Was it really a coincidence? [CZ]

15.

Celý týden jsem strávila většinu času v práci a pak měla s Charlesem dvě domluvené schůzky na veřejnosti. Celé to probíhalo v klidu, protože už si začínám tak nějak zvykat na všechen ten ruch kolem něho. Že když s ním chci jít někam do společnosti, musím počítat s tím, že ho pár lidí kvůli fotce a podpisu zastaví.

Už přes hodinu se chystám k rodičům a furt nemůžu vybrat vhodný outfit. Buď je to moc barevné nebo málo výrazné, či to prostě nejde dohromady. Protože pruhy a kolečka, to fakt není nic moc. A i když bych normálně vzala cokoliv, dnes je mi z toho vybírání, co si vezmu, zle. Ne protože jsem nerozhodná.. no to asi taky. Ale.. chci se hezky upravit, když má dnes dojít na večeři i Alice. Sice mě už viděla v šílených stavech, ale pořád musím myslet na to, že ji jdu seznamovat s Charlesem. Možná se chci zalíbit právě jemu.. pff blbost. Charles je můj nejlepší kamarád. Za prvé by mě nechtěl a za druhé, nikdo mě nemůže milovat..

„Už jsi konečně hotová?" Vešel do mé ložnice zelenooký muž a já ho pohotově praštila polštářem po hlavě.

„Nemůžu se rozhodnout!" Rozhodila jsem frustrovaně rukama a nervózně si dala ruce na tváře. Stále jsem hleděla do své otevřené skříně, když k ní přistoupil Charles a začal se přehrabovat v mém oblečení. Když se po chvíli otočil a v ruce držel mé sexy prádlo, myslela jsem, že se snad hanbou do země propadnu.

„Tohle si vem, upoutáš pozornost. Minimálně moji.." Poslední dvě slova spíše zašeptal a já cítila, jak rudnu. Nevím zda bylo v plánu, abych to slyšela nebo ne.. tak i tak mě to donutilo ukázat úsměv.

„Tak mi pomoz vybrat"

„Já už ti vybral." Strčil mi mé červené krajkové prádlo až k obličeji a já se uchechtla.

„Pako." Protočila jsem se smíchem oči a znovu se vydala se skříni. Stála jsem před ní a jen na ni hleděla. Žádný kousek oblečení, který jsem si chtěla vzít neladil s tím, co jsem chtěla vzít k tomu. A nebo jsem se na ten kus oblečení necítila dost komfortně. Či jsem si řekla, že je to nevhodné a nemám na to náladu.

Charles ke mně přistoupil zezadu a červené krajkové prádlo stále držel před mým obličejem. Cítila jsem jeho dech na svém krku a myslela jsem, že snad zešílím.

„Musíš v tom být zatraceně sexy." pošeptal a jeho teplý dech mě mírně polechtal na mém uchu. Nemám mu za zlé, že se mnou občas flirtuje. To přece nejlepší kámoši dělají. I když mě z toho někdy dostává do kolen. Tak strašně krásný muž a proč jsem se do téhle situace musela dostat zrovna já.

„Co tyhle šaty?"

„Myslím, že bych na tobě radši viděl tyhle." Ukázal na bílé šaty s modrými kvítky, které jsem měla na našem prvním "rande". „Opravdu ti to v nich slušelo."

„Ty se tam moc nehodí. Chce to něco víc.."

„Co tyhle světle fialové?"

„To je ono! Jsi bůh, miluju tě!" Rychle jsem popadla ramínko s šaty a líbla ho na tvář. Rozběhla jsem se do koupelny rychlostí blesku a navlékla se do nich ještě rychleji. Sepla jsem si vlasy do jednoduchého účesu a upravila řasenku. Vyběhla jsem ven a Charles se na mě s úsměvem na tváři díval.

„Vypadáš nádherně."

„Díky. Taky nejsi k zahození!" Vysmála jsem se mu a už jsme oba nastupovali do jeho auta. Zase bylo krásně nablýskané až mě pálily oči, jak se od jeho vyleštěné kapoty odráželo slunce. Jedu v tomhle autě už po několikáté, ale stejně si ho vždy prohlížím, jako bych v něm seděla poprvé. „Jsem nervózní," vyhrkla jsem a on se na mě na chvíli podíval.