Was it really a coincidence? [CZ]

7.

Ráno jsem se nevzbudila tak, jak jsem očekávala, že se probudím. A to vedle  toho krásného muže, po kterém je místnost prázdná. Když jsem se probrala a protřela si oči, ospalky jsem si snad utřela bůh ví kam, zjistila jsem, že jsem tu sama. Jeho deky ležely na zemi, což značí, že na zemi i přespal.. upravila jsem se v koupelně, převlékla jsem se do čistého a vyšla si to dolů. Všichni kromě mě a dvou dalších lidí asi ještě spali, protože z kuchyně jsem slyšela jen svou mámu a nějaký mužský hlas. Ale táta to nebyl..

„Zoe je zase víc usměvavá, když jste teď spolu. Děkuji, že ji děláš šťastnou, Charlesi“

„Musí to pro ní být příšerné.. hrozně rád bych ji vzal tu bolest, co prožila a přenesl ji na sebe, aby jí nic netrápilo..“

„Jsi moc hodný. Ale věř, že je dobře, že každý máme své vlastní rány. Člověk se dokáže vypořádat s malými rankami, ale s více ho akorát čeká trauma.“

„Když táta zemřel, navždycky mě to poznamenalo. Myslím.. musel jsem.. nevím, jak to vysvětlit“

„Musel jsi se stát dříve mužem? Dřív být ve světě dospělých?“

„Asi tak nějak.. ale se Zoe můžu být zase ten potrhlý puberťák. Víš, Venice, i ona mě dělá šťastnějším. Vychovali jste s Clarkem skvělou dceru, tedy dcery“

„To mi tedy lichotíš, Charlesi“ uslyšela jsem tlumený smích a rozhodla jsem se vejít. Cha i máma leknutím nadskočili. On dokonce upustil okurek, který chystali ke snídani. Mamka vyděšením malém rozlila vodu na čaj a já se k němu  vydala blíž. Když jsem stála milimetr od něj, neposedný pramen vlasů mi dal za ucho a pohladil mě po tváři. S malým úsměvem jsem ho objala a on se se mnou otočil dokolečka.

Oba jsme se začali smát a máma jen se smíchem protáčela oči.

„Pomůžete mi nebo se tu budete jen tak dál muckat?“

„Muckat, když se princesse konečně vzbudila.“ Položila jsem svou hlavu na jeho hruď a slyšela, jak hlasitě mu bouchá srdce.. bum, bum.. bum. Bum. Bylo to šíleně uklidňující a myslela jsem , že snad znovu usnu.

„Pojď, Leclercu, musíme mamči pomoct!“ popohnala jsem ho do práce a on po mě hodil kolečko okurky

„Já tu makám už od rána, nádhero!“

„Haha! Ty jsi vtipálek, Charlesi“ rychlostí blesku jsme se snažili jídlo dodělat, protože v jídelně už bylo rušno. Máma rychle dávala na talíř kousky šunky a já všem zalévala čaje či kávy.

„Tak to pozor! Musím se zastat Charlese,“ zasmála se máma „jako jediný vstal zároveň se mnou a šel mi okamžitě pomáhat“

„Vidíš?“ pozvedl obočí a začal se přiblble usmívat

„Vidím jen to, že už máme jasno v tom, kdo bude žena v domácnosti.“ Se smíchem jsem ho drcla do ramene a máma se rozesmála na celé kolo

„Dobré ráno!“ Ozvalo se z jídelny a za chvíli už z poza rohu vyšla blonďatá hlava „Nádherně to voní, mami.“

„Dobré ráno i tobě Patricku,“ začala se smát a pohladila ho po vlasech.

„Někdo dneska dlouho spinkal, viď andílku?“ cvrnkla jsem ho do nosu a on se ošil

„Můžu s něčím pomoct, Venice?“

„Ty? Ani náhodou! Proč si myslíš, že ti říkáme Pate?“ snažila jsem se zavtipkovat, ale odpovědí mi byl jen jeho vražedný výraz