Was it really a coincidence? [CZ]

30.

Dneska je pátek a já vstávám, upravuju se a vyrážím do rodinného domu toho zelenookého monačana. Když jsem dorazila, zazvonila jsem a než jsem se nadála, ve dveřích už stála Pascal s náručí naznačující obejmutí. Bez zaváhání jsem k ní přiskočila a obejmula ji tak pevně, že snad nemohla ani dýchat. Viděly jsme se v přepočtu 2×. Ale chyběla mi. Byla to skvělá žena. Skvělá matka..

„Oh Zoe! Tys mi tak šíleně chyběla! Pořád jsem přemlouvala Charlese, ať tě pozve na večeři, ale on se furt na něco vymlouvá.“ S úsměvem na tváři jsem vešla dovnitř a ona mi ihned začala nabízet kávu nebo čaj. Pochopitelně jsem kývla hlavně proto, že mi byla docela zima.

„On ti to Charles ještě neřekl, viď?“ Věděla jsem, že jí to ještě neřekl. Ale tohle mi přišlo jako jemnější způsob jakým ji to říct.

„Ne. Co mi měl říct? Budete se brát?“

„Právě naopak, Pascal.. rozešli jsme se už asi necelé 4 měsíce zpátky.“

„Oh mon Dieu. Proč jste se rozešli?“

„Dala jsem mu kopačky, protože jsem myslela, že to bude pro nás oba lepší. A když jsem to chtěla jít napravit, protože jsem si uvědomila, že pro mě znamená víc než cokoliv na světě, našla jsem ho v posteli s jinou.“

„To si- to nemůžeš myslet vážně, Zoe..“

„Byla to.. byla to Alexandra.. ta žena s kterou spal.“

„On se snad úplně pomátl!“

„To jsem si taky říkala. Hlavně, když mě uviděl stát ve dveřích, nejdřív si to tam dokončil a pak nás s Arthurem akorát přišel vyhodit pryč.“

„Bože. Mě z toho kluka snad klepne. Jak mohl něco takového udělat? Můj syn?“

„To nic, Pascal. Už jsem se přesto sama nějak dostala. Vlastně teď vídám docela zajímavého muže.“

„Zlatíčko, víš že není dobrý nápad dělat si záplaty.“

„Já vím.. nevím, proč jsem kývla na to rande. Ani se mi nelíbilo. Myslela jsem pořád na Charlese. Cokoliv co Diego jen udělal, řekl.. pořád jsem myslela na to, jak to Charles udělal jinak. Hezky..“

„To mě mrzí, holčičko. Ale na tvém místě bych počkala až si to s Charlesem trochu víc sedne. Až na něj nebudeš myslet pokaždé, když něco uděláš.“

„Jenomže to je šíleně těžké. Vidím ho všude. Samé reklamy, cizí stories, cizí fotky, články, časopisy- VŠUDE. Kamkoliv se pohnu tam je ON.“

„A jsi si jistá víš.. že už se nedáte zpátky dohromady? Vím, že ti ublížil, ale.. kdybys mi neřekla, že nejste spolu, nic bych na něm nepoznala. Neustále o tobě mluví. Pořád říká, jak krásná jsi a kam by tě vzal, kdyby byl čas. Už aspoň chápu, jak to s tím časem myslel..“

„Jenže on se to ani nesnaží zpravit. Nesnaží se za mě bojovat. Jakoby ten boj prostě vzdal.“

„Charles nebyl slaboch a nikdy nebude. Možná se to jen snaží zpracovat a snaží se ti dát prostor. Trochu času pro sebe.“

„A nebo si říká, že to úplně podělal a stydí se za sebe.“

„Tomu bych se vůbec nedivila. Začít si s tou Alexandrou a hned po vašem rozchodu.. no já snad toho kluka pošlu klečet do kouta.“ Nad tím jsem se zasmála a Pascal mě pohladila po rameni. „Nebo mu spolu jednu napálíme. Co myslíš?“

„Jo, facka zní fajn..“ Začala jsem se smát a ona se přidala.

„Kdo tady mluvil o facce, kočko? My mu dáme pořádnou pěstí! A přímo do nosu.“