Was it really a coincidence? [CZ]

31.

Za dva týdny je tu štědrý den a to znamená jediné. Děcka zase budou pobíhat venku a budou hledat toho Père Noëla, kterého stejně nikdy neuvidí. Protože na něj můžete tak maximálně věřit. Stejně jako na Ježíška. A můj největší problém byl, že jsem vždycky byla od mala až moc velký realista. Proto jsem mamce místo Cory pomáhala balit dárky na Vánoce, protože ta chuděra na něj věřila hodně dlouho.

Vlastně jsem byla já ten člověk co jí oznámil, že nikdo takový není. Když jí bylo 10 a mně 8. Doteď je na mě za to naštvaná a to i máma. Protože první co moje sestra udělala bylo, že se z toho psychicky složila a probrečela celé Vánoce. Což jí asi nezazlívám no..

V kuchyni jsem se nasnídala a hodila do sebe lungo, protože s Olive jdeme nakupovat vánoční dárky. Vždycky to děláme na poslední chvíli. Je to naše tradice už asi 6 let. Je větší zábava shánět to na poslední chvíli, na tom se shodneme všichni.

„Dělej, Zoe!“ Popohnala mě, abych trochu přidala do kroku, když jsme si to kráčeli do velkého obchodního domu. Teď o vánocích tu bylo všude plno. Všichni evidentně nakupovali dárky stejně pozdě jako my dvě. „Co obchod s drobnostmi? Tak chodíme každý rok a vždycky tam najdeme super věci!“ A tak jsme tam vyrazily. Vždycky tam najdu dárky pro všechny. Ale teď mi vrtala hlavou jiná věc. Mám dát Charlesovi dárek? Rozešli jsme se ve špatném, ale nedávno, jak mi napsal, tak se mé rozbouření trochu uklidnilo a já už k němu znovu cítím jen čistou lásku.

Trvalo mi dlouho než jsem si přiznala, že už na něj nejsem naštvaná za to divadlo s Alexandrou. Na druhou stranu, možná spolu chodí, ale na veřejnosti spolu ještě nebyli. Tím jsem si byla jistá. Protože kdyby spolu ti dva někam vyšli, bylo by to všude. Všechny titulky by hlásaly Charlesovu novou přítelkyni a malé holky by mi psaly pod příspěvky, že já a Charles jsme spolu byli lepší.

„Co říkáš na tohle?“ Ukázala jsem na malý model autíčka, které si táta vždycky přál. Vždycky chtěl, aby mu před domem stálo nablýskané Porsche 911 GT3 RS.

„Pěkný. A co tohle? Myslíš, že by se to mámě líbilo? S kým vůbec budeš na Vánoce, Zoe? Pojedeš k rodičům?“

„Ne. Patrick a Cora letos slaví taky sami. A já taky budu slavit.. s Marcem.. je to trochu trapné viď?“

„Nemáš se za co stydět, Zoe. Je hezké, že s ním pořád slavíš Vánoce a myslíš na něj.“

„Máš pravdu, děkuju Ol.“ Za chvíli už jsme odcházely pryč s taškama v rukách. Řídila Ola, což pro mě znamenalo pohov na sedačce a pouštění písniček, protože ještě jedeme pro jeden dárek. A to ten ze všech nejdůležitější. Náš společný.

Když jsme dojely, nadšeně jsme vystupovaly z auta a vrhaly se na malá štěňátka v kleci. Oliv se ihned zalíbila malá fenka s prozatimním jménem Ladybug a mně se zas naopak zalíbil malý Lucifer. Majitelka říkala, že malý Louis a ještě jedno další 2 štěňátka spolu naprosto drží basu. Myšlenka na to, že máme doma 3 takové drobky se mi hrozila. Už tak jsme práce měly dost. Původně jsme si sem přijely jen pro jednoho maximálně dva.

„Nemůžeme si vzít Ladybug?“

„Já hlasuju pro Lucifera.“

„Třetí k nim je Leo.“ S Olive jsme se na sebe polekaně podívaly. Ty zatracené roztomilé kukuče. Dalo se tomu odolat? A tak jedeme a vezeme si domů Lea, Lucifera a Ladybug.

„Co Lea někomu dát? Víš.. nechci se ho zbavovat, ale byl by fajn vánoční dárek, víš?“

„Jo.. a asi i přesně vím, komu ho dám.“ Ale to si musel malý Leo ještě chvíli počkat. Nejdřív jsem musela do obchodu zajet dokoupit všechno potřebné, protože jsme počítaly s jedním štěnětem. Ne se třemi.

Po mém návratu domů z obchodu jsem si všimla, že Ol už pro ně všechno možné nachystala. Teď už ti tři poklidně spali na gauči vedle sebe. Roztomilé..

Vzhledem k tomu, že nás s Olive tížil nedostatek času jsme se rozhodly jít okamžitě balit dárky. Já a Ol jsme vánoční stromek nevedly. Měly jsme nějaké 3 větve borovice a na tom 4 ozdoby, protože Olivie stejně buď pojede ke své mámě nebo možná bude slavit s Arthurem a jeho rodinou.

„Myslíš, že se to Lorenzovi bude líbit?“ Ukázala na úhledně polozabalenou krabici a já mlčky přikývla. Taky jsem měla dárek pro Lorenza. I pro Charlotte. Bez pochyby i pro Pascal a nakonec pro Charlese.

„Budeš slavit Vánoce u Leclerců?“

„Arthur mě pozval a tebe prý zve Pascal. Ještě ti bude volat.“

„I kdyby. Nechci Charlesovi zkazit Vánoce..“

„Nevěřila bys mi to, ale ten blbec chodí od vašeho rozchodu neustále k Arthurovi na byt a stěžuje si mu, jak tě už dlouho neviděl běžet pod jeho balkónem.“

„Změnila jsem si trasu.“

„Po 7 letech? Wow, slečno dokonalá, to je mi teda změna.“ Zasmála se, když jsem po ní hodila kus marshmallow. Udělaly jsme si k tomu horkou čokoládu se šlehačkou a ozdobami na to. Sušenky jsme koupili v obchodě. Na pečení jsme se obě vykašlaly. „No a.. už dlouho jsi nebyla v tvé nejoblíbenější kavárně? Každé ráno piješ kafe doma. Což je jen tak mezi námi už 5 let, co tam skoro každé ráno jdeš na kávu.“

„Chci víc šetřit.“

„Když myslíš, Zoe..“

Když jsme skončily s balením, bylo už příliš mnoho hodin. Na telefonu mi vyběhla zpráva od Pascal s pozváním a já vřele odmítla. Jenže ona se nenechala odradit dokud jsem neřekla jo. Část mě za ní chtěla jet a strávit s ní Vánoce a druhý kus mě od toho utíkal a bál se toho, co se stane.

Dala jsem těm třem bublinkám napapat a za chvíli už všichni tři klidně oddechovali se mnou na mé obří posteli. Leo mi ležel u hlavy na polštáři, Lady se tulila k nohám a Lucifer spal roztažený hlavou přese mě. Bylo to uklidňující. Přesně tohle jsem právě teď potřebovala. Tohle bylo to jediné, co jsem nutně musela mít. A jestli se takhle zítra vzbudíme bude to ještě krásnější vstávání než usínání. A pak mi to docvaklo. Budu kvůli nim muset vstávat v noci, když se jim bude chtít čůrat, abych je vzala vyvenčit před barak. Oh kriste.. to si vážně užiju.

ČAUVEEC!!!

Další část máme tady.

Tramdadadadadadá!!!

Nezapomínáte doufám na odpočítávání, že ne..

4...