Was it really a coincidence? [CZ]

19.

„Už jsme v pokoji, Zoe.“ Usmál se a položil mě na postel. „Najdu ti nějaké věci na spaní.“

„Nemyslím si, že je budeme potřebovat.“
vstala jsem a políbila ho. Bez váhání jsem mu sejmula triko přes hlavu a odhodila ho pryč. To tělo mě přivádí k šílenství.

„Jsi opilá..“

„To ty taky..“

„Nechci, abys udělala něco, čeho bys později litovala.“

„Litovala bych toho, že bych tohle neudělala.“ políbila jsem ho jemně na rty a on polibek prodloužil.

„Neměli bychom to dělat..“ zašeptal a já se na něj nalepila ještě o kousek blíž. Rukama jsem mu zajela do vlasů a jemně za ně zatahala. „Zoe..“ vydechl a já se usmála.

Opatrně mi přetáhl jeho mikinu zároveň s trikem přes hlavu a prohlédl si mě od hlavy až k patě. Předem jsem se na tohle předpřipravila a vzala si ten červený set do kterého mě tolik nutil. Svůj pohled od  mých červených krajkových tang přemístil do mých očích a na tváři mu strhnul hravý úsměv.

„Myslím, že odteď je červená moje nejoblíbenější barva.“ se smíchem jsem zaklonila hlavu o trochu dozadu a on se mi bez váhání vrhl na odhalený krk. Zanechával na něm všude vlhké polibky a já se jimi nechávala vést. Tenhle den se zapíše mezi mé oficiálně nejoblíbenější.

Už když jsme sem měli jet jsem věděla, že dneska se to nejspíš zvrhne, a tak jsem si na sebe dala to prádlo, co na mě chtěl tak strašně moc vidět. Věděla jsem, že dneska bude ten den, kdy překročím práh strachu. Že ji MUSÍM překročit.

Shodil mě na postel. Roztáhl mi nohy a-

„Charlesi-“ přišla jsem o dech, když se svými vousy třel o vnitřní stranu mých stehen. Beru zpátky. Ať si ty vousy nechá.

„Ještě pořád se ti ty vousy nelíbí?“

„Jo..“ vydechla jsem. Ať si je neholí, ale nechci mu to říct. Pokračoval dál. Tiché vzdychy opouštěly má ústa.

„Co teď?“ už to nevydržím.

„Ne.“

„Co ne, Zoe?“

„Neh-nehol si ty vousy..“

„Libí se ti?“

„Až moc.“

A tak jsem se ráno probudila nahá, ležící vedle toho boha sexu. Co jsem to sakra včera vyváděla? Musela jsem se úplně zbláznit! A kde mám vůbec šaty? Začala jsem se pomalu zvedat a ucítila štiplavou bolest. Snažila jsem si stopnout, ale má možnost chodit byla v tahu.

Ten mě včera úplně nešetřil.

Nahmatala jsem na zemi své kalhotky a ihned si je bez jakéhokoliv zaváhání dala na sebe. Pak následovaly tepláky, ale podprsenku jsem ani za boha nemohla nikde najít.

„Hledáš něco?“ Otočila jsem se za sebe a uviděla Charlese s širokým úsměvem na tváři. Mám chuť mu jednu vrazit.

„Kam jsi mi včera hodil podprsenku?“ Věnoval mi jen na oko zmatený pohled a já ho praštila polštářem po hlavě. Obmotala jsem okolo sebe peřinu a zvedla se čímž jsem stáhla deku z něj. Nechtěla jsem se tam dívat. Ono se to koukalo na mě. Viděla jsem to a zastavil se mi dech. No dohajzlu..

„Pěkný, co?“ Hlasitě jsem polkla a na jeho pitomou poznámku neodpovídala. Pomalu vstal a nasadil si trenky. Když ke mně stál otočený zády.. prohlížela jsem si hluboké škrábance na jeho vypracované zádi. Vůbec bych se nedivila, kdyby ho to ještě teď pálilo. Na zemi za sebou nahmatal to, co jsem tak strašně hledala a se samolibým úsměvem se otočil a hleděl mi hluboko do očí.