Fuck, I Love Harry Potter!❌

17. Kapitola- Zajímavá sobotní konverzace

Harry šel s Ronem a Hermionou pryč z Velké síně a poskakoval jako hyperaktivní kamzík. Byl úplně vzrušený z olizování lahodné papriky (i když ta se nevyrovnala okurce, samozřejmě).

,,Harry posloucháš mě vůbec?" zvýšila hlas Hermiona a naštvaně si založila ruce na hrudi. Vlastně to dělala poslední dobou často. A nebylo se čemu divit. Harry byl věčně zasněný a nemohl se o to s přáteli podělit. Respektive mohl, ale to by o ně pravděpodobně přišel.

„Poslouchám," řekl pohotově. „Tak mi odpověz! Co to mělo znamenat?" zamračila se a pohoršeně zakroutila hlavou. „Mě by to taky zajímalo," přidal se Ron. Harry vůbec nechápal o co jim jde. Prostě má rád zeleninu. No a? „Jím papriky. Co by to mělo znamenat?" nervózně se uchichtl a otřel si zpocené dlaně do kalhot.

„Harry tys šáhl Malfoyovi do kalhot a co víc, byl jsi tam docela dlouho," pronesl zhnuseně Ron a Harry v tu ránu zrudl. Už chápal o co tady jde. ,,T-to by-bylo tak vidět?" zakoktal se celý nesvůj a odvrátil zrak od přátel. ,,Viděla to celá škola! U Merlina, už se vzpamatuj, Harry!" řekla Hermiona. Harry zaklel. Co když je profesor naštvaný? V hloubi duše věděl, že to brzy zjistí.

•••

Po zbytek týdne se Snapem vůbec nemluvil a tak se rozhodl, že za ním půjde v sobotu. Měl špatný pocit, že se zlobí a to on, po tom všem, nechtěl.

„Jdu si něco zařídit ehm... do knihovny," houkl na Rona a už byl pryč. Doufal, že za ním nikdo nepůjde. Pro jistotu šel směrem do knihovny a až poté nenápadně zapadl do uličky, která vedla do sklepení.

Už si představoval, jak se bude přemáhat k tomu, aby zaťukal na černé dveře... „Pane Pottere!" houkl na něj někdo. Harry vykřikl a rychle se otočil. Stál tam Severus Snape a rozhodně nevypadal nadšeně. „J-já vás hledal," řekl Harry a pokusil se usmát. „Zajímavé, zrovna jsem si s vámi chtěl promluvit... ohledně včerejška," zašeptal profesor a přešel ke dveřím od jeho pracovny. ,,Pojďte, pane Pottere," houkl a vešel. Harry cítil, jak se mu zježily chloupky na zátylku. Byl naštvaný, to bylo jasné.

Když za sebou zavřel dveře, profesor se zprudka otočila a přešel k němu. Agresivně ho chytil za límec a připlácl ho ke zdi jako nějakou otravnou mouchu. ,,Hrozně moc by mě zajímalo, proč jste za mnou chodil, usmíval jste se na mě, občas jste se nechoval jako Potter a pak jste mne odhodil jako nepotřebnou hračku!" vykřikl a na jeho tváři se mihl stín bolesti a smutku.

,,Pane, není to tak, jak si myslíte," bránil se Harry a vzpomněl si na Dracova fimfulína. Měl ho taaak malého... Nahlas polkl a podíval se profesorovi do očí.

,,A jak to tedy je? Viděl jsem vás! Jedete po Malfoyovi. Jak jste mi to mohl udělat? To nevíte, že blonďáci jsou hlupáci? Co je na Malfoyovi tak přitažlivého?" zaskučel a pustil Harryho, který spadl na zem.

„Chtěl jsem vás potěšit a olizovat okurku," vzlykl Harry a všimnul si, jak se profesor napjal. ,,Malfoy se mi připletl do cesty. To on po mně jede," pokračoval a Snape přikývl. Vypadalo to, že ho zjištění o okurce obměkčilo. Chvíli studoval Harryho tvář.

„Máte pravdu, byl jsem slepý," přitakal. ,,Vážně jste chtěl olizovat okurku. Kvůli mně?" zeptal se dojemně. Harry přikývl. Snape k němu přispěchal a sedl si vedl něj. Dotkl se jeho ramena a pomalu sjížděl do klína, kde jeho ruka po chvilce spočinula. Harry zasténal. Hrozně moc to chtěl. „Byl jste skvělý i s tou paprikou, pane Pottere," špitl Snape a zajel Harrymu do kalhot. „Ano!" vzdychl Harry. Snape se šibalsky usmál.

Zničehonic někdo zaklepal na dveře. Snape zaklel, vyndal ruku z Harryho kalhot a šel otevřít. ,,Dobrý den pane profesore, nesu vám tu esej," uslyšel Harry hlas Hermiona a ztuhl. ,,Jistě," zabručel podrážděně Snape. „A paní profesorka Umbridgová s vámi chce teď mluvit." „Fajn!" Snape zabouchl Hermioně dveře před nosem a švihl s její esejí o stůl.

,,Promiň musím si jít něco zařídit," řekl zklamaně. Harry se vymrštil na nohy a upravil si kalhoty. „J-jistě," podíval se do země. Snape k němu došel a pohladil ho po tváři. ,,Tak příště," usmál se.