15. Kapitola- Stojí vůbec někdo o to loupat s Harrym okurky?

691 81 23
                                    

,,Pane Pottere!" křikla madam Pomfreyová a přihnala se k Harryho posteli. ,,Profesor s vámi chce mluvit," řekla a mile se usmála. Harry svraštil obočí. Brumbál s ním chce mluvit? Vždyť ho celý rok ignoruje! ,,A proč nejde dál? Vždyť je to ředitel," překvapeně zamrkal. ,,Ale ne Brumbál, drahoušku,-" Harryho polil studený pot. Nemohl to být on. Přeci ho nenávidí. Ošetřovatelka vzala tác s nedojedeným jídlem a pokračovala: ,,-Stojí tam pan profesor Snape a ptá se vás, jestli může jít sem a promluvit si s vámi." Harry se nad tím musel zamyslet.

Připadal si, že má srdce na tisíc kousíčků a jestli mu profesor přišel nadávat, tak by se před ním dokázal psychicky zhroutil. No ostatně on by se zhroutil i kdyby se mu profesor přišel omluvit. Navíc cítil potřebu hrát si na uraženého. Možná, že dokonce uražený byl. „Řekněte mu, že si s ním nepřeji mluvit." Pomfreyová stiskla rty, přikývla a odešla.

---

Další den ošetřovatelka Harryho i přes jeho naléhání pustila. Nejhorší na tom ale bylo, že ten den měli dvouhodinovku lektvarů. Proto na OPČM polil knihu inkoustem, na Kouzelných formulí proměnil jablko v okurku místo mrkve a na věštění schválně rozbil věšteckou kouli, protože v ní viděl Snapea.

„Třeba to nebude tak hrozné," uklidňovala ho Hermiona, ale on jen zavrtěl hlavou. Věděl, že to bude příšerné. „Bude se mě snažit, co nejvíc potopit." Hermiona otevřela pusu, aby to obhájila, ale pak ji znovu zavřela. ,,Tak to bude jako vždycky. Vůbec si z toho netopýra nedělej těžkou hlavu," zazubil se Ron a vyšel na chodbu.

Když došli k učebně lektvarů, tak se Harry zastavil a vůbec se mu nechtělo jít dál. Jak to s ním ty dvě hodiny vůbec vydrží? Nakonec se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Zavrtal se do té nejzadnější lavice a doufal, že si ho třeba profesor nevšimne.

Bohužel se Harry neskutečně mýlil. Profesor naštvaně vešel a zabouchl za sebou dveře. Půlka třídy leknutím nadskočila a hypnotizovala zem. ,,Dneska si zopakujeme Doušek živé smrti a byl bych moc rád, kdyby nám pan Potter řekl, jaké přísady k tomu potřebujeme." Harry zbledl a nebyl schopný slova. I kdyby zašátral v paměti a vzpomněl si na něco, tak by to nepřenesl přes ústa. Beztak to byla ta nová látka, na které chyběl. Snape mu hleděl do očí a čekal na odpověď.

„Dobrá, když mi nechcete odpovědět, tak mám na vás spoustu dalších otázek. Třeba proč jste nebyl na lektvarech pane Pottere," založil si ruce na hrudi a jeho odhodlání v obličeji značilo, že s tím hned tak jen nenechá. „Bylo mu špatně pane, zeptejte se madam Pomfreyové," vyhrkla Hermiona a Harry jí byl vděčný.

,,Ach tak pane Pottere, vy musíte mít mluvčího, protože se mnou nemíníte štvát, že? To je tak smutné, že strhávám Nebelvíru dvacet bodů." Všichni sborově zalapali po dechu. Dvacet bodů! Vždyť tolik se strháváo za mnohem vážnější věci! Harry už to nevydržel a sklopil hlavu. Byl to na něj příliš velký nápor. „Vám nevadí Pottere, že ubližujete vlastní koleji? No tak, co mi na to řeknete?" křikl profesor. „Omlouvám se," špitl Harry zlomeně. Doufal, že pochopí, že to je omluva za to, že ho na té ošetřovně tak odbyl. „Omluva přijata, ale budu si to pamatovat. A po hodině si s vámi chci promluvit." Harryho zamrazilo v zádech a zježily se mu chloupky na zátylku.

Hodina probíhala oproti začátku docela klidně. Profesor si Harryho nevšímal, ba dokonce se ho snažil ignorovat. Každopádně to byla Harryho jedna z nejhorších hodin lektvarů. Nechtěl se Snapem mluvit, ale věděl, že se tomu v žádném případě nevyhne.

Když už byl konec, Harry zůstal v lavici a sklesle pozoroval odcházející studenty. Hermiona se na něj nadějně usmála a Ron ho povzbudivě poklepal na zádech. ,,Drž se kámo," špitl a odešel.

Snape přišel k němu a sedl si vedle něj do lavice. ,,Harr-, totiž pane Pottere, já byl za vámi na ošetřovně, abych vám něco řekl. O mých citech se mi mluví velmi těžce a zranilo mě, že když jsem vám chtěl něco říct, tak jste odmítl se mnou mluvit," dostal ze sebe. Harry usoudil, že na tohle se snažil dostat kuráž dlouho.

,,Zranil jste mě," Harrymu se zlomil hlas a rozklepal se. Tohle měl na srdci dlouho. ,,Pottere jste v pořádku?" zeptal se Snape a chytl ho za ramena. ,,Podívejte se na mě," zašeptal. Harry tak udělal a snažil se neutopit v těch černých očí. „Mrzí mě, jestli jste trpěl. Už to nechci řešit dobře?" Harry krátce přikývl a cítil, jak se mu srdce zase slepuje k sobě. ,,To, co jsem vám chtěl říct... Chci s vámi jíst okurky a taky si moc přeju, abychom je spolu připravovali a loupali..."
„To je to nejhezčí, co jste mi kdy řekl."
,,Já vím."

Fuck, I Love Harry Potter!❌Where stories live. Discover now