Story of dragon[cz]

30 část

Otevřela jsem oči a chtěla se posadit. Zabránilo mi v tom ale příšerné pulsování v hlavě. Bolestně jsem zasyčela a chytla se za spánky.

“Bolí tě hlava?” Zeptala se Cean s hlavičkou na bok. Její dlouhé kudrnaté vlasy ji lezly do očí a na rameni jí seděla Ro probírající se v nich.  Pomalu jsem přikývla a pokusila se usmát.

“O nic nejde jen-” Znovu jsem zasyčela a hlavu zabořila do polštáře.

“Přivedu Melani.” Vykřikla zbrkle a já bolestně zavřela oči. Proč musí být malý děti tak hlasitý.. Pootočila jsem hlavu a pozorovala jak Cean mizí ve dveřích. Znovu jsem zavřela oči a hluboce jsem se nadechla.

“Je ti něco?” Uslyšela jsem Mel. Otevřela jsem oči a dívala se jak Cean tahá Mel za jeden prst ke mě.

“Ne,  jen mě bolí hlava.” Mel se ušklíbla a sedla si na postel vedle mě.

“Kolik si toho včera vypila?”  Zúžila jsem oči  a pootevřela ústa.

“No..”

Flashback:

“Nedáte si skleničku?”  Zeptala se služka držící tác s vínem. Horlivě jsem přikyvovala a už si brala další skleničku.

“A více co, nechte tu celý tác, určitě si ještě někdo vezme.” Usmála jsem se a sledovala jak neochotně položila tác a začala odcházet.  Hodila jsem do sebe pohár držící v ruce a vrhla se na další.

End of Flashback

Podívala jsem se na Mel.

“Moc ne.” Řekla jsem krátce a roztáhla jsem koutek úst.

“Jen aby.” Řekla nedůvěřivě.  Mám takový pocit, že mě včera celou dobu sledovala, a teď si užívá, že já to nevím.

“Jak už je to dlouho?” Zeptala se s úsměvem. Zamračila jsem se a podívala se na ni. Zvedla se a vlezla do mé koupelny. Mezitím jsem přemýšlela, co myslela tou otázkou. Mel se vrátila s mokrým šátkem v ruce a položila mi ho na hlavu. Slastně jsem vydechla a plně si to užívala.

“Tak?”

“Ale já nevím o čem mluvíš.”

“Ty a Daniel.”  Bleskově jsem otevřela oči a zvedla se do sedu. Půlka kapesníčku se odlepila od mého čela, takže mi teď trochu zavázel ve výhledu na Mel.

“Cože?! J-jak o tom víš?” Zeptala jsem se zbrkle, což ji donutilo se zasmát.

“Chodí po chodbách a všem to vykládá.”  Pootevřela jsem ústa v údivu a zůstala civět do blba.

“Panebože,” Zašeptala jsem, spadla do polštáře a šátkem si zakryla oči.

“Je to pravda, nebo snad ne?”  Povzdechla jsem si a jedním okem se na ni podívala.

“Mno, asi je.”

“A jak se to stalo?,” Chtěla jsem něco říct ale ona mě předběhla. “Počkej lepší otázka, jak to, že o tom nevím?!” Zvýšila hlas a podívala se na mě se zvednutým obočím. Znovu jsem si povzdechla a všechno ji to pověděla.

“P-počkej, počkej.. To mi chceš říct, že se kvůli tobě rozešel se všema svejma holkama?” Přikývla jsem.

“Za tak krátkou dobu?” Znovu jsem přikývla.

“Kvůli tobě,” A zase jsem přikývla.

“Uhh, tak to je něco. Musel každý napsat dopis nebo něco takovýho, protože mám pocit, že všem to do očí říct nestihl.”  Zamyšleně jsem přikývla a lehla si zpátky.