Story of dragon - Vznik legendy [cz]

8.část

Keira:

Utíkala jsem po louce a draci kolem mě poletovali a chrlili oheň. Smála jsem se a trhala květiny. Cean kousek ode mě poskakovala a za ní Ro. Zaslechla jsem za sebou kroky. Trhla jsem sebou a otočila se. Stála tam mužská postava a natahovala ke mě ruku. Snažila jsem se rozeznat kdo to je, ale nešlo to. Přistoupila jsem o krok blíž a přivřela oči. Stále nic nevidím! Přistoupila jsem o další tři kroky a postava se začala vzdalovat. Otevřela jsem ústa a vydala němý výkřik. Rozběhla jsem se k němu s nataženou rukou. Chyběl milimetr, cítila jsem jeho kůži, když se pode mnou objevila Drakiina hlava, která mě vyzvedla do vzduchu. Vykřikla jsem a otevřela oči. Panebože! Ležela jsem na Drakie a nechápala jak jsem se tam dostala. Vždyť jsem ležela v posteli!
Drakie? Co to děláš?

Chce aby si ji viděla. Odpověděla mi a zvedla se se mnou do vzduchu. Poprvé v životě jsem letěla - na Drakie.

Koho mám vidět? Bez odpovědi se se mnou vznášela a nechávala se unášet větrem. Proč se mi zdál ten sen?! Koho mám vidět?! Letěli jsme nad lesem a Drakie hlasitě vydechovala až několik ptáčků vyděšeně prolétalo mezi námi. Položila jsem si hlavu na její krk a snažila se nedívat dolů. Ten strach z výšky musí přestat! Začala klesat až u obrovského jezera mezi stromy. Nohy zabořila do mokrého písku a popošla dopředu. Podepřela si nohu a já po ní opatrně slezla. Všude okolo rostly vysoké rostliny s barevnými květy, mezi nimiž vykukovali zvláštně zbarvené houby. Drakie si složila křídla a tlamou se dotkla skály před námi. Mezi kamenem začali prostupovat zářivé žíly a propletli celou skálu. Přede mnou se rozzářila další žíla, která vytvořila otisk ruky. Po chvíli se v ní objevilo pět dírek, patřících na prsty. Vyděšeně jsem vydechla a podívala se na Drakie.

Udělej to. Pomalu jsem zvedla ruku a vložila ji do skály. Má ruka tam uvízla a ucítila jsem tlak a bolest. Když to povolilo vytáhla jsem ji a z konečků prstů mi tekla krev. Chtěla jsem se otočit, ukázat ji Drakie a začít na ni křičet proč mě sem přivedla, ale skála se najednou začala bortit a rozestupovat se. Moje šupinatá společnost na mě otočila hlavu a spokojeně vydechla kouř. Vlezla dovnitř a já musela za ní. Nechci tu zůstat sama po tmě! Pokaždé když jsem postoupili o krok dál tak se vedle nás rozsvítilo světlo. Malá slabě svítící modrá kulička ovinutá zelenými větvičkami. Dostali jsme se do velké kulaté místnosti uprostřed které byla malá laguna do které přitékal menší vodopád. Uprostřed jsem zahlédla velký sněhově bílý leknín.

"Tak jste dorazili." Ozvalo se od laguny a za vodou se objevila postava - ženská postava.

"Kdo jste?" Zašeptala jsem a nevědomě se přesunula k Drakie.

"Jsem Frëya." Odpověděla a předstoupila přede mně. Dlouhé, krásné šaty ji obepínaly postavu. Její holé ruce byly posety několika obrazci a písmeny. Dlouhé černé vlasy měla zapletené v tlustém copu a pohozené na rameni. Vynikali ji tak špičaté uši. Na čele ji vyselo zlaté slunce ladící s jejíma zlatýma očima. Když jsem svůj pohled přesměrovala dolů, zjistila jsem, že nemá boty. Co je zač?!

"Ty jsi elf?" Přikývla a přistoupila blíž.

"A ty jsi dračí dcera, spojenec, hrozba a jistota." Zamračila jsem se nad jejím vyjadřováním.

"Proč jsem tu?" Otočila jsem se k Drakie.

"Požádala jsem ji o to, za nic nemůže." Usmála se Fräya.

"Proč?"

"Musím s tebou mluvit."

"Proč?! Neznám Vás!" Vykřikla jsem.

"Znáš mě déle než si myslíš." Přistoupila ke mě a natáhla ruce k mé hlavě. Škubla jsem sebou, ale Drakie mě pošťouchla hlavou. Frëya mi přiložila ruce ke spánkům a začala mumlat slova, kterým jsem nerozuměla. Zatmělo se mi před očima. Objevila jsem se v době, kdy jsem byla ještě v mém světě - bývalém. Natahovala jsem ruku, dagaz na mém rameni zářilo a Drakie chrlila oheň. Nechápala jsem co to znamená. Otevřela jsem oči a ocitla se zpátky před elfkou.