Story of dragon - Vznik legendy [cz]

20. část

Otevřela jsem oči a frustrovaně vydechla. Docela mi vadilo, že jsem stále tady. Myslela jsem si, že by to všechno mohlo skončit, ale ne. Protřela jsem si tvář a prsty si prohrábla vlasy. S mírnými bolestmi jsem se zvedla a rozhlédla se kolem sebe. Stromy se jemně pohupovaly ve větru a vzduchem se nesly ptačí zvuky. Seděla jsem uprostřed lesa, mezi vysokými keři a skenovala okolí. Hothira jsem nikde neviděla, nahánělo mi to hrůzu. Upálil mi nohu! Zarazila jsem tok svých depresivních myšlenek a pozornost obrátila ke své končetině. Opatrně jsem zvedla své šaty do výšky očí a zjistila, že se na nich krásně vyjímá díra. Důkaz, že se mi to nezdálo. Sledovala jsem okousané kraje a hrozila se pohledu na to důležitější. Pohled mi padl na mou odhalenou nohu. Chvíli jsem ji sledovala bez jediného mrknutí oka a pak jsem prostě vykřikla. Klid to je jenom sen. Ruky jsem položila na své tváře a po odpočítání do tří jsem se pořádně profackovala. Znovu jsem se podívala na svou nohu a znovu vykřikla. 

"Ale jak-?" Bříšky prstů jsem přejela po své pokožce, kterou nehyzdila žádná popálenina, nýbrž jakési tetování. Vyobrazení písmene H s šikmou vodorovnou čárkou. Zatočila se mi hlava a divně mi píchlo ve spánku. Promnula jsem si místo bolesti a snažila se rozdýchat ten točící se svět. Do mé mysli vpadla neznámá vzpomínka. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem nepochytila děj uvnitř ní. Na konci se mi zobrazila písmena vyobrazující slovo. 

"Hagalaz?" Šeptla jsem a svraštila obočí. Za mými zády se ozvalo mlasknutí. Otočila jsem svou vrchní část těla a zapřela se o ruce. Hleděla na dráče, které se mi vpíjelo do očí. 

"Co si to sakra udělal?!" Vyjela jsem na něj hned při první příležitosti. Strkala jsem mu svou nohu před tlamu a nedělala si starosti s tím, že by mi ji mohl znovu zapálit. Dvakrát takovou smůlu mít nemůžu. Hothir na mě zíral bez jediné emoce a pak prostě zamlaskal. Zarazila jsem se a dívala se na něj s tím, že jsem každou chvílí o kousek ustoupila.

"Ďábel." Šeptla jsem než se mé nohy rozpohybovaly a já vyběhla zpátky k jeskyni. Cean seděla opřená o zeď a hrála si s Ro. 

'Keiro? Jsi v pořádku?'  Obě dračice mi zaplavily hlavu svými myšlenkami. Snažila jsem se je co nejvíc vytěsnit a jenom přikývla. Chtěla jsem si prostě sednout a přestat přemýšlet, jenže ani Thomas mi nechtěl dát pokoj.

"Kam jsi šla? Kde je to dráče a co si sakra udělala s draky?" Zavrčel a upřel na mě zamračený pohled. Překvapeně jsem zamrkala a přemýšlela, kdy se z něj stal takový bručoun. Možná takový byl vždycky jen jsem si toho nevšimla. Štvalo mě, že za všechno co se stalo obviňoval mě. Všichni mě za to obviňovali! Dälret na mě hleděl bez jediného pohybu, než vyplázl jazyk. Za mnou se ozvalo mlasknutí a já ztuhla. Na jazyku jsem měla několik sprostých slovíček, kterými bych Thomase uzemnila a nakonec to všechno hodila na něj, ale teď jsem se chtěla dostat co nejdál od toho masochistického draka. Couvala jsem až se mé ruce zahákly za Thomasovo tričko a já rychle zalezla za něho.

"Co to děláš?" Povzdechl si a vytrhl moji ruku od jeho oblečení. Sledovala jsem jak dráče pomalu přistupuje a naštvaně střelila pohledem po svém ne-zachránci. 

"Je to blázen Thomasi," Vydechla jsem a stále se dívala na Hothira.

"Thomasi?" Překvapeně se na mě otočil a neřešil nic jiného. Dälret směšně pohodil ocasem a užíval si sílu situace.  Zůstala jsem na něj hledět. On neřešil Hothira, řešil mou vědomost jeho jména. Nechápu to. 

"Cože? Hothir mě chce zabít! Nějakým způsobem mi vytetoval jakýsi znak na nohu a ty řešíš svoje jméno?!" Rozhazovala jsem rukama a přitom si dávala velký odstup od dráčete. Rozčiloval mě, všechno co dělal, jak se tvářil, co říkal. Celá jeho maličkost mě nesmírně vyváděla z míry. Pootevřel ústa a díval se na mě ještě překvapeněji. Svrběla mě ruka, chtěla jsem mu vlepit facku, aby se konečně choval normálně. 

"On tě potetoval?" 

"Heureka! Už zase vnímáš?" Zavrčela jsem a sedla si. Cítila jsem se vyčerpaně. Možná mě zmohlo zběsilé utíkání nebo tento rozhovor na dvě věci. Zavřela jsem oči a snažila se uklidit bordel ve své hlavě. 

"Kde?!" Ozval se Thomas a začal mi zvedat kusy oblečení. Cítila jsem jak ve tváři rudnu a plácla jsem ho po rukách - hned několikrát. Ublíženě jsem se na něj dívala a on jen povytáhl obočí. Rozčiloval mě - zase. Po naší dlouhé válce pohledů jsem si povzdechla a natočila k němu nohu. Vůbec na mě nedbal. Přejel mi prsty po lýtku a pak chytil mou nohu a zvedl ji do výšky. Spadla jsem na záda a potichu zasyčela. Hrubián. Přejížděl po mé noze bříšky prstů, moje emoce se mísily dohromady. Cítila jsem se uraženě ale zároveň překvapeně. Štval mě jeho přístup ke mně, vůbec nebyl zdvořilý, ale jeho ruce jemně kroužily po mé noze - trošku to vylepšovala jeho obraz.

'Je to znamení. Spojili jste se.' Drakiin hlas naplnil mou mysl a já se dostala z transu. Vytrhla jsem svou nohu z Thomasova sevření a otočila se k drakům.

"A nějak srozumitelněji?" Na mém čele se objevila vráska. Hothir se přesunul ke mě a opřel se o mé stehno. Polkla jsem a snažila se soustředit na odpovědi. 

'Díky tomuto spojení spolu budete moct komunikovat - Zapřisáhli jste se, že ochráníte jeden druhého. Lepší?' Pokračovala Nagge a vydala jakýsi hrdelní zvuk.  Všichni vypadali pobaveně, zvláště Dälret. Cean se začala hlasitě smát ale já ji nevěnovala pozornost. Měla jsem chaos úplně ve všem. Nic mi nedávala smysl. Spojení skrz spáleninu? Pff, opravdu nepravděpodobné. 

"Keiro přestaň - se tvářit - tak - vtipně!" Prskala Cean a ukazovala na mě mezitím co se popadala za břicho. Mračila jsem se a svůj výraz pěkně prohloubila, když jsem se podívala na Thomase. Tvářil se stejně překvapeně, ba vlastně dost nechápavě ale já byla naštvaná. Myšlenky se mi pletly. Začínalo mi být všechno jedno. Povzdechla jsem si, pokrčila rameny a lehla si. Hothir se zavrtěl a dál poklidně podřimoval. Zlatavá, opeřená křídla se mi mihla před očima, než jsem je zavřela. Saph si sedla vedle mě a funěla mi do vlasů.

"Už nemám energii, dořešíme to zítra - při cestě k té Fräyi." 

Další část! (y), jsem velmi líný člověk a teď o prázdninách jsem se snažila spíš relaxovat, abych měla větší inspiraci - ale nevyšlo to -.- . Takže se vážně  omlouvám za časově zpožděnou a odbytou část:/