Fuck, I Love Harry Potter!❌

26. Kapitola- Pauza

Dolores Jane Umbridgová si vyžádala přítomnost jednoho z nejnaštvanějších kouzelníku na světě. „To snad už nemyslí vážně!" pronesl Brumbál rozhořčeně a vyběhl z místnosti. Již zapomněl na své choutky a přemýšlel o tom, kam až tohle všechno může dospět.

Severus mezitím vyčerpaně dopadl na gauč. „Severusi, jste v pořádku?" zeptala se starostlivě Minerva. Viděla předtím ředitelovu ruku v Snapeově kalhotách. Mračila se tak, že jí byly na obličeji vidět vrásky. Neměla moc v oblibě profesora lektvarů, ale byla pohoršena chováním ředi- toho nadrženého kozla!

„Jistě, děkuji za vaši starost, ale je ještě něco potřeba udělat s Potterem," zamluvil to Snape a Minerva si toho byla vědoma. „Ano, myslím ale, že bychom to měli odložit a počkat, co řekne pan ředitel."

Harry se díval z jednoho na druhého jako kdyby pozoroval tenisový zápas a nevěřil vlastním očím. Vždyť on nic neprovedl! Ještě ke všemu ta záhada s Umridgovou. Co si pamatoval trest mu dala a od té doby se nic závažného (kromě pár lekcí "jak si správně uvařit čínskou polévku" nebo "okurky na všechny způsoby") nedělo. Snad jen, že vedl Brumbálovu Armádu, ale to by je musela přistihnout při činu a Harry doufal, že se jí to nepovede.

„Ano, samozřejmě," Snape vstal a upravil si hábit. Profesorka pochopila, že jejich rozhovor skončil a tak si odkašlala. „No nic, mám ještě něco na práci, takže půjdu," řekla a než Severus přikývl, byla pryč.

Severus se sklesle otočil na Harryho. Věděl, co musí udělat a zároveň tak nechtěl. „Harry." „Severusi." Oba dva řekli jméno toho druhého ve stejnou chvíli. „Harry, tohle dělám nerad, ale musím..." Potterovi se nahrnuly slzy do oči a cítil, jak se mu v krku udělal knedlík. Pochopil.

„To nemyslíš vážně," hlesl. „Viděl si, co se mohlo stát. Nechci s tebou skončit. Jen si dát menší pauzu," profesor se otočil a dělal, že si jde pro něco ke stolu. Ve skutečnosti se mu po tvářích řinuly slzy. Měl vztek, že nemůžou být spolu. Tolik mu na něm záleželo.

„To neuděláš!" zalkl se Harry. „Vždyť máme spolu tolik vzpomínek. Co všechny ty promrhané dny strávené okurkami? Všechny ty drahá kuřecí stehýnka. Všechny hodiny lektvarů- jak dobré, tak špatné! A na závěr dnešek. Nejdřív vášnivý, pak plný adrenalinu a nakonec vítězství," řekl Harry a protřel si oči.

„Harry, zatím nemůžeme být víc než učitel a student. Když mi připomeneš sentimentální vzpomínky, nic tím nezlepšíš. Venku číhá Brumbál, Umbridgová, Vol-" Severus si odlašlal. Harry přimhouřil oči. Proč do toho teď plete Voldemorta? Nakonec to přešel a nehodlal to nijak komentovat. Severus se otočil a když viděl Harryho výraz, přišel k němu a zadíval se do jeho zelených očí.

„Prostě jsou tam lidé, kteří to nepochopí, věř nebo ne, ale nakonec budeme mít svatbu vyzdobenou okurkami a na talířích budeme mít spoustu kuřecích stehýnek," pronesl konějšivě ho objal. Bylo to ale chladné objetí plné smutku. Nemyslel si, že k nějaké svatbě by vůbec někdy mohlo dojít. Severus si totiž při svém proslovu uvědomil, že tam venku je někde pán zla a nepochyboval o tom, že bude velkou překážkou.

„Vždyť to můžeme překonat, společně!" ohradil se Harry, ve kterém se začaly mísit všechny emoce dohromady. Vytrhl se profesorovi z objetí a rychlým krokem přišel ke dveřím, s kterými práskl. Potřeboval být chvíli sám.