Story of dragon[cz]

11.část

Na víčka mi dosedalo světlo. Otevřela jsem oči a protáhla se. Nahlédla jsem do okna.. Slunce bylo ještě moc nízko, ale i Drakie už byla vzhůru. Vylezla jsem z postele a otevřela okno dokořán.. Pořádně jsem vdechla tu nádhernou vůni a pak se šla umýt.. Učesala jsem si vlasy a zapletla je do rybího copu. Oblékla jsem si šaty, které mi včera Melani dala a společně s Drakie se vydala na snídani. Procházela jsme po chodbách.. Mám pocit, že jsem se ztratila..  Vím, že mi říkali kde co je.. Ale já to jednoduše zapomněla. 

"Tak co holka, máš tušení kde jsme?" Vydala hrdelní zvuk a snesla se na zem. Natáhla hlavu nahoru a čichala.. Pak se zabodla do jednoho bodu před sebou a rozběhla se. Utíkala jsem za ní, až jsme doběhli do jídelny, právě včas Drakie už se ládovala masem  a všichni tu už seděli.

"Dobré ráno." Pozdravili mě jednohlasně.

"Dobré." Zívla jsem si a sedla si k nim.

"Takže s výcvikem začneme hned po snídani." Usmál se na mě Jason. Přikývla jsem a začali jíst.

***

Stála jsem uprostřed místnosti naproti Melani. Drakie seděla opodál a sledovala nás. 

"Takže začneme.. "  Melani se rozběhla proti mě. Vykulila jsem na ni oči a nebyla schopná jediného pohybu.. Jedním ladným pohybem mě složila na zem. Uslyšela jsem řev a to už Drakie byla nade mnou a chystala se chrlit oheň.

"Ne Drakie, to je v pořádku."  Do místnosti vešel Aaron.

"Myslel jsem si to." Všichni se uklonili až na mě, nechápavě jsem na něj koukala.

"Bude tě chránit i za cenu svého života, stejně jako ty ji."

"Ale co teda budu dělat?"

"Musíš ji naučit, kdy může a kdy ne.. Je to jednoduché.. To slovo Dagaz, je to spouštěč jejího ohně. Když ho vyslovíš ona začne chrlit oheň. Vyzkoušej to." Postavili před nás panáka.. Drakie se pokoušela létat spíš jen plachtila na demnou. 

"Dagaz!" Ukázala jsem na panáka. Drakie vyšlehla oheň a spálila ho na popel. Vážně.

"Dobře a teď by se měla naučit jak tě poslouchat. Nauč ji, že se po sebe dokážeš postarat jako ona o sebe. Jste sice jedna součást ale stále se dokážete postarat i sama o sebe." Přikývla jsem. 

"Drakie, jsem  v pořádku dobře?" Koukala na mě a jen mlaskala. 

"To nepůjde."

"Musíš najít skulinu, která vás dovede k společnému jazyku." Spomněla jsem si na znak na mém rameni. Položila jsem na něj ruku a pošeptala. "Dagaz"  Myslela jsem jen na mě a Drakie, na pocit kdy se spolu domluvíme. Jakoby se okolo nás vytvořila bublina.

"Co se to dějě?" Tázavě jsem se podívala na Drakie.

"Drakie?! To mluvíš ty?" Vykulila oči ale po chvíli přikývla.

"Super, skulina oběvena." 

"Cože?!"

"Ale nic. Jen musíme se dohodnout na pravidlech." Přikývla.

"Musím se naučit bojovat, musím se naučit ochránit sebe i tebe."

"Ale to já zvládnu, nemusíš to dělat."

"Ale já chcí! Chci být silnější, abych nás uchránila, nechci se pořád schovávat za tvá křídla." Přikývla.

"Dobře."

"Chci aby si vždy počkala na signál, když budu potřebovat. Zavolám tě a řeknu Dagaz.. To bude spouštěč všeho dobře?"

"Dobře. Tak se snaž!" Zavrněla a vletěla mi do náruče. Pohladila jsem ji hlavičce a pak si znovu šáhla na rutinu. "Dagaz"  

Všechno bylo zase normální, Drakie už nemluvila.. Usmála jsem se na ni a začala se znovu věnovat Melani.. 

Uskakovala jsem jejích pěstím ale vždy mě alespoň jednou zasáhla.

Po 5hodinách výcviku jsem byla dolámaná jako nikdy. Už mám lepší reakce ale stále nejsem schopná se vyhnout všemu. 

Došourala jsem se do pokoje a dopadla na postel.

"Těžký den?" Ozval se za mnou známý hlas. Rychle jsem se otočila a spatřila Daniela jak se opírá o stěnu.

"Jo, vcelku dost. Ale co tu děláš?"

"Mám ti vyřídit, že se máš zítra stavit za Jackie před tréninkem, chce s tebou něco probrat. Sledoval jsem tvůj trénink, na nováčka sis vedla dobře." Mrkl na mě. Zčervenala jsem. Drakie si nasupeně odfkla a doletěla až k němu.  Chvíli ho pozorovala a pak mu sedla na rameno a přitulila se k němu.

"Ehmm.. Nechci nic říkat, ale tohle je můj drak." Povytáhl obočí.. 

"Tak promiň ale zítra si ho vypůjčím.. Chci ho naučit létat.. Musí se snažit víc, ještě jí to nejde."

"Tak to počkat! Chci být u toho!! Takže pěkně počkáš než skončích s výcvikem a pak teprve začneš."

"Ale co když to dopadne stejně jako dneska?" Natáhl se ke mě, takže jsme byli obličeji asi patnáct centimetrů od sebe. Polkla jsem.

"Nebude.. Zítra ne." Řekla jsem rozhodně a statečně odolávala jeho pohledu. Ještě chvíli mě sledoval a pak se usmál.

"Dobře, takže zítra... Budu tady na nás čekat." Mrkl na mě, a hned potom co položil Drakie na postel odešel.

"A proč zrovna tady!!" Zakřičela jsem nasupeně.. Z chodby šel slyšet jen smích.. Bože, na koho jsem to narazila..