Story of dragon - Vznik legendy [cz]

11.část

Stála jsem bez jediného pohybu a snažila se zklidnit svůj dech. Můj pohled klouzal po neznámém přede mnou a mozek se ho snažil zařadit do nějaké určité skupiny. Přítel nebo nepřítel? Bylo těžké se soustředit na určitou věc, když mi na záda dýchal tvor skoro dvakrát větší než Drakie. Zvažovala jsem všechny možnosti, které mi v této chvíli zbyly. Pouze dvě. Promluvit jako první, nebo nechat jeho. Zkoumal mě pohledem, který jsem mu netrpělivě oplácela. Na ramenou mu visel bílý plášť z části potřísněný tmavě modrou krví, stejně jako jeho tvář. Zahlédla jsem i pár kapek v tmavě blonďatých vlasech, které měl ledabyle rozházené do stran. Vykročil ke mě. Nepatrně jsem sebou škubla, ale on si toho nejspíš všiml. Sakra. Na jeho tváři se objevil úšklebek a já trochu ustoupila. Nelíbil se mi jeho sebejistý výraz ani postoj. Zmenšil prostor mezi námi a začal kolem mě kroužit kulhavým krokem. Jako sup čekající na svou kořist - až ztratí vůli žít. Skousla jsem blbé narážky na jeho chování a zranění a potichu sledovala jak pečlivě studuje každou část mého těla. Asi se kochal mými obvazy. Bylo to - nepříjemné. Drak za mými zády hlasitě vyfoukl kouř a začal si pomalu sedat s pohledem upřeným na jeho společníka. Po chvíli - dlouhé chvíli - se blonďák zastavil vedle mě a směšně si odfrkl. Vyhodil do vzduchu nůž, který celou dobu držel v dlani a opět ho chytil. Krev odstříkla na mé šaty a já zahlédla i rudou krev.

"Takže, kdo jsi?" Jeho chraplavý hlas s jemným, pro mě neznámým přízvukem, prolomil ticho, ale napětí zůstalo. Aspoň z mé strany. Otočila jsem k němu hlavu a zamračila se.

"Na to bych se měla zeptat já - vás." Zalétla jsem pohledem k drakovi a pak zpět k němu. Vypadal teď trochu překvapeně, ale pokusil se to zakrýt. Poodstoupil a ohlédl se na bílého draka za sebou.

"To tě nemusí zajímat." Odsekl. Přítel nebo nepřítel? Stále jsem hádala a ta myšlenka se mě držela jako klíště. Nepatrně se zakymácel až mu pár pramínků spadlo do očí. Jeho drak ho opatrně podpíral ale viditelně to moc nepomáhalo. Odtrhl se od něj a opět nabyl dojem sebevědomého člověka.

"Pak tebe nemusí zajímat kdo jsem já." Z jeho očí se staly malé štěrbiny, které mě jasně zvaly k sebevraždě. Zvedla jsem obočí a pokusila se ho napodobit - bezúspěšně. Vyrazil přímo proti mě ale v půli cesty se zastavil a se zasyčením chytl své nohy. Zavrčení patřící patrně velmi starostlivému drakovi mi kromě zděšení přidalo i husí kůži. Zamračila jsem se a chtěla mu jít pomoc, ale on se rychle zvedl a dokulhal zbytek své cesty. Zaraženě jsem stála na místě a sledovala jak se jeho bílý plášť nasakuje rudou barvou z jeho rány. Snažil se vypadat, že se nic neděje ale s každým dalším pohybem byla jeho tvář čím dál víc zkřivená bolestí. Ani jeho přítel nevypadal klidně. Mával s dlouhým ocasem ze strany na stranu a bedlivě pozoroval každý jeho krok. Vypadal připravený se mu kdykoliv vrhnout na pomoc.

"To si asi nedůležitý červ." Podotkl blonďák vítězně, než udělal další krok. Vychutnávala jsem si jeho bolest. Není hezký takhle urážet někoho koho neznáte!

"To vy asi taky," Oplatila jsem mu to s velkou vervou a potlačovala úsměv. Zastavil se, zaťal pěsť až mu zbělely klouby a pak mi věnoval jeden pohled ze sady 'na jatka s tebou'. Žádnej nepřítel, namachrovanej chlap to je! Zkřížila jsem ruce na prsou a zvětšila si tak svůj osobní prostor.

"Zatraceně!" Zavrčel a pohledem propaloval vše kolem jenom ne mě. Jako by ho něco praštilo, ukázal na mě prstem a zaťal čelisti. "Zapomeň, že si nás tady viděla, neb -" Jeho končetina ho zradila a on tvrdě dopadl na kolena. Potichu vykřikl bolestí a začal padat na záda. Rozběhla jsem se a stihla ho zachytit ještě při letu. Padl do mé nachystané náruče se zavřenýma očima. On omdlel! Zasyčela jsem, když se jeho váha přemístila na mou zraněnou ruku. Mezitím se po plácku ozval hrozivý dunivý řev, vycházející z hrdla bílého draka. Roztáhl mohutná křídla a znovu zařval s pohledem upřeným na mě. Během chvíle byl u mě a rozevřel tlamu. Byl tak blízko, jeho tesáky se skoro dotýkaly mé tváře. Začala jsem křičet. Zděšení, že mě zabije drak bylo příšerné. On řval a já křičela. Když si asi uvědomil co dělám, přestal. Zavřela jsem pusu ve stejnou chvíli a vyděšeně na něj zírala. Prohlížel si mě a pak zase otevřel tlamu. Pootevřela jsem ústa, že začnu znovu křičet, ale on svou tlamu zavřel. Napodobovala jsem ho ještě chvíli a jeho to podle mého vysloveně bavilo. Po dlouhé době, přestal a opatrně sehnul hlavu k klukovi, ležícímu v mém klíně. Nevědomě jsem před něj dala ruku v ochranářském gestu a drak se zarazil. Naštvaně vyfoukl kouř z nozder a jemně kývl hlavou k mé ruce. Zamračila jsem se a nechala ruku na místě. Kamarádi nekamarádi, ještě mu ublíží sakra! Hrozivě mu zabublalo v hrdle a on se začal dobývat pod moji ruku. Odstrkovala jsem mu tlamu jak jsem jen mohla. Naštvaně si podupával nohou a hlasitě vydechoval.

"Nech toho už! Můžeš být nejkrvelačnější bestie v tomhle světě, ale já - tě - k - němu - nepustím! Potřebuje ošetřit tu nohu a ty mu ji asi neošetříš, že?" Drak pozvedl hlavu, otočil ji na bok a naštvaně si lehl vedle nás. Asi jsem zešílela. Má stále ještě normální část, věděla, že mi nemohl rozumět. Mohla jsem tedy jen doufat v můj reprezentativní ton hlasu. Opatrně jsem osobu v mém objetí položila na zem a přešla k jeho končetinám. Už od první chvíle se mi zdál velmi vysoký ale teď jsem si to opravdu potvrdila - opravdu dlouhé nohy. Roztrhla jsem mu nohavici a zhodnocovala rozsáhlost zranění. Bude muset stačit ovázaní, prozatím. Jeho lýtko bylo celé zakrvácené. Zahlédla jsem kost a otočila hlavu na bok. Nikdy, opakuju nikdy jsem neměla ráda pohled na kosti. Mají zůstat pod masem, proto jsou to kosti! Hluboce jsem dýchala, než jsem riskla zvracení a otočila se zpátky k jeho noze. Odrhla jsem si rukáv a s přivřenýma očima mu začala obvazovat zranění. Nora by mu pomohla víc. Myšlenky mě stále strhávali s její pomoci. Kdybych ji to řekla, akorát by to zvýšilo riziko, že ho zabijí. Zamračila jsem se. Nebylo by lepší, kdyby ho zabili? Zahleděla jsem se na jeho tvář. Tak - normální, když spí. Přeskočila jsem pohledem na draka, který se zvednutou hlavou sledoval co dělám. Když zjistil, že ho taky sleduji, trhl hlavou na bok a položil si ji na nohy. Ano, rozhodla jsem se. Potichu jsem se zasmála a přešla k němu.

"Snad si se neurazil." Šeptla jsem a natáhla k němu ruku. Jemně jsem se dotkla jeho šupin a on poplašeně zvedl hlavu. "Teď už k němu můžeš," Stále jsem šeptala a vyhovovalo mi to tak. Sledoval mou ruku a opatrně se jí dotkl. Usmála jsem se a pokývala k blonďákovi. Prošel kolem mě kulhavým krokem. Jeho noha byla ponořená do tmavě modré krve, ale on si toho nevšímal a lehl si vedle svého přítele. Zvedl křídlo a celého ho zakryl.

"Ještě přijdu," Rozběhla jsem se zpátky do vesnice s jediným úmyslem. Zajistit uzdravení toho velmi sebevědomého a až moc hrdého kluka s jeho drakem.