Story of dragon[cz]

27 část

Když jsem pomalu otevřela oči, byla jsem zavalená všemi co leželi v posteli. Cean mi ležela na břiše a Drakie, Nagge a Addi byli rozmístění na mých nohách, které jsem pomalu ale jistě přestávala cítit. Opatrně jsem se vyplížila z postele a zapadla do koupelny. Umyla jsem se a rozčesala vlasy. Přešla jsem zpátky do pokoje a ze skříně vytáhla hnědé uplé kalhoty s bílou košilí a řekněme hnědým korzetem.  Cean něco zamrmlala a já se na ni s úšklebkem otočila. Pohled mi padl na věneček ležící na stole a ihned se mi vybavil včerejšek.  Zavrtěla jsem hlavou ve snaze vyhnat tu myšlenku z hlavy.  Stáhla jsem si vlasy do culíku a vyšla z pokoje. Přesněji jsem vyběhla a mířila přímo k figuríně uprostřed cvičírny. Ze zbrojnice jsem si vzala kord a přešla k figuríně. Měla takové ty volné ruce. Na jedné měla připevněné ostny a na druhé něco jako gumu. Když jsem do ní žduchla protočila se a málem mě trefila těma ostnama do hlavy. Samozřejmě jsem se neudržela a žduchala do ní dalších pět minut, ve snaze se vyhýbat jejím rukám. Usoudila jsem, že pět minut jako rozcvička stačí a tak jsem pevně uchopila kord do jedné ruky a druhou jsem si dala za záda. Viděla jsem pár videí, když jsem ještě byla v normálním světě, kde byli souboje, tak jsem se jednoduše snažila si je vybavit a dělat stejné výpady jako v nich. Párkrát se mi povedlo udělat pořádný výpad a přitom nespadnout ale hned nato jsem dostala pěstí do ramene. Naštěstí tou gumovou rukou.  Po dvaceti minutách, jsem měla jistý, že moje ruka bude fialová jak fialka.  Až tehdy jsem si všimla gumového panáka vedle tohoto. Naštvaná sama na sebe jsem do něj začala mlátit tím kordem až jsem ho málem zlomila. Otřela jsem si pot z čela a rozhodla se jít se najíst. Došla jsem do jídelny, kde už byli všichni i Cean a spol. Vzala jsem si láhev vody a kus rohlíku a vypadla od tam dřív než mě mohl někdo zastavit. Dobře, ne někdo.. Ale on, Daniel. Vyběhla jsem do zahrady a nasnídala se na jedné z laviček. Nechala jsem si chvíli na odpočinek a pak jsem  začala běhat. Cestou jsem potkala pár vesničanů a někteří z nich dokonce začali běhat se mnou. Jednoduše řečeno, myslím, že bychom zde mohli pořádat soutěž se sprintem. Většina která se rozběhla se mnou, museli hned po vyběhnutí zase zastavit, abych je vůbec dohnala.

*****

Začalo zapadat slunce a já byla uřícená jako nikdy před tím. Dobelhala jsem se do hradu s myšlenou, že už nikdy v životě nebudu utíkat.. V tu chvíli se naproti mě vynořil Daniel. Vykulila jsem oči a vysprintovala si to na druhou stranu od něj.  Asi mám víc energie než jsem si myslela.

"Keiro!! Kde jsi byla?" Uculila se na mě Cean když jsem vešla do dveří.

"Běhat." Vyflusla jsem to společně se svými plícemi  a sesypala jsem se na postel.  Po půl hodinovém válení jsem se šla umýt, kde jsem strávila další hodinu a půl, jelikož po půl hodině za mnou přišla Cean s myšlenkou koupat se společně.  Celá obalená v ručnících jsem vešla do pokoje a málem se zadusila vlastní slinou. Na židli seděl Daniel a koukal přímo na mě. Okamžitě jsem začala couvat, než jsem narazila do Cean, která mě zase dotlačila zpátky.

"A-ahoj." Vykoktala jsem. Sledoval mě a trošku pootevřel ústa. Okamžitě se mi opět vybavila myšlenka na včerejšek. Na sucho jsem polkla a snažila se chovat víc normálně než do teď.

"Co se stalo?" Zeptal se najednou. Otočila jsem se na něj s nechápavým výrazem.

"Kdy?" Moje role "hrát nechápavou" asi moc nezabrala jelikož se zamračil a začal se ke mně přibližovat. Cean všechno velmi zaujatě pozorovala z bezpečí mojí postele a já toužila se zahrabat k ní a ani nedutat.

"Ty víš. Já.. udělal jsem něco?" Pomalu rozhodil rukama a smutně se na mě podíval. Bylo mi ho líto. Jenže, to co dělal včera se mnou, dělal už s tolika holkama, že nevím čemu mám věřit. Jemu nebo jeho pověsti? 

"N-ne. Nic jsi neudělal.. T-to já.. Já- prosím neřeš to." Zakňučela jsem. Nechtěla jsem to řešit teď. Před Cean. V mém pokoji. V tuhle chvíli. Jen v ručníku. 

"Ale já chci. Chci to řešit, protože mě to užírá. Vyhýbáš se mi jak můžeš. Je to snad řešení toho problému? Já prostě chci vědět proč!" Zatnul čelist a bez jediného mrknutí mě sledoval.  

"Prosím.. Ne před Cean." Zaprosila jsem.  Stále mě sledoval, pak se podíval na ni a pak zase na mě.

"Musíš mi to říct." Chytl mě za zápěstí a dotáhl do koupelny. Zavřel dveře a zamknul. Pocítila jsem knedlík v krku. 

"Tak?"  Z nějakého důvodu jsem nabrala všechnu odvahu a připravovala se na další trapas v mém životě.

"J-já nevím jestli to mám brát vážně nebo ne. Ty už jsi byl s tolika holkama a já-já prostě nevím, jestli ten včerejšek- ten náš vztah potom, je jenom v mé hlavě nebo ne. Netuším jestli si se mnou jenom hraješ jako s ostatníma, nejsem zvyklá aby o mě někdo jevil zájem a vždycky naletím když to někdo udělá."  Vyslovila jsem všechno, i to co jsem nechtěla. Z jedné stránky se mi ulevilo, že o tom konečně nemusím přemýšlet sama v mé hlavě, ale na druhou stranu jsem začala mít obavy, jak se Daniel zachová. Bála jsem se, že se mi vysměje.  Koukal na mě s neutrálním výrazem. 

"Pamatuješ jak jsme tenkrát za tím vodopádem v jezeře našli ten křišťál?" Sledoval mě a začal se přibližovat. Nejistě jsem kývla.

"Když někdo najde křištál, najde i pravou lásku." Zastavil se těsně předemnou a zastrčil mi jeden vlas za ucho, ale místo aby ruku odložil, přejel po mé tváři a chytl mě za bradu. Byla jsem donucena se na něj podívat. 

"Možná to nejsem já a ty. Kdo ví. Já jen vím, že ten včerejší polibek jsem bral vážněji než jakýkoliv jiný."  Koukala jsem na něj beze slov, protože tohle jsem vážně nečekala. 

"A pokud nechceš abych udělal něco nevhodnýho asi by sis na sebe měla dát něco víc než jen ručník." Lišácky se usmál a podal mi klíč. Omámeně jsem otevřela a přešla k posteli pro noční košilku. 

"Dobrou." Ucítila jsem dech na mém krku a pak už pouze příjemný pocit.  Dveře bouchly a já si sedla na postel.

"Ohh!!!!! On ti dal pusuuuuuu!!" Vykřikla Cean a ukazovala na můj krk.  Šáhla jsem si na místo toho příjemného pocitu a usmála se. 

"Ale ticho ty malá potvůrko. Víš, že se nemá špehovat." Zasmála jsem se a začala ji lehtat. Málem mi přitom ale spadl ručník, takže jsem se převlékla a rovnou zalezla do postele.

"Cean, chtěla bys vlastní pokoj?" Otočila se na mě a upřela na mě svoje hnědozelená kukadla.

"Ty mě tu nechceš?" Zakňučela.

"Samozřejmě, že chci. Jen bys tam měla víc místa." 

"Ne!" Řekla vesele a odhodlaně.

"Mě a Ro se tu líbí." 

"Ro?" Z pod deky vykoukla chlupatá hlavička a ihned se ke mě začala tulit.

"Ro, jak si se sem dostala?" 

"Melani mi ji dala, a ona se mnou stejně chodí úplně všude."

"Takže opička má opičku." Zasmála jsem se a objala ji. 

Usínala jsem s příjemným pocitem, který mě celičkou obklopoval.

Next paaart!! Sakra všimla jsem si, že tu píšu většinou dooost dlouhý souvětí.:DD Jak já to dělám... Užijte si část ^^