11. Kapitola- Sen s kuřecími následky?

772 92 5
                                    

Vánoce se už kvapem blížily a Harryho sužovalo mnoho starostí. Nátlak Dolores Umbridgové stále stoupal. Musela něco tušit o Brumbálově armádě, ale neměla důkazy, a tak založila skupinu, která jí měla pomoc dostat se k jádru věci. To ale nebyla jediná věc. Harry se už od té potyčky se Snapem nesetkal o samotě, a tak nevěděl, jestli mu má něco koupit na Vánoce. Taky netušil, jestli se na něj profesor náhodou nezlobí. Párkrát ho potkal, ale Severus se vždy vymluvil a odkráčel od omráčeného Harryho pryč.

,,Myslíš, že se Snape kvůli té písničky naštval?" zeptal se Rona zrovna, když studenti odcházeli z komnaty nejvyšší potřeby. ,,Je to Snape Harry. Ten by se naštval i kdybys mu držel plášť. A bral bych jako bonus to, že ti nestrhl žádné body," odfrkl si Ron. Harry zasmušile přikývl a doufal, že Ron neuvidí tu bolest, která se mu zračila ve tváři.

Společně vyšli ven z komnaty a šourali se do společenské místnosti. Ron zničehonic zaklel. Harry zaostřil před sebe a připadal si, jako kdyby se mu všechny vnitřnosti smrskly. ,,Pottere, potřebuji s vámi mluvit," pronesl Snape ledovým hlasem. Harry se nezmohl na nic jiného než na tiché: ,,P-proč?"
,,Řekněme, že máte problém... v lektvarech," zašklebil se. ,,Počkej na mě ve společenské místnosti." Ron přikývl a odešel.

,,C-co jste po-po-po," Harry zrudl až po uši, neschopen se vymáčknout. ,,Neřekl jsem vám jasně, že se máte začít chovat jako patnáctiletý kouzelník?" zašeptal profesor a přiblížil se k Harrymu. Snape musel cítit Harryho roztřesený dech... Byl tak blízko, že dýchali stejný vzduch. ,,Odpovězte pane Pottere," špitl a navázal s ním oční kontakt. ,,Říkal pane," zašeptal a podíval se do země. Snape se dotkl jeho brady a jemně mu jí nadzvedl. ,,Dívejte se mi do očí, když s vámi mluvím."

Snape se odtáhl a nasadil svou nepropustnou masku. ,,Strhávám Nebelvíru pět bodů za to, že zlobíte." Harry nevěděl proč, ale z té poslední věty se mu zježily chloupky na zátylku a jeho okurka dole dala o sobě znovu vědět. Profesor se otočil a nechal Harryho nadrženého na chodbě.

••••

Harry doufal, že nebude mít žádnou noční můru. Poslední dobou se mu zdály děsivé sny o Voldemortovi, jedoucím na kuřecím křidélku. Ten den měl ale příliš mnoho štěstí na to, aby se mu nepřihodilo něco zlého.

Harry se ocitl na ministerstvu kouzel. První, co kromě lidí chodících okolo spatřil, byl profesor v černém hábitu. Pomalu se k němu blížil a na rtech se mu odrážel úsměv. ,,Něco pro tebe mám Harry," zašeptal a políbil ho. Mohla by to být chlapcova nejšťastnější chvíle v životě, kdyby se Snapeova tvář nezačala formulovat do jiné. Boky se jí roztáhly a tělo se zmenšilo. Černý hábit nahradil růžový úbor a jemné rty zase odporná, sladkohořká ústa. Harry se znechuceně odtáhl. ,,Podvedl jsi ho, všechno mu to ukážu, ale nejdřív budeš pykat," řekla profesorka Umbridgová a vytáhla z kapsy dlouhou okurku. Stoupla si k odpadkovému koši a... Harrymu se nahrnuly slzy do očí. Nemohl dopustit, aby ublížila další nevinné okurce...

,,Dost!" zařval a vrhl se k ní. Místo toho, aby ji srazil se ocitl někde jinde. Všude poletovaly kuřecí křidélka-jednorožci. ,,Kterého si mám vybrat Červíčku?" zeptal se Voldemort a pohladil si černého hřebce. ,,Toho nejušlechtilejšího koně pa-pane," zamumlal shrbený muž. ,,Hmm, pak se ještě rozhodnu, ale teď mám práci," pán zla mávl hůlkou a prostředí se rozplynulo.

Tentokrát tu scénu ale neviděl z pohledu pozorující osoby, nýbrž se z nějakého důvodu ocitl v cizím těle. Před sebou měl oběť. Poznal v ní zrzavého Arthura Weasleyho. ,,Kde je?" zasyčel Voldemortův hlas. Arthur se krčil na zemi. V obličeji byl bledý, ale v jeho výrazu bylo znát odhodlání. Byl celý umolousaný a pod okem se mu rýsoval monokl. ,,To ti nikdy neřeknu," ztěžka zasípal. ,,Dobrá, v tom případě, Nagini..." Harry se vrhl na Arthura a...

Vymrštil se z postele a celý zpocený šel probudit kamarády. Jestli ten sen nelhal, tak má Arthur Weasley potíže a on musel zasáhnout.

Fuck, I Love Harry Potter!❌Tahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon