Story of dragon[cz]

34. část

“Co tu děláte?!” Odtrhla jsem oči od skla a vyděšeně se podívala na lorda Lawrence.

“My-my jsme sem spadli. Bylo to omylem, ty dveře se prostě otevřely a-”

“Dobře, dobře. To stačí, běžte odtud, prosím.”  Přikývla jsem a v doprovodu Daniela jsem vyšli z místnosti.

“Nějakej upjatej.” Odfrkl si Danny. Mně ale docházelo proč je takový. Zamyšleně jsem procházela chodbou. Možná bych procházela dál, kdyby mě Daniel nechytl za loket a ukázal na dveře před námi. Dveře našeho pokoje.

“Kde jste byli tak dlouho?” Fňukla Cean, mezitím co hladila Ro po hlavičce.

“Někdo se nechtěl nechat chytit.” Řekl Daniel uraženě.

“Protože někdo běžel moc pomalu.” Oplatila jsem provokaci a přešla k Cean.

“Už bude čas na oběd a omluvu, půjdeme?” Usmála se a přikývla.

****

“Lorde, díky ti za pozvání ale teď je čas učinit to, proč jsme zde.”  Snažila jsem se mluvit co nejvznešeněji i když se mi Daniel smál a snažil se to skrýt rukou.  Lord mě chvíli pozoroval, pak odfrkl a vstal.

“Přede všemi se ti-”

“Ne mně lorde, Cean.” Ukázala jsem na ni a lord zaťal zuby. Otočil se k Cean, která tam napjatě seděla, a podíval se na ni.

“Omlouvám se ti za moje chování.”  Cean rychle přikývla a stále ho vystrašeně sledovala.

“Dobře,” vykřikl. “Pojďme jíst.”  Hned jak to dořekl se sem začali hrnout služky a sluhové s obrovskými tácy jídla.

Lord na nic nečekal, vzal si do ruky kus kuřete a začal ho odtrhávat a kousat. Zamračila jsem se ale i přes to jsem si vzala kus masa a začala jíst, lidsky.

“Ehmm. lorde?” Začala jsem když jsem dojedla. Podíval se na mě, mezitím co mu šťáva tekla do vousů. Odehnala jsem pocit, vyzvracet se na podlahu a jemně se usmála.

“Jsme spojenci, že?” Přikývl a dál kousal to kuře. “A spojenci si nic netají, ne?” Trošku se zarazil ale přikývl. Opřela jsem se lokty o stůl a chladně  na něj hleděla.

“Tak proč přede mnou něco tajíte?” Začal se dusit. Všichni okolo začali poskakovat  a on mezitím kašlal, jako by měl černý kašel.  Podařilo se mu vyflusnout ten kousek co ho málem zabil a překvapeně se na mě podíval.

“Ale já-”  Probodla jsem ho pohledem. Ústa jsem schovala za ruce a stále na něj hleděla.

“Chcete říct, že ať přijdu kamkoliv, nikde se nenajde nic o čem bych jako spojenec nevěděla?”

“J-já-” Zarazil se. Chvíli mě sledoval, pak si opět sedl a sebevědomě si sedl. “Ne. Nemám nic o čem byste nevěděla.”    Bylo mi jedno odkud tak náhle sebral tolik sebevědomí, i když věděl, že lže.  Všichni lordové lžou. To už mi došlo dávno.

“Dobře. Přeji příjemný zbytek dne.” Stoupla jsem si a vyšla z jídelny.  

Když jsem vycházela z hradu na zahradu, uslyšela jsem křik. Vyběhla jsem, v rychlosti jakou mi moje šaty dovolovaly, po hlasu až jsem doběhla do už zmíněné zahrady. Drakie a Nagge tu létaly a řvaly a lidé pod nimi zběsile utíkali sem a tam. Pískla jsem. Obě přiletěly ke mně a sedli si vedle mých nohou. Z lavičky přede mnou vzlétl Addi a usedl na moje rameno.

“Dračí dcera.” Ozývalo se skoro ze všech stran.  Náhle se všichni poklonili a zůstali tak. Povzdychla jsem si a rukou jim naznačila ať se zvednou.