Fuck, I Love Harry Potter!❌

7. Kapitola-Okurky jsou všude!

Harry zvedl ruku, napočítal do deseti a chystal se zaklepat na těžké, černé dveře. Nakonec ji bezúspěšně svěsil. Bál se, ale zároveň jím projíždělo vzrušení. Třeba nebude tak odtažitý, třeba mi něco bude chtít říct. Hlavou se mu honily takové, ale i peprnější obrázky. Co když s ním profesor bude chtít něco dělat? Myšlenka na to, že ho bude Snape krmit okurkou či kuřecím stehýnkem se mu hrozně moc líbila. Trochu zčervenal, protože viděl živý obraz toho, co by následovalo.

Už už chtěl vejít, když si uvědomil jednu podstatnou věc. Co když ho nebude umět...svést? Harry zrudl ještě víc a poodstoupil od dveří. Cítil stud za to, že vůbec na něco takového pomyslel.

Nakonec se rozhodl, že radši nebude profesora rušit, a tak se otočil k odchodu a tryskem se rozeběhl. Bohužel narazil do černé, zlověstné překážky. byl to těžký náraz, který strhl jak Harryho, tak i tu osobu na zem.

,,Jste nějaký unáhlený Pottere, nemyslíte?" řekl jedovatě profesor, ale vůbec nezněl naštvaně. Harry na něm ležel, neschopen jakéhokoliv pohybu. Když mu došel význam Snapeových slov, tak už celý hořel. ,,O-omlouvám se pa-pane. Už pu-půjdu," vykoktal. Odjakživa si myslel, že Severus je chladný. Doslova chladný. Z jeho těla, ale vyzařovala příjemné teplo. Harry se k němu ještě víc natiskl.

Chvíli nikdo nic neříkal. Hlavami byli od sebe tři centimetry a měli zatajený dech. Severus už skoro necítil pravé stehno a chtělo se mu na toaletu. Snažil se to ovšem ještě vydržet. Jen tak se nestáva, že vás srazí někdo, ke komu cítíte nějaký hlubší cit a otírá se o vás. Severus se mohl v těch zelených očích ztratit. Miloval Lily, ale teď se něco změnilo. Po letech jeho srdce o trochu změklo, ale jen o trochu. ,,Mohl byste ze mě laskavě slézt?" vyprskl a Harry, který byl celý nesvůj se nemotorně postavil. Nabídl mu pomocnou ruku, ale Snape ji zamítl tvrdým pohledem.

Když se také dostal na nohy, oprášil si svůj černý hábit a založil si ruce na hrudi. ,,Co tady děláte?" vyprskl a nasadil svůj obvykle znechucený výraz. ,,Přišel jsem olizovat okurky!" vyprskl Harry, ale hned si uvědomil, co řekl. Chtěl se opravit, ale zapomněl, z jakého důvodu tam šel. ,,Totiž uklízet plechovky," nasadil sebejistý výraz. Tušil ale, že profesor to neprokoukl. Už viděl, jak po něm Snape začne těmi plechovkami házet. ,,Pojďte ke mně do kabinetu...Pottere." Harry si oddychl, ale zároveň se bál toho, co přijde.

,,Posaďte se." Dveře se za ním zabouchly. Harry nadskočil a profesor pozvedl obočí. ,,Bojíte se dveří Pottere?" "Ne pane, já se bojím tak maximálně toho, že budete chtít něco uvařit." Znovu si chtěl dát facku za to, že se přeřekl. Snape se zamračil. ,,Hm to mě nenapadlo. Tak co s vámi Pottere?" zavrtěl Snape hlavou. ,,Jak to myslíte pa-pane?" Harry se posadil na Snapeaovu postel. Vypadal jako kdyby strávil den na sahaře bez opalovacího krému. Tváře ho pálily studem. Jsem takové malé rajčátko, které se hodí k takové velké okurce pomyslel si a jeho kamarád se ozval. Už po desáte za den.

Profesor přecházel přes místnost sem a tam. ,,Věčně slintáte, máte mokro v kalhotách, jste spocený, míváte halucinace a jste rudý. Takže byste s tím měl něco dělat a já asi nejsem ta pravá osoba, která by vám měla pomáhat Pottera." Harry chtěl namítnout, že by mu stačila profesorova okurka, ale tentokrát už se nechtěl ještě víc znemožnit a navíc si vzpomněl, proč přišel. ,,Paní profesorka Trelawneyová mi poradila ať jdu za vámi pro bezesný spánek." ,,A pročpak nemůžete usnout?" profesor se šklebil, jakoby vůbec nechápal vážnost situace. V Harrym se nahrnul vztek, a tak vstal a přešel ke dveřím. ,,Tak mi tedy nepomáhejte!" vykřikl a otevřel dveře.

,,Pottere počkejte," Snape přešel ke skříni a vyndal lahvičku s lektvarem. Potom přešel k Harrymu, dal mu ji do ruky a konějšivě mu prohrábl spocené vlasy. Jeho výraz ale okamžitě ztuhl a pro změnu ho nahradil šibalský úsměv. Harry se otočil k odchodu. ,,A Pottere! Až příště přijdete, tak přineste ty okurky," s tím zavřel dveře a nechal omráčeného Harryho na chodbě.