Fuck, I Love Harry Potter!❌

4. kapitola-Kuřecí stehýnko

Týdny pomalu ubíhaly a zpráva o Snapeovi a vaření už pomalu začala upadat v zapomnění. To by ale nebyl Harry, který o tom mlel pořád dokola a nebyl k utišení.

,,Myslím to vážně a za svým názorem si prostě stojím!" řekl hlasitě, když šel s Hermionou a Ronem, se kterým se udobřil, na oběd do Velké síně, a skupinka prvňáků při jeho hlasitém halasení trhla. ,,Vaření oběda a vaření lektvaru jsou dvě úplně odlišné věci! Protože když do nějaký polívky, třeba do té s jantarovýma knedlíčkama-" ,,Játrovýma knedlíčkama, Harry," opravila ho Hermiona unaveně, protože tohle poslouchala den co den. ,,No to je jedno, vždyť je to to samý!" vyprskl Harry a Ron se zachechtal. ,,Jantar jseš ty a ne ty knedlíčky."

Potter se urazil a přidal do kroku. V duchu mluvil sám se sebou. Když do těch knedlíčků totiž nepřidáme žádnou sůl, nic tak strašného se nestane! Kdežto když nějakou blbost nepřidáme do pitomého lektvaru, netopýr mě seřve, nechá můj lektvar zmizet, sebere mi body a navíc mi nedá známku.

Najednou se zastavil. Opět myslel na něj. Na Snapea. Váhavě se proto podíval ke stolu, kde našel svého profesora sedět za stolem na svém obvyklém místě. Harry doufal, že nejí polévku s jantarovými knedlíčky, tedy játrovými...

Zmučeně zaplul za stůl a nalil si dýňovou šťávu. Roztřesenou rukou uchopil pohár a opatrně ho přiložil k ústům, snažíc se nedívat na Snapea. Moc dobře měl v paměti okurku a své mokré kalhoty...

Rychle se napil a pohár položil zpět. Na talíř si nandal kuřecí stehýnko stejně jako Ron, který jich snědl za dvě minuty snad pět, a dal se do jídla. Občas zvedl hlavu a nenápadně zabrousil pohledem k profesorovi. Šokovaně otevřel ústa, když tentokrát nespatřil Snapea se zeleninou, ale s kuřecím stehýnkem.

Profesor jemně ukusoval kuřecí maso a Harry od něj nedokázal odtrhnout pohled. I na tu dálku viděl jeho ústa, jak se těsně před kouskem masa otevírají, jak svými zuby jemně kouše do sousta a spokojeně polyká. Zrychlil se mu dech a cítil, jak o sobě jeho kamarád dává pomalu vědět.

Kousl se do rtu, aby tentokrát nezasténal, a dál Snapea a jeho kus kuřete pozoroval. Na chvíli si Harry předatavil v jeho rukách sebe, Snape nedržel žádné pitomé stehýnko, nýbrž Harryho. Harryho, na jehož tělo přikládal svá ústa, jež otevřel a jemně kousal každičký centimetr jeho těla... To už se neudržel a hlasitě zasténal.

,,Harry, co se zase děje?" otočila se na něj Hermiona s nechápavým výrazem ve tváři a Harry zrudnul. ,,N-nic," vykoktal a rychle vstal od stolu, tisknouc si brašnu na klín. ,,Jen...jen mě nějak začalo bolet břicho." ,,Ach tak. Tak si zajdi na ošetřovnu, aby to nebylo něco vážného..." ,,Jasně, uvidíme se na koleji!" vyhrkl překotně a běžel ke dveřím, což bylo s brašnou na svém kamarádovi poněkud obtížné. K jeho smůle - nebo radosti? - se ve dveřích střetl se svým profesorem lektvarů.

,,Jste slepý, Pottere?" zavrčel Snape a přejel ho pohledem od hlavy až k patě. Na chvíli se zastavil u jeho klína, a Harry naprázdno polkl. ,,Co to tady provádíte? Zase jste to nevydržel na záchod?" ,,Potter potřebuje plýnu!" zařval Draco Malfoy na celou Velkou síň.

,,Nejsem slepý, pane," odpověděl roztřeseně Harry, ,,mám celkem dost dioptrií a jen díky tomu jsem viděl, jak mě uspoko- chci říct, jak obědvá- tedy, ehm, jak obědvá...pan...pan ředitel," vykoktal, rudý až za ušima.

,,Jistě, Pottere," ušklíbl se Snape, ,,vy byste měl přestat koukat a radši činit." A s těmito slovy zmateného Harryho nechal stát ve dveřích Velké síně.

----
U téhle kapitoly jsem málem umřela xD. Milčička mě asi jednou dostane do hrobu :DD.

No doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte votík nebo komentář ^^.