Story of dragon[cz]

18.část

Došli jsme na konec pralesa. Před námi se objevila bažina. 

"Tak jsme tady." Usmála jsem se. 

"Fajn teď si musíme pohnout."  Křikla Melani, která už byla v polovině cesty napřed. Všichni jsme šli za ní.  Máhle se ozval řev a nad Mel se objevil stín. Podívala jsem se nahoru a zjistila, že nad námi letí celkem velký drak. Ne to nebyl drak. Mělo to sliz úplně všude a zakrývalo mu to jeho šupiny. Čistě bílé oči, svítili na míle daleko. Křídla potrhaná tak, že asi každou chvíli spadne. V tlamě několiv ostrých špičáků vykukujících ven. Znovu zařval a šlehl po Melani oheň. Stihla uhnout ale spadla do bahna. 

"Mel honem pojď sem." Chytla jsem jí za ruku a stáhla za kámen, za kterým jsme teď byli všichni. 

"Podívejte se." Ukázal Mathew celkem daleko před nás. Zaostřila jsem a zjistila, že tam je vejce.  Modrozelené.   Chtěla jsem vylézt ale zahlédno mě to a začalo se přibližovat. 

"Rychle letí to na nás.!" Křikla jsem. Všichni jsme se vyhrabali z bahna a přemýstili se jinam.  Rozdrtilo to kámen na malý kousíčky.  Oddychla jsem si a podívala se na vejce. Leženo obalené bahnem v hnízdě ke kterému poté přiletěla ta příšera.  Co teď?! Pokud vylezu rozmáčkne mě to jak malinu.

"Drakie, musíš mi pomoct." Vylezla mi na rameno a tázavě se na mě podívala.  Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Po chvíli jsem pošeptala Dagaz.. 

Drakie, musíme se dostat k tomu vejci.

Ale jak?

Zvládla by si ho odlákat pryč?

Myslím, že ano. 

Dobře, chci abysi použila oheň když to bude zapotřebí dobře?

Dobře.

Buď opatrná.. 

Ty taky..                      Dagaz.

Ocitla jsem se zase v realitě.  Drakie vyletěla a zařvala.  Všimlo si jí to a vyletělo za ní. Plachtila po větru ale snažila se i máchat křídly aby byla rychlejší.

"Ne to co to děláš!" Křikla Jackie a sledovala Drakie.  Teď není čas ani na otázky ani odpovědi. Podívala jsem se za nima, a vyrazila jak nejrychleji jsem mohla.  Natáhla jsem ruky, abych to vejce vzala, když mě něco chytlo za nohu.  Sjela jsem na zem a zuřřivě se tomu bránila. Otočila jsem hlavu a podívala se co se to děje. Tahal mě jakýsi hnát s obrovskými nehty. Stahoval mě pod zem... Drápala jsem do bahna abych se aspoň trošku zastavila.   Nic. Už jsem měla nohu až po koleno pod zemí.   Začala jsem křičet okolo sebe.

"Ne! Ne! NEEEEE!!!" Vlasy jsem měla celé od bahna a zbytek na tom nebyl nic moc.

"Pomoc! Prosím, pomozte mi někdo!"  Začalo mi svítit tetování propojující mě a drakie. Náhle jsem viděla něco jiného. Bylo to z jejího pohledu. Pohledu Drakie. Letěla, zuřivě mávala křídly. Za ní se objevil obláček dýmu. Otočila se a začala mezi tou příšerou kličkovat. Už jí docházeli síly. 

Zrak se mi zase vrátil. Nešlo to. Nemohla jsem ven. Náhle mi to stáhlo dolů i ruku... Cítila jsem jeho sevření.. 

"NEEEEE!!" Vykřikla v plných plic jsem a pocítila teplo na dlani. Uslyšela jsem pohutný řev a pak jen oheň. Pustilo mě to.. Rychle jsem vylezla ven a doběhla k vejci. Vzala jsem ho a rozutíkala jsem se zpátky do bezpečí..   Znovu řev. Podívala jsem se tím směrem.. Drakie se mohutně tyčila nad tím monstrem i když byla výrazně menší.. Ta příšera mávala hlavou a zuřřivě řvala.. Když se ohnala naším směrem, spozorovala jsem, že měla popálené oči i čumák. Drakie přeletěla ke mě. Slétla mi na rameno a otřela se mi o krk,.. 

"Šikovná holka." Usmála jsem se a přeběhla k ostatním. Už stáli zase spátky na začátku pralesa. 

"Dobře, teď honem zpátky do bezpečí hradu, než se to vzpamatuje." Všichni jsme přikývli a vydali se spátky. 

Do hradu jsme se dostali mnohem rychleji než z něj. 

"Keiro, nic ve zlým, ale měla by ses umít... Si celá od bahna." Zasmála se Mel.

"Ty na tom nejseš o nic líp." Mrkla jsem na ni a zavřela dveře od pokoje. Ro s Drakie si sedli na postej a já se mezitím šla vysprchovat..  Vejce jsme dali do vedlejší místnosti.   Byla jsem tak unavená, že jsem lehla do postele a málem ty dvě zalehla. 

"Doufám, že to takovýhle nebude pořád." Odfrkla jsem si a hned na to usnula.

Další díl:))  Užijte si ho;)