Was it really a coincidence? [CZ]

35.

*EPILOG*

„Podívej, Jules. Tam je tatínek. Zamávej mu.“ Prstem jsem ukázala na muže v červené kombinéze. Já a moje malá holčička jsme seděly na tribuně a fandili tomu nejlepšímu tatínkovi a manželovi, jakého jsme si mohly přát. Vedle nás seděla Olivie s Arthurem a o něčem se vášnivě bavili. Malého Lucase hlídá Charlesova maminka, protože moji rodiče se taktéž přijeli podívat na Charlesův poslední závod tenhle sezóny.

„A za jak dlouho už tatínek půjde dělat vroom vroom?“ Nahlas jsem se zasmála. Už několikrát jsme ji s Charlesem říkali, že jsou to formule. Ale jak ji jednou Arthur naučil říkat vroom vroom, nemůže se toho zbavit.

„Už jen chvíli, beruško. A teď mu konečně zamávej, Jules. Koukej jak ti krásné mává.“

„Tatí! Tatí!“ Volala na něj a přitom mu mávala a posílala vzdušné pusinky. Nemůžu věřit, že už má 4 roky. Je to oprus. Lucasovi už jsou 2, ale neodvážila jsem si ho vzít s sebou. Za chvíli už se stálo na startu a zhasla červená světla. Vyjelo se. Charles ukořistil pole position, takže pokud před sebe nikoho nepustí, mohl by skončit první. Což znamená, že letos se už počtvrté stane mistrem světa.

Od té doby, co se narodila Jules je na trati jako nezastavitelný a vyhrává jeden závod za druhým. Nervózně jsem si promnula ruce, když jsem uviděla, jakou rychlostí kolem nás profičel. Jules nadšeně tleskala a moje maminka si ji u toho natáčela. Táta s Patrickem a Corou jsou ve stáji, protože jim Charles daroval VIP lístky. Mně už všude pouštěli s Charlesovou vysačkou na krku a já všude pašovala mámu.

„Ten to jede teda.“ Zasmála se máma, když už jsme se blížili ke konci závodu. Charles jel jako o život. A k něčemu to bylo, protože vyhrál. Za ním na druhém místě jeho nový team mate Carlos a na třetím místě Lando Norris. Jules oblíbený strejda, i když Carlos pořád naivně věří, že je její favorit on. Když se dojelo, přemístili jsme se pod pódium, aby Jules mohla svému nejoblíbenějšímu člověku dát placáka. Nejsem naivní, že mě má radši než jeho. Je to prostě tatínkova holčička.

„Tatí! Tatínku!“ Volala a natahovala se, aby ji mohl obejmout. Sejmul si helmu i kulku a šel slavit se svým týmem. Hned po tom se přesunul k nám a věnoval nám oběma velké objetí. „Landoo! Strejdo Lando!“ Volala, když ji Lan uviděl a doběhl k ní.

„Jak se má naše princezna Paddocku?“ Pohladil ji po hnědovlasé hlavičce a ona se zasmála.

„Byl jsi moc šikovný.“

„A i já jsem byl?“ Objevil se u nás Carlos a ona lehce přikývla. Oba dva ji pevně sevřeli v objetí a ona si s Landem dala placáka. „Vážně ho má nejradši.“

„Já jsem ti to říkala.“ Přišlo pódium. Monacká hymna a Jules si do rytmu nadšeně tleskala. Alessandro ji vzal za krk stejně, jako to udělal mně, když jsem tu byla poprvé. Konečně jsem spatřila Carlosovu přítelkyni Isu, s kterou jsme se s úsměvem vítaly. Pozdravila ji i malá Jules, i když byla dost zaneprázdněná fanděním pro jejího tatínka.

Když všechno bylo u konce, proběhlo týmové focení. Charles si vzal malou Jules k sobě a všichni mechanici si s ní nadšeně dávali placáky a pěstičky. S úsměvem ji odpovídali na všechny její otázky ohledně formulí a všeho možného. Už za námi přišel i zbytek rodiny, takže jsme se vydali na oslavnou večeři.

Všechno bylo sluníčkové. Za posledních pár let, co už jsme s Charlesem spolu, jsem nikdy nebyla šťastnější. I když je přes sezónu Cha hodně pryč, stejně si vždycky najde čas, aby pozdravil svoje děti. Milují ho a on miluje je. A snad bude stejně moc milovat i naše třetí o kterém se mu právě chystám říct.

„Cha? Mám pro tebe překvapení.“

„Hmm, tak to rád slyším. Co to je?“

„Přibude nám do rodiny další malý závodník.“

„Čekáš miminko?“

„Jo.“ Jeho úsměv se rozšířil o něco víc a oči se mu rozzářily. „Máš radost?“

„Mon amour.. ani nevíš jak velkou! Už máme typy na jména?“

„Ještě ani nevíme pohlaví, lásko.“

„To nevadí. Co bys řekla na Charlese druhého?“

„V žádném případě.“

„Ale no taak! A co Océane pro holku?“ Na to jsem bez pochyby kývla. „A kdyby to byl kluk.. mohl by to být třeba Marc?“

„A nebo rovnou Perceval, co?“ Nad tím Charles se smíchem protočil oči a já se uchechtla.

„Tohle ještě probereme.“

„Tatí! Tam je hřiště! Vezmeš mě prosím na hřiště?“ Žadonila a u toho na něj použila svá typická psí očka, kterým se nedalo odolat. Měla po něm krásně zelené oči jako nově nasazená tráva.

„Hned to bude, princezno. Jen jenom dojím jídlo a půjdeme.“

„A ty máš dojezeno, potvůrko?“ S nevinným úsměvem zakroutila hlavou a já ji to poslala ke stolu dojíst. „Nejdřív se napapáš a pak bude zábava. Platí?“

„Jooo“

„Hodná. Tak papkej. Ale kdybys už nemohla, tak nám to řekni, ano? Nemusíš to do sebe narvat na sílu.“ Nadšeně přikývla a pustila se do svých hranolek s kečupem.

Já a Charles jsme se mezitím bavili s mými rodiči Patrickem a Corou. Coře a Patrickovi hlídá děti taky Pascal. Chudák ta žena. Přísahám! Ale prý ji pomáhá Charlotte, takže snad všechno dobrý.

„Tati, mám to. Mám už to taky snězené? Můžeme už jít?“

„Mám. Tak pojď, květinko.“ Postavil se a ona ho ihned chytla za ruku. Před odchodem mi věnoval dlouhý polibek na rty a já se uchechtla, když jsem viděla, jak se ho Jules násilím snaží odtáhnout ať si pohne „Miluju tě.“

„Taky tě miluju, Charlesi. Jo a opatrně. Žádné otáčení vzhůru nohama. Víš, že teď dojedla.“

„Ano mami.“

ČAUVEEC!!!

VZLYKÁM, PLÁČU, UTÍRÁM SI SLZY A ZASE PLÁČU.

Nechci to říkat, lidi. Ale musím.

KONEC...

See ya u další povídky, vážení!

Nico<3