Was it really a coincidence? [CZ]

21.

Po ranním probuzení jsem myslela, že snad vyskočím z okna. Za chvíli je 10 hodin a to znamená, že my se tak za hodinu a půl musíme vypravit do Paddocku na 3. tréning. Rychle jsem se zvedla z postele a zašla se osprchovat. Hodila jsem na sebe čisté oblečení, v kterém rovnou půjdu podporovat Charlese do stáje. Nechtěla jsem ho budit, ale musela jsem to udělat. Jinak bychom byli v kelu. Vydal se do koupelny, aby se upravil a osprchoval. Byl tak strašně přitažlivý, že kdybychom nemuseli na trať, asi neodolám jeho kouzlu.

Měla bych se od něj držet dál, ale sakra.. to jeho tělo.. ty slova, co mi šeptá, když mě má pod sebou a to jak se na mě usmívá, když mi z úst uniká jeho jméno.

„Zoe?“

„Eh- co?“

„Mluvím na tebe už 5 minut a ty koukáš do zdi a červenáš se.“

„Nad něčím jsem se zamyslela.“

„Vím na co jsi myslela, mon amour..“ Vydal se ke mně blíž. Celá jsem se napnula, když se zastavil těsně u mě. Nedělil nás ani centimetr. „Měli bychom to vyřešit..“

„Nic to neznamená..“

„Šukali jsme spolu dvakrát. Spát spolu je pro nás dva slabé slov. Jo a iniciovala jsi to ty, Zoe. To musí sakra něco znamenat.“

„Charlesi.. už dlouho jsem s nikým nespala, dobře? A s tebou.. jednoduše jsi odvedl práci za mě.“

„A to se ti líbí?“ Nahl se mi k obličeji o kousek blíž.

„Možná?“ hlavu zohl kousek co strany a stále mi pevně hleděl do očí. Jenže teď se mi do nich díval s výsměchem. „Fajn. Ano líbilo se mi to. To chceš slyšet?“

„Hodná holka.“ Přiblížil se ještě o kousek blíže k mým ústům. Přerývavě jsem se nadechovala a vydechovala.

„Měli bychom jít..“ hlasitě jsem polkla a posunula se ke zdi za mnou tak, že jsem do ní narazila zády. Leknutím jsem málem vyjekla, jenže jeho pohled mě až příšerně hypnotizoval na to, abych si mohla všímat něčeho jiného než jen jeho očí.

„Vážne si radši ještě nechceš zopakovat to, co se stalo večer?“ Přisunul se ke mně. Hraje si s pramenem mých vlasů mezi prsty a druhou ruku má opřenou vedle mé hlavy. Jsem v pasti.

„Charlesi..“

„Co, Zoe?“

„Za půl hodiny máme být v Paddocku.“ Vydechla jsem veškerý obsah mých plic a on se uchechtl po tom, co se podíval na hodinky.

„Jsem schopen nás tam dovést za 10 minut.“

„To možná, ale dostal bys tak 3 pokuty minimálně.“

„Kdyby to znamenalo, že mi dáš, klidně za ty pokuty utratím celé své mění.“ Naprosto jsem se rozesmála na celé kolo.

„Tohle je moc klišé i na tebe, Charlesi!“ Smála jsem se až mi skoro tekly slzy po tvářích.

„Líbí se mi tvůj úsměv.“

„Nech tohooo..“

„Řekni to, Zoe.“ jen jsem na něj nevinně zamrkala a on s úsměvem protočil oči. „Řekni to.“ Chytl mě pevně pod zadkem a zmáčkl ho. Z úst mi vyšel tichý vzdych a já si bez váhání zacpala pusu. „Pověz mi, jak to bylo..“

„Nepamatuju si..“ Vysadil si mě na sebe a já obtočila své nohy okolo jeho pasu. Jednou rukou mě stále držel a přešel pomalu k posteli, kde se posadil a mě přehnul si přes koleno přes sebe. Vyhrnul mi mou krátkou sukni a sundal dolů má tanga.