Fuck, I Love Harry Potter!❌

20. Kapitola-První kroky

Jakmile se Severus vrátil do svého kabinetu, okamžitě si nalil panáka whisky. Tohle snad není možné, opakoval si stále dokola, pokud se to ještě jednou stane, tak...

Najednou ho ale z vyděšených myšlenek probralo zaklepání na dveře. Neměl náladu na jakoukoliv přetvářku, ale teď prostě musel.

Položil skleničku zpět na stolek a došel ke dveřím, které následně otevřel. A vyrazilo mu dech, koho tam uviděl.

,,P-pane, omlouvám se, že jsem přišel pozdě," dostal ze sebe Potter a Severus potlačil touhu ho sevřít v náruči a všechno mu říct.

,,Potřebujete něco, Pottere?" zeptal se unaveně Severus.

,,No, ne, ale myslel jsem, že budeme mít lekci nitrobrany, jako tehdy..." poškrábal se na zátylku. ,,Ale pokud vás ruším, odej-" Severus zvedl ruku, aby ho umlčel a pozval ho dovnitř.

,,Posaďte se," vzdychl si a sám se posadil na pohovku. Harry otálel, jestli si sednout vedle něj, nebo naproti němu do křesla u krbu. Nakonec se posadil vedle něj a tělem mu projelo vzrušení.

,,Pane?" zeptal se váhavě Harry. ,,Je vám něco?"

Severus sváděl vnitřní boj. Chtěl mu o tom povědět, ale nemohl. ,,Ne," odpověděl mu nakonec a zadíval se do jeho zelených očí.

,,Někdy mi je taky mizerně," začal Harry, ,,a svým přátelům tvrdím, že mi je dobře." Severus si odfrkl.

,,Nechápete to, Pottere," vložil si tvář do dlaní. Chvíli bylo ticho, ale pak na svých zádech ucítil Harryho nejistou dlaň.

,,Omlouvám se, pane," řekl tiše Potter.

,,Vy se za nic neomlouvejte," utnul ho Severus rázně.

Potter ihned zmlknul. ,,Máte pravdu. Skutečně se necítím dobře," vzdychl Snape. Harry sundal ruku z jeho zad a profesor sebou trhnul. Měl pocit, že mu v paměti navždy utkví zážitek s ředitelem. Jak to jen mohl dopustit?

Podíval se na nejistého chlapce vedle sebe a srdce se mu sevřelo. Měl chuť ho obejmout a už ho nikdy nepustit, dotknout se jeho neposedných vlasů a zahledět se do zelených očí...

,,Pane, já..." zaváhal Harry. Neměl tušení, co se stalo tak strašného, že to rozhodilo i věčně klidného Snapea. ,,Nemám...nemám vám donést okurku?"

Severus by se byl rozesmál, ale pouze pozvedl koutky. ,,Ne," zavrtěl hlavou. Chtěl tu mít jen Harryho, říct mu všechno, konečně mu přiznat, že k němu cítí náklonnost...

,,Řeknete mi, co se stalo? Pane?" ptal se potichu Harry a váhavě se přisunul blíž k Severusovi.

,,Nevím, jestli by to byl dobrý nápad. Je to velice..." nenacházel správná slova, a tak jen jemně vzal Harryho ruku, která se najednou zdála malinká, do té své. Poznal, jak se jeho student napnul a začal rychleji dýchat.

,,Harry," vydechl náhle Severus a v hlase mu zaznívala zoufalost. ,,Byl bych nejraději, kdyby mi někdo vymazal paměť-"

,,Zlobíte se na mě, pane?" špitnul Harry a kajícně sklopil pohled.

,,Harry," řekl znovu Severus, ,,podívej se na mě." Když ho Potter poslechnul, pustil jeho ruku a chytil ho za bradu. ,,Na tebe se nezlobím. Dnes...dnes se stalo něco...špatného a-"

Dál už se nedostal. Harry, který o tomhle snil už dlouho, ještě déle se odhodlával k tomuto kroku, najednou zapomněl na všechno kolem sebe. Zapomněl na nejistotu ohledně profesorových citů k němu, zapomněl na Voldemorta, zapomněl na svou stydlivost, protože cítil, že možná právě teď nadešel ten správný okamžik a....

....políbil ho.

---
A je to tady :D.