Was it really a coincidence? [CZ]

28.

„Možná to není všechno tak úplně jak si myslíš.."

„Tak už to vyklop!" drtilo mě, že pořád mlčel, jakoby hledal ta správná slova.

„Jak dlouho se doopravdy znáte, Zoe."

„Necelé 3 měsíce."

„Fajn. A víš jak dlouho o tobě už Charles mluví?"

„Um.. ne?"

„Nezavřel o tobě pusu posledních 10 měsíců."

„A?"

„Zoe, ten magor se do tebe zamiloval ještě než tě vůbec poznal. Pokaždé, když jsme šli nemluvil o ničem jiném, než o tom, jak tě viděl jít po ulici, jak tě viděl běhat, když byl ráno na balkoně. On každé ráno vstával, aby tě viděl běžet pod jeho okny."

„Panebože.."

„Ten den v kavárně? Myslíš, že to byla náhoda? Charles normálně neoslovuje náhodné lidi, kteří mu přijdou do cesty, pokud neosloví oni jeho."

„Chtěl si prostě povídat.."

„Co sis objednala ten blbec umí říct nazpaměť. Pokaždé, když jsme spolu šli do tvé oblíbené kavárny, mimochodem.. dokud si nezjistil, že do té kavárny chodíš, tak do ní ani nevkročil. No to je fuk. Pokaždé, když jsme přišli do té kavárny, dal si to, co si objednáváš ty."

„Řekl mi, že nesnáší ledové latté."

„Protože s tebou takhle mohl navázat konverzaci. Charles to vždycky uměl s holkama, ale když přišlo na tebe, tak se choval jako zamilovaná malá holka. Udělal všechno proto, abysis ho všimla. Dokonce chodil ráno běhat stejnou trasou jen, aby na tebe narazil."

„To si děláš srandu, že jo.."

„Zoe, doslova si kvůli tobě objednal letadlo, aby u tebe mohl být, aby tě mohl utišit, když jsi měla záchvat. Koupil ti celé menu z restaurace, protože nevěděl, co by sis dala. Jel k tvým rodičům na večeři, i když jsi mu dala kopačky. Každé ráno chodil do té kavárny jen aby tě potkal. Jel za tebou pokaždé, když se něco špatného stalo. Vzal ti telefon nebo ti odepsal, i když měl hodně práce. Seznámil tě s námi. Jsi první holka, kterou mámě představil, protože když byl mladší tak jí řekl, že ji představí až tu ženu, kterou ví, že si vezme a bude to jeho pravá.“

„Otoč to!“ Zakřičela jsem na něj, když nastartoval auto a znovu se rozjel k domu mých rodičů. Když zaparkoval, Charlesovo auto už bylo v tahu. To znamenalo jediné. Nejspíš bude u sebe doma. Arthur myslel, že se ze mě zblázní. Ale já jsem to nechtěla vzdát.. chtěla jsem  být u něj, obejmout ho a říct mu, že mi na něm záleží jako na nikom.

Když jsme zastavili u jeho bytovky, Arthur ihned odemykal, protože má klíče. Vyjeli jsme výtahem do Charlesova patra a Artie odemkl i domovní dveře. Když jsme vešli, všude bylo docela prázdno. Až na ložnici. Dveře od ní byly zavřené a já bezmyšlenkovitě vtrhla dovnitř.

To, co jsem viděla mi zastavilo srdce.

„Jak- jak jsi- jak jsi-“ Nebyla jsem schopná nic říct. Arthur mě okamžitě odtáhl pryč a zavřel za nimi dveře. Složila jsem se mu v náručí a šíleně brečela. „Chtěla jsem mu.. chtěla jsem mu říct, že, že.. že ho taky miluju.. a-a o-on..“

„To je dobrý, Zoe.. vybreč se. Půjdeme pryč, ano?“

„Ne-nechci jít pryč!“ Vyhrkla jsem a dřepla si na zem. Arthur mě pevně objal a já stále nekontrolovaně plakala. Měla jsem chuť vyřvat si na Charlese svoje hlasivky. Jak mi to jen mohl udělat? Já vím, že jsem mu zlomila jeho křehké srdce, ale.. proč? Doufala jsem, že se dáme dohromady a všechno bude pohádkové.

„Zoe, Arthure.. myslím, že je čas, abyste šli domů.“ Postavil se před nás. Jen v trenkách a triku.

„Ty- ty- nechutnej-“ Vstala jsem a odstrčila ho na stranu. „Ničeho jsem nikdy nelitovala víc než toho, že jsem se ti rozhodla reálně říct, že tě miluju. Protože víš co? Záleželo mi na tobě. Sakra moc. Jenom jsem se bála, že tě přestanu bavit. Že tě omrzí moje neustálé záchvaty! A když už konečně uvěřím, že ti taky na mě záleží stejně moc jako mně na tobě.. přijdeš a vrazíš mi kudlu do zad. Dovedeš si sem Alexandru o které jsi mi tvrdil, že tě strašně štve! Že byses ji v životě nedotkl!“

„Ty mě miluješ?“

„Jo, milovala jsem tě! Milovala jsem tě sakra moc, Charlesi! Tak, že jsem z toho doslova šílela! Z tebe jsem šílela! A ty teď děláš co? Máš v posteli cizí holku a šukáš ji! A dělal jsi to, i když jsi viděl, že stojím ve dveřích! Že jsem vás viděla!“

„Mon amour...“

„Žádné mon amour, ani nic podobného. My už se neznáme, Charlesi. Nic už pro mě nejsi. Oh bože.. je mi z tebe na nic. Chce se mi zvracet..“ Ruce se mi klepaly, když jsem doběhla na záchod a předehnula se nad mísu. Celá moje snídaně byla venku. Cítila jsem, jak mi chytl vlasy a zase mě začal hladit po zádech. Praštila jsem ho po rukách a odehnala ho od sebe pryč. Málokdy jsem už mívala takové těžké panické attacky, ale občas tu prostě byly.

I takové dny byly. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Jak se říká, život je jako prudká horská dráha. A můj život? To byla bortící se nekončící dráha, kdy pořád jen jedete prudce dolů a máte pocit, že za chvíli dopadnete na zem.

„Zoe.. měl jsem slabou chvilku. Já- chtěl jsem ti vrátit to, že jsi mi ublížila..“

„Tím, že jsi té princezničce vyšukal mozek z hlavy? Teda pardon ona podle mě žádný nemá, protože jinak by s tebou do té postele ani nevlezla. A já jsem taky udělala šílenou chybu, když jsem s tebou spala!“

„Zoe!“

„Co? Stydíš se před tou svou nádhernou přiznat, že jsi mi v posteli opakoval, že jsem jen tvoje? Že jsi mi po každém sexu opakoval, že ty jsi jen můj? Že ze mě naprosto šílíš?“

„Myslím, že bychom měli jít, Zogi..“

„Já jsem ještě neskončila, Arthure..“

„Arthur má pravdu, Zoe. Měla byses zbalit a vypadnout.“

„Ty mi ani nechoď na oči ty cuchto jedna špinavá. Říkal ti taky, že se mu máš dívat přímo do očí? Že se ti chce dívat do obličeje?“

„Ne..on.. jen zezadu..“

„To jsem si mohla myslet, ty ubožáku. Takže ty jsi při tom sexu s ní myslel na mě, co?“

„Můžeme o tom mlčet?“

„Ne, to nemůžeme. Tohle je opravdu k popukání, Leclercu. Už jsem skončila, Arthure. Už můžeme jít. Už mám vše, co jsem potřebovala vědět.“

ČAUVEEC.

DALŠÍ ČÁST VENKU.

(Charles se zachoval jako debil.)

Snad se to mezi nima zpraví!!

A POZOR VÁŽENÍ! MÁM PŘEDEPSÁNO DOPŘEDU. TAKŽE PŘI VELKÉ AKTIVITĚ TU BUDE JEŠTĚ DNESKA NOVÁ ČÁST.

NICO<3