Story of dragon - Vznik legendy [cz]

15.část

Ještě jsem ani neotevřela oči a má hlava mi už dávala jasně najevo, že dneska nebude spolupracovat. Celé tělo jsem měla jako v ohni. Pokusila jsem se protřít rukou oči, ale nebyla jsem schopná ji zvednout. Tak žalostně bolela. Skousla jsem si ret a zkusila to znovu. Zvedla jsem ji pár centimetrů a uvnitř mi vypukl ohňostroj. Zasyčela jsem a skousla tak silně, až jsem na jazyku cítila měděnou pachuť krve. Zůstala jsem tedy ležet a pomalu otevírat oči. Já žiju. Tikala jsem očima po okolí, jen tak jak mi to rozsah dovoloval. Jeskyně, ve které jsem se nacházela byla útulně malá. Vedle mě byl vyhořelý oheň a já samotná ležela na jakési kožešině. Byla jsem jako živý mrzák. Nemohla jsem chodit, otáčet hlavou, možná nemůžu ani mluvit. Rozhodně jsem neměla v úmyslu tu mluvit sama na sebe a tak jsem byla potichu. Sledovala jsem jak kapky vody padají na zem, kousek od mé hlavy a vydávají přitom jediný slyšitelný zvuk v této jeskyni. Byla jsem tu sama. Co teď? Snažila jsem se dohlédnout na mé nohy. Periferně jsem viděla jejich obrys ale vůbec jsem je necítila. Pokus pohnout s nimi, se nezdařil. Frustrovaně jsem vydechla a znovu se rozhlédla kolem sebe. Nepatrně jsem otočila hlavu a snažila se, aby to moc nebolelo. Vedle mě, ležela na zemi další kožešina, u ní bylo jakési sedlo s batožinou a láhvemi. Přemýšlela jsem nad tím kde to vlastně jsem a hlavně jak jsem se sem dostala. Nic si nepamatuju. Zamračila jsem se a snažila si vzpomenout. Pád. Já, padala jsem. Dokázala jsem si živě připomenout můj strach a beznaděj, který jsem cítila. Dech se mi zadrhl v krku - to je vše co si pamatuju. Jeskyní se ozval dunivý řev a já vylekaně zavřela oči. Instinktivně jsem si chtěla zakrýt obličej rukama, ale nesnesitelné pulzování mi v tom zabránilo. Čekala jsem co strašného sem přijde, co mi udělá. Louže, vytvořené kapkami se začaly pohybovat. Zděšeně jsem to sledovala a přála si být kdekoliv jinde. Nad mou hlavou se objevilo cosi zeleného a já zadržela dech. Cítila jsem jak se mi potí dlaně, ale nebyla jsem schopná s nimi pohnout. Kroutila jsem prsty a přála si být schopná se zvednout a utéct. Sklonilo to hlavu a vyfouklo na mě kouř. Začala jsem křičet jak nejvíc jsem mohla. Zvíře ustoupilo a překvapeně na mě hledělo. Křičela jsem dál, když jsem ucítila tlak na ruce. Otočila jsem hlavu a znovu hlasitě vykřikla. Byl tam další. Tentokrát byl černý s rudými žilkami. Na mé hlavě se objevilo cosi zlatého a pak to přeskočilo na můj hrudník. Další! Přímo naproti mně, seděl další tmavě modrý. Byla jsem doslova obklíčená zvířaty s ostrými tesáky, křídly a ocasy. Draky! Křičela jsem stále a stále dokola. Zděšení narůstalo, když se do mého zorného pole dostal další tentokrát obrovský bílý. Šílela jsem. Nemohla jsem se pohnout, nic udělat jen jsem křičela. Alespoň jsem měla jistotu, že můžu mluvit.

"Co se to tu děje?!" Můj křik zastavil po vyslovení té věty. Osobu, jejíž hlas patřil jsem neviděla ale měla jsem pocit, že ho znám. Ten příjemný, nakřáplý hlas s přízvukem. Kroky se nesly tichem, které vyplňovalo tuhle jeskyni a onen muž se skláněl nade mnou. Nebyl to ani muž, spíše kluk. Rysy jeho tváře jsem si pamatovala až moc dobře. Jeho čokoládové oči mě nechápavě propalovaly a on si klekl vedle mě.

"Proč tu křičíš jak kdyby tě práskali bičem?" Sbírala jsem síly a odhodlání. Překousla jsem bolest, která projela mým tělem, když jsem zvedla ruce. Omotala jsem je kolem jeho krku a nepatrně se přitáhla. Vydal nesrozumitelnou větu a zůstal potichu. Tiskla jsem se k němu, protože byl jediný záchytný bod, který jsem si pamatovala. Jediný, kdo mě mohl uchránit před těmi draky. Strnutě klečel, snažil se něco říct, ale vždycky se zasekl.

"Pomoc." Šeptla jsem mu do ucha a nadále ho křečovitě svírala.

"Cože? Proč- Vždyť- Ale - " Jemně mě od sebe odtáhl a zahleděl se mi do očí. "Děláš si ze mě legraci?" Zamračil se a prolétl pohledem draky za mnou. Roztřásla jsem se, když se ten zelený nahnul k mému tělu a vyděšeně se dívala do zamračené tváře. Seděla jsem, bála jsem se si zpátky lehnout nebo se zvednout. Strach z nastávající bolesti byl obrovský a já ho nedokázala překonat.