Was it really a coincidence? [CZ]

11.

„Hálo! Vy ještě spíte!?“ Rozrazily se dveře a v nich se objevila moje sestra. Když jsem se probrala, byla jsem v Charlesově objetí a hlavu měl zabořenou do mého krku. Jak malé dítě..

„Co se děje?“

„Zaspala jsi! To se děje! Dělej, pojď. Zaspali jste snídani, oběd a už jsou přípravy na obřad! Holky už se chystají.“ Rychle jsem vymanila z jeho objetí a vstala. Vzala jsem si na sebe župan a utíkala za sestrou do místnosti, kde se všechny holky nechaly obskakovat maskérkama a kadeřnicema.

„Ahoj holky.“ pozdravila jsem je a sedla si na volné křeslo. Všechny páry očí upadly na mě a já se nervózně usmála.

„Dlouhá noc?“

„Tak trochu..“ odpověděla jsem a po chvíli mi došlo, jak to Emily, naše sestřenice myslela. Všechny holky se rozesmály a já s nimi. „Takhle dlouhá noc ne. Nemohla jsem usnout, jak jsem se těšila.“ zalhala jsem, ale všichni mi to sežraly, tak dobrý. Když jsme byly všechny nachystané, upravené a připravené v šatech vyrazit na obřad, uviděla jsem svou sestru, jak se prohlíží ve svých svatebních šatech a usmívá se. Chtělo se mi plakat.

„Vypadají hezky co?“ pohladila si dlouhou sukni

„Moc ti to sluší..“

„Nech toho! Nemůžu brečet, rozmaže se mi řasenka!“ Obejmula mě a já jí to s nadšením opětovala. Stavili se za ní i rodiče a já už mezitím byla nachytaná před sálem a čekala na svůj doprovod. Uviděla jsem Charlese v černém obleku, který mi ihned nabídl své rámě. Pokud mohu být upřímná, nesmírně mu ten oblek padl. Ještě aby ne.. vypadal, že byl sakra drahý a hodinky na jeho ruce taky říkaly hodně.

„Jsi nádherná“

„Pššt nebo se budu červenat.“ zasmála jsem se a po té mi do ruk přistála kytka v podobě bílé růže. Do očí se mi nahrnuly slzy „Nezlobí se na mě, Cha.“ S pláčem jsem se uchechtla a on se na mě zmateně kouknul. „Vždycky když jsem myslela, že jsem něco provedla a je na mě naštvaný, dal mi bílou růži, která značila to, že není.. odpustil mi..“ Vím, že to muselo znít neuvěřitelně. A pochopila bych, kdyby se teď Charles sebral a odešel pryč. Namísto toho mě jemně objal a věnoval mi malý polibek do vlasů.

Společně jsme pak vešli dovnitř. Usadili jsme se na svá místa, i když já jsem svědkyně, takže pak stejně půjdu jinam. Patrick se o mě prý pral, ale nakonec mě za svědka má moje sestra. Patrickův svědek je jeho nejlepší kamarád Kevin a když jsme se uviděli, nadšeně jsem k němu přišla a věnovala mu objetí

„Páni.“ vydechl a usmál se

„Díky. Jsi oholený, jo? Kde jsou ty časy, kdy jsi říkal, že budeš mít strniště do konce svého života, protože si přijdeš mužnější“

„Mojí přítelkyni Lizze, se to takhle líbí víc“

„Přítelkyně, vážně? Ale pane sukničkář.“ oba dva jsme se smáli a povídali bychom si ještě déle, kdyby nás nepřerušil začátek obřadu. Když jsem uviděla Patricka, spadla mi brada. Oblek mu padl jako udělaný na míru a on se spokojeně culil. Postavil se kousek ode mě a už začala hrát ta typická silná hudba, protože začaly dovnitř chodit malé holčičky v šatičkách a rozhazovaly květiny. Když moje sestra po boku s našim tátou překročili práh, nemohla jsem být pyšnější. Cora vypadala jako princezna a usměvavě si vykračovala. Potlačovala jsem slzy už od začátku, ale když si ti dva řekli své ano, předvedli své sliby a nasadili si prstýnky, všechny mé pocity vyplavaly na povrch a já se rozplakala úplně. I Patrick a Cora brečeli. Mým rodičům taky rozhodně ukápla slzička a Patovi rodiče na tom nebyli jinak. Když vše bylo u konce a my se šli převléct a nachystat na pozdější oslavu povedeného obřadu, vzala jsem si na sebe lehké letní světle modré šaty. Charles jen po příchodu ven odhodil sako na naše místa a všichni jsme se usadili. Nastal čas na můj proslov. Vydala jsem se k mikrofonu a za mnou už se rozjel projektor.