Fuck, I Love Harry Potter!❌

8. Kapitola-Když nevíš, kde sehnat okurky, zavolej Dobbyho!

Harry jen němě zíral na jeho dveře a po chvilce se mu na tváři začal rýsovat úsměv. Znamenalo to, že tedy může kdykoliv přijít? A navíc s okurkama...

Naprázdno polkl, když pocítil ještě větší bouli v kalhotách. Když kráčel zpět do nebelvírské věže, měl chuť poskakovat jako malá holčička na louce.

,,Je ti dobře, Harry?" zatvářila se ustaraně Hermiona, která seděla u krbu a četla si.

,,Coo? Jó," zaculil se Harry, ,,je mi úplně paráádně."

,,Nepil jsi?"

,,Proč bych pil? Ale neboj, já - teda, nic," uchichtl se jako jejich profesorka a zamířil k ložnicím, ,,dobrou Hermionko."

Nahoře se rychle převlékl do pyžama a lehl si do postele. Odzátkoval lahvičku a na malou chvilku zalitoval, že se mu nebude zdát žádný sen. I ty noční můry se Severusem by uvítal...

•••

,,A pan Potter nám jistě řekne, k čemu slouží bezesný spánek, když má čas koukat neznámo kam," vytrhl Harryho z myšlenek Severusův hlas, ,,já čekám, Pottere."

,,Uhm, no," zrudl Harry, ,,no, slouží k tomu, aby, no, se nám nezdály, ty, no, sny o...o okurkách-"

,,Pottere, mluvíte jak malé děcko," ušklíbl se Snape, ,,a co jste pořád tak vysazený na okurky? Pořiďte si skleník a okurek budete mít dostatek."

,,Nó jó," poškrábal se Harry nervózně na zátylku, ,,tak já se zeptám profesorky Prýtové, jestli se se mnou o tu okurku podělí - tedy, chtěl jsem říct, že já se s ní podělím o okurky, když mi půjčí skleník-"

,,Už buďte ticho, Pottere. Vaše plány nikoho nezajímají," zarazil ho profesor, ,,doufám, že jste nezapomněl na to, že mi dnes večer máte přinést domácí úkol..."

Domácí úkol? Jaký domácí úkol? Harry se zatvářil zmateně, ale pak pochopil a znenadání se zatvářil, jako kdyby objevil Ameriku. ,,Jo ahá! No jo, jistě, ehm, přinesu ho."

Pochopil, že tím myslí ty okurky. Ale tak brzy? Harry nebyl připravený absolutně na nic...

•••

,,Ahoj, Dobby, potřeboval bych od tebe takovou maličkost," Harry si nervózně mnul ruce a kolem krku si obtočil neviditelný plášť, takže to vypadalo vážně dost strašidelně.

Dobby na něj kulil své veliké zelené oči. ,,Dobby udělá cokoliv pro Harryho Pottera."

,,Uhm, dobře," pousmál se Harry a usilovně se snažil nemyslet na večer u Snapea. ,,Potřeboval bych okurky."

,,Okurky?"

,,Ano, taková ta zelená, dlouhá zelenina-" Harry naprázdno polkl.

,,Dobby ví, co Harry Potter myslí!" vypískl Dobby. ,,Dobby přinese tolik okurek, kolik jen bude Harry Potter chtít!"

,,Dobře, tak...tak mi přines třeba dvě," kousl se Harry do rtu a skřítkovi poděkoval, když mu okurky přinesl. ,,Ne, počkej Dobby! Mohl bych si ty okurky nakrájet?"

,,Dobby je nakrájí!" vypískl skřítek a vytrhl mu je z ruky. Začal je zuřivě krájet, až z nich byly nepravidelná kolečka.

,,A, ehm, prosím ještě vidličku," začervenal se Harry a s díky si od něj talíř s okurkami převzal. Pak vyšel z kuchyně a zamířil rovnou do kabinetu Severuse Snapea. Hůlku si předtím strčil do pusy a skousl ji mezi zuby (ani nevěděl proč) a zaklepal kolenem. Byl strašně nedočkavý a zároveň se bál.

Dveře se otevřely a v nich stál nerudný Severus. S pozvednutým obočím se podíval na Harryho a pak na talíř s okurkami.

,,Vidím, že jste poprvé v životě splnil svůj úkol včas a výborně," ušklíbl se, ,,pojďte dál."

Harry, celý nedočkavý, vešel dovnitř.

,,Tak jste přece jenom přemluvil profesorku Prýtovou? Použil jste na okurky nějaký urychlovací lektvar?" Harry by potřeboval urychlovací lektvar na svojí okurku, která o sobě zase dávala vědět...

,,N-ne, pa-pane," vykoktal. Proč vždycky koktá?

Severus k němu přišel blíž a Harry měl pocit, že se mu podlomí kolena, když se letmo dotkly jejich ruce. Profesor mu talíř vzal z rukou a položil ho na stolek. Pak mu stáhl i neviditelný plášť, který měl stále kolem krku.

,,Zabral vám bezesný spánek?" pozvedl obočí a Harry se nemohl odtrhnout od jeho tmavých očí.

,,Ano, pa-pane," vydechl Harry a přivřel oči, když se Severus dotkl jeho tváře a jemně ji pohladil.

,,Proč koktáte, pane Pottere?" zeptal se potichu, ,,někdo na vás zaútočil s kletbou, která vás donutí koktat?"

,,Ne, jen-"

,,Jen?" zašeptal a naklonil se blíž k jeho obličeji, až Harry pocítil nutkání ho políbit.

,,Jen nic," řekl radši, a vzápětí by si nejradši vrazil. Severus stáhl ruku podél těla a odtáhl se.

,,Dobrá. Můžete jít, Pottere," Harry skleske přešel ke dveřím, ,,a až se naučíte mluvit jako patnáctiletý kouzelník, můžete zase přijít..."

---
Aww😍
smilingxqueen