Fuck, I Love Harry Potter!❌

25. Kapitola- Okurky na všechny způsoby

Když za Harrym zapadly dveře, Severus pochopil, že teď už nemůže nijak uniknout. Okamžitě zalitoval, že si vymyslel takovou hnusnou lež, třeba by ho pak ten nadrženej dědek nechal na pokoji, nebo by Harryho vyloučil a jeho vyhodil.

,,Tak," zamnul si spokojeně Brumbál ruce a v duchu si představoval, co všechno na Severusovi, který byl minutu od minuty vyděšenější, vyzkouší. ,,Konečně chvilku sami."

,,Pane...pane, já..."

,,Měl bys už konečně ochutnat ty moje citronové bonbony, Severusi," zašeptal svůdně Brumbál a přisedl si k němu na pohovku.

,,Mám...mám alergii...na citrony..." snažil se z toho vykroutit Severus.

,,To nevadí, klid," chlácholil ho, jako by byl malé miminko, ,,nemusíš je jíst." A v tu chvíli Severus pochopil, co jiného by se dalo s bonbony dělat a zbledl snad ještě víc.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, považoval to za vysvobození a než stihl Brumbál něco udělat, už otevíral. Stál tam Harry.

,,Pane, zapomněl jsem si u vás pergamen s hesly do nebelvírské věže," oznámil mu Harry a nespouštěl ze svého profesora oči.

,,Ale co to?" zamračil se Brumbál, kterého zase dopálilo, že byli vyrušeni.

,,Má zase své dny," pokrčil rameny Harry a když mu Severus přinášel náhodný kus pergamenu, rty mu naznačil prosbu o pomoc. Harry přikývnul a Snape za ním zavřel dveře. Brumbál mezitím zkoumal jeho věci a Severus děkoval sám sobě za to, že není takový sběratel jako ředitel.

,,Dobrá, Severusi, myslím, že nastal ten správný čas," zvedl k němu po chvíli oči Brumbál a rozzářil se, když spatřil talíř s pár kousky okurky. ,,No výborně! Jen škoda, že je jich tak málo..."

A zase se ozvalo zaklepání. Brumbál zaklel, tak moc by chtěl ze Severuse strhnout všechno to jeho černé oblečení! Nejraději by si vlezl i k němu do šatníku a fetoval by jeho kusy oblečení.

,,Pane, zapomněl jsem vám donést ty okurky." Byl to zase Harry a Severus zasténal, když ho spatřil s talířem plným okurek.

,,Výborně, Harry, jdeš jako na zavolanou!" zaradoval se Brumbál. ,,Zrovna jsme tady s panem profesorem probírali, kam všude se dají- tedy jak se dají okurky upravit na všechny způsoby."

,,Zkoušel jste vařené?"

,,No...ne."

,,Pečené?"

,,Také ne..."

,,Smažené?"

,,Ne, ale zavařené ano!"

,,Ty nesnáším!" otřásl se Harry. ,,Vždycky smrděly jako Dudleyho podpaží."

Brumbál se rozesmál. ,,Tak už jdi, Harry. Slyšel jsem, že Buclatá dáms chce navštívit svou přítelkyni Violetu-"

,,Buclatá dáma? Promiňte, ale ta je tak tlustá, že by ji ani Voldemort nezabil!" zamyslel se. ,,Mohl bych ji použít jako svůi štít."

,,Dobrá, Harry, ale teď už běž," Brumbál ho doslova vyhodil a když se otočil ke Snapeovi, oči mu hořely touhou. Neměl náladu na nějakou předehru. Přiblížil se k němu, co to šlo, a rukou mu okamžitě vjel do kalhot. Prostě mu tam vrazí vše, co jde a-

Třetí zaklepání jej dostalo do fáze zuřivosti. Vylekal se při pohledu na rozzuřenou profesorku McGonagallovou. Za ní stál s nevinným výrazem Harry.

,,Albusi, vím, že jste ředitel, ale Potter si měl odpykat jeden z mnoha neodkladných trestů! Má to dokonce napsané písemně od profesorky Umbridgeové. Vyžádala si u vás dnes večer chvilku na rozhovor." A Severus Snape poprvé v životě viděl rád tu otřesnou růžovou barvu na tom hloupém kusu pergamenu.