Was it really a coincidence? [CZ]

12.

Poslední den svatebního víkendu a já se cítím naprosto na padrť. Vstali jsme a šli na snídani, protože do sebe potřebuju dostat nějaké jídlo. To aspoň tvrdil Charles. Já si stojím za tím, že mi po tom bude ještě hůř.

Když jsme došli k rautu, sestra vypadala stejně hrozně jako já. Teda.. vypadala, že jí je o něco lépe.

„Sestřičko!“ Objala mě a začala se smát. „Šílená kocovina, co? Včera jsme to spolu pěkně přepískly.“

„Když vás dvě vidím, vzpomínám si na ty časy, kdy jste mi takhle chodily domů v šestnácti a tvrdily, že jste něco špatného snědly.“ Mamka se nás obě snažila rozesmát, což se jí povedlo. V břiše mi kručelo a já popadla suchý rohlík. Cha mi k tomu nabral trochu zeleniny a vzal mi ke stolu teplý čaj. Vděčně jsem se na něj usmála a on se posadil vedle mě.

„Už tohle nikdy neopakuj, jo?“

„Neboj, TATI..“ Se smíchem jsem protočila oči a u nás se objevila malá Emily. Sápala se po Charliem a žádala ho, aby ji vzal na klín. Což on pochopitelně udělal. Chvíli jedla od něj z talíře, ale pak odběhla za Nikki, její maminkou.

Když jsem pootočila hlavu, abych se rozhlédla po jídelně, uviděla jsem své dvě mladší sestřenice, jak si mě a Charlese společně fotí.

„Holky!“ Ihned schovaly telefony a dělaly, že se nic nestalo. Rozešla jsem se jejich směrem. Nemůžu říct, že mě jejich chování nenaštvalo, ale křik nic nevyřeší.
„Jestli chcete, Charlie si s vámi určitě rád udělá fotku, ale prosím.. nefoťte nás jen tak.“

„Omlouváme se..“

„Nic se neděje.. chcete s ním teda fotku?“

„A šlo by to?“

„Určitě.“ Rozešly se se mnou k našemu stolu a obě Charlese hezky pozdravily. Požádala jsem ho, aby se s nimi vyfotil a on souhlasil. Ela i Clara z toho byly naprosto hotové. Ještě chvilku si s ním povídaly, ale pak už jejich rodiče rozhodli, že je čas jet, a tak musely odejít. Char si mě stáhl na sebe, abych mu seděla na klíně a ruce mi položil na mé stehna. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a dala mu malý polibek na líčko. Na to se on je lehce zasmál a já nepochopila proč. Nejspíš si všiml zmatení v mé tváři a objasnil mi situaci.

„Zalechtalo to.“ uchechtl se a dal mi do pusy kousek papriky.

Ještě dlouhou dobu jsme tam byli a se všemi možnými lidmi, jsme pokecali. Ale už byl taky čas jet. A já vím, že po tomhle naše dohoda o falešném vztahu končí. Absolutně nevím, jak rodičům oznámím náš rozchod. Pravděpodobně se vymluvím na to, že nám to nevyšlo kvůli Charlesově nedostatku času, díky jeho práci.

Když jsme jeli domů, já stále v jeho mikině, mlčela jsem. Z nějakého důvodu mi je proti srsti, že už mu musím dát sbohem.. vyhodil mě před mým bytem a naposledy mi zamával. Doma jsem se ihned hodila do vany a snažila se načerpat nějakou energii z teplé vody.

Odpoledne musím pomoct Olive nastěhovat sem zbytek jejích věcí, aby se tu oficiálně mohla zabydlet. Ale teď mám v plánu dát si ještě krátkého šlofíka.

Když jsem se vzbudila, Ol už na mě venku čekala i s autem. Rychle jsme posbíraly v jejím bytě posledních páru věcí a odvezly to do mého. Tam jsme všechno nachystaly, upravily, uklidily a hodily sebou na gauč. Je čas na filmy.

„Nedáme si k tomu víno? Když máme tu pizzu?“

„Alkohol si teď nějakou dobu určitě nedám, Ol..“

„A jaká byla vůbec Cořina svatba?“

„Kromě toho, že jsem se totálně sundala a pak celý večer prozvracela, to byla zábava. Dokonce jsem začala vláček a skoro všichni se přidali!“ zasmála jsem se