Story of dragon[cz]

24.část

"Addi, kde jsi?" Zasmála jsem se a nadzvedla peřinu v mojí posteli. Na hlavě mi přistála černá ještěrka a já se znovu zasmála. Vzala jsem ho do ruky a hladila po zádech, která tak příjemně hřála. 

"Pojďme se podívat jak se jim vede." Usmála jsem se a vyšla z pokoje. Drakie s Nagge byli v cvičební místnosti s Danielem a Jasonem.  Na tváři se mi objevil zákeřný úsměv.

"Dagaz, Nauthiz.." Zašeptala jsem. Nagge i Drakie začali šlehat oheň a ti dva začali poskakovat kolem, aby se náhodou nepopálili. Výhoda je, že i když jsme od sebe hodně daleko, Nagge, Drakie i Addi mě uslyší.   Začala jsem se smát jak postižená až jsem se musela opřít o rám dveří, ve kterých jsem stála. Daniel se zastavil a nahodil naštvanej pohled.

"Hahaha.. Pobavila ses dobře?"

"Ani nevíš jak moc."

"Proč máš na sobě pořád ty šaty?" Podívala jsem se  na sebe a jednou rukou chytla tu hedvábnou blankytnou látku.

"Jsou příjemné a navíc, teď jich mám tolik, že je dokonce života neunosím." Usmála jsem se a nastavila ruku. Nagge na ni přistála a Drakie poletovala nademnou. 

"Jdu se podívat jak se vede našim novým obyvatelům. Půjdete se mnou?"  Chvíli přemýšleli. Jason zavrtěl hlavou.

"Musím to tu uhasit." Kývla jsem hlavou a vyrazila.

"Hej ale já jdu!" Křikl za mnou Daniel. Zasmála jsem se a rozběhla se k náměstí. Daniel za mnou běžel a dohnal mě až tam.  

"Si pomalej." Smála jsem se a přitom se snažila dýchat tak jak se má. Pořádně jsem se nadechla, narovnala a šla dál. Daniel se objevil vedle mě. Došli jsme k místu před hradem. Pootevřela jsem pusu a nemohla uvěřit svým očím. Už měli vybudovaných víc jak padesát domů a přitom zabíraly tak málo místa. Ty domy byly na jejich možnosti krásné. Kamenný základ a slaměná střecha. Přes tu slámu, měli upevněné dřevo.  Celkem velká okna a dveře udělané ze dřeva. Sice pokáceli kousek pralesa, ale všimla jsem si nově vysazených stromů kousek od jejich nové vesnice. Popošla jsem blíž a když si mě všimli postupně se všichni, skoro jako mexická vlna, uklonili.  Otočila jsem ruku hřbetem dolů a vyzdvihla ji nahoru. Vztali a začali pracovat dál. Ghar ke mě došel, uklonil se a pak se na mě s velkým úsměvem  podíval. 

"Ty domy jsou skvělé." Usmála jsem se na něj a pohladila Addiho na zádech. 

"Vaši draci také paní."  

"Akorát, nebude vám profukovat vítr dovnitř?" Zeptala jsem se s pohledem upřeným na ty velká okna. 

"My otroci jsme na to zvyklí."

"Nejste otroci." Zavrčela jsem a popošla blíž.

"C-co to děláte paní?" Začal vyděšeně Ghar.  Rázně jsem si to směřovala k jednomu z domů, ale cestou jsem málem zakopla o svoje šaty.   Rozhlédla jsem se okolo sebe. Jeden z nich měl u sebe podobnost dýky. Přešla jsem k němu, usmála se na něj a dýku si vzala. Chytla jsem šaty někde u kolen a rozřízla je tam.  Spadlou látku jsem vzala do ruky a dýku vrátila.   Uvázala jsem si ji kolem pasu a pokračovala dál.   

Klekla jsem si k pár větvím a slámě. Vzala jsem větev, na ni jsem položila trs slámy a hledala čím bych to zavázala.

"Mohl by mi někdo prosím podat ty liány?" Usmála jsem se na ostatní, kteří se kolem mě shromáždily. Náhle jsem před obličejem měla tolik ruk plných lián, že se mi z toho až zamotala hlava. Vzala jsem si pár lián do ruky, když ke mě spadla jedna malá holčička. Byla to mulatka stejně jako všichni tady. Černé vlásky měla spletené do malých copánků. 

"O bože, omlouvám se paní.. Potrestejte mě ne ji." Objevila se za ní mladá žena, asi její matka. Podívala jsem se na holčičku a usmála se.

"Pomůžeš mi?" Holčička vykulila oči a roztáhla úsměv, přikývla a klekla si vedle mě.

"Dobře, tak tady to chytni..... Ano přesně takhle.... A teď tu slámu drž pevně." Smála jsem se a přitom obmotávala. Spojila jsem k sobě takhle tři "mávátka" ze slámy a větve. Obmotala jsem je k sobě a pak je zvedla do vzduchu. Přešla jsem k domu a ukázkově to tam přidržela. 

"Když to tam přiděláte, bude se to moct takhle zavírat... i otvírat.."Mluvila jsem a přitom jemně lomcovala s mým výtvorem u okna.  Hned ke mě přiběhli tři z nich a začali to nějak vtesávat do okna. Když odstoupili, jedna žena to otvírala i zavírala zevnitř. Všichni hlasitě zavýskli a začali to vyrábět. Vypadalo to, že slámy mají až nezvykle moc.  Chodila jsem od jednoho k druhému a pomáhala jim.   

"No a jak si topíte?" Podívali se na mě s neznalostí v očích.

"Ehmm.. jak .. si.. ohříváte vnitřek domu?" Všichni pokrčili rameny a já si povzdychla. 

"Danieli, ať dovezou uhlí z hradu."  Přikývl a už ho nebylo. Ukázala jsem na pár mužů a přešla ke kamenům. Oni je vzali a šli za mnou do domu.

"Tady.. a ten tady... nene,, ten sem.." Navygovala jsem je až jsme vytvořili primitivní krb i s komínem.  Když se pak objevil Daniel i s uhlím vzala jsem pár,, až jsem měla černé ruce a naházela je do krbu. 

"Drakie?" Zelený dráček vletěl dovnitř a sedl si na moje rameno. 

"Dagaz." Šeptla jsem a Drakie zapálila uhlí. 

"Ooo!" Ozvalo se za námi. Všichni měli vykulené oči a snažili se dostat co nejblíž. 

"Pozor," Chytla jsem jednu holčičku, před tím než spadla do ohně. "Pálí." Zasmála jsem se a vyšla ven. 

"A je to."  Ghar ke mě přišel s velkým úsměvem na rtech.

"Paní, nejenže jste nás osvobodila a dala nám svobodu, vy jste nám i dala místo a důvod k životu." 

"Důvod?" 

"Ochránit vás.." Všichni vykřikli a hrnuli se ke mě. Pár jich mě vzalo na ruce a já se začala smát.

"Ať žije naše paní.. Ať žije Keira, dračí dcera!" 

Áááh!!:D Doufám, že vás to baví stejně jako mě!:D Užijte si díl;)