Was it really a coincidence? [CZ]

29.

Jestli jsem někdy měla pocit, že mi někdo ublížil, tak jsem se mýlila. Seděla jsem sama na molu, začínala zima a já přemýšlela, komu jsem co udělala, že mě život takhle potrestal. Možná mě opravdu někdo trestal za to, že jsem Charlesovi hned neřekla, že ho miluju. Ale teď, teď to bylo jedno. Jediné na co jsem čekala bylo moje rande. Rande s Diegem, který mi měl vytvořit záplatu po tom jediném co jsem chtěla a nemohla na to přestat myslet.

„Promiň za zdržení..“

Charles vždycky přišel na čas a byl vždy všude dřív než já klidně o půl hodiny, aby se ujistil, že na něj nečekám.

„Dneska je hezky viď?“

A taky mi vždycky jako první pochválil můj vzhled.

„Jo um.. vypadáš.. dobře.“

Vypadáš nádherně, Zoe. Sluší ti to, Zoe. Nemůžu se na tebe přestat dívat, jak krásná jsi, Zoe. Bože jsi tak překrásná, mon amour.

„Přinesl jsem ti kytku..“ podal mým směrem puget červených růží a já se vděčně usmála.

Ale Charles by donesl žluté slunečnice, protože jsem mu řekla, že mi to připomíná jeho a jeho zářivý úsměv.

„Jak se dneska vůbec máš?“

Ale první Charlesova otázka by byla, jestli jsem se dneska dobře bavila a jestli jsem měla něco k jídlu.

„Jo a přinesl jsem ti čínu. Vzal jsem nudle.. nevěděl jsem, co bys ráda.“

Ale Charles by šel a vykoupil by celý obchod jen, aby mi dal co mám ráda.

„Co jsi dneska vůbec dělala?“ Mlčky jsem se podívala směrem připlouvající jachty a vzpomněla si na vše pěkné, co jsem na ní prožila.

A Charles by mlčel taky.

„Není ti zima? Trochu se klepeš..“

On by mi bez zeptání okamžitě přehodil svou bundu přes ramena, i kdyby on mrznul.

Oh bože.. musím ho vypustit z hlavy.. jenže pokaždé, když jsem na rande s Diegem, vidím všechno, co Charles udělal a Diego nedělá.

„Jo to mi připomíná. Viděla jsi už dnešní zprávy? Jsi po celých časopisech.“

Ale Charles by se o tom nikdy nezačal bavit, kdybych o tom nezačala já, protože věděl, že mě tohle téma trápí.

„Viděla.“

„Moc mě mrzí, jen abys věděla..“

Ale Cha, on by se nikdy nezačal bavit o mém ex, protože věděl, že o něm nechci mluvit.

„V pohodě.. s Charlesem jsme se moc nepohodli.“

„Zkusíš to s ním srovnat?“

„Ne.“

„Fajn.. tak jo.. máš hlad?“

„Ani ne.“

„Dobře.“

A Charles? Charles by řekl, že se mám najíst, protože ví, že jsem nejedla.

Bože můj! Proč na něj pořád musím myslet! Už jsou to víc než 3 měsíce, co nejsme v kontaktu a já ho stále nemůžu vymazat z hlavy.

„Zoe, jsi v pohodě?“

„Jo, proč?“

„Nevím.. zdáš se mi nějaká přepadlá. Chceš jít radši domu a nechat to na jindy až ti bude líp?“