Was it really a coincidence? [CZ]

26.

Čtvrtek. Nesnáším čtvrtky.. pro moje štěstí, já do práce nemusím. Všechno důležité jsem si vyřešila včera a to co jsem mohla odložit, jsem odložila na neurčito. Šťastně jsem naprosto rozlámaná zvedla z postele a odešla si do kuchyně udělat kafe.

„Zogi! Uvař mi taky! Nestíhám!“ Vyřítila se zpoza rohu moje nejlepší kamarádka a já se zasmála. Narozdíl ode mě, ona v práci MUSELA být. A protože Oliva nikdy nestíhala, vždycky jsem ji musela se vším pomáhat. Ol odešla od její mámy teprve před rokem a ještě pořád si asi nezvykla, že za ní nikdo nebude nic pořád dělat.

„Pohni si, obludo.“ Dala jsem ji kávu do termosky a ona ji rychle popadla. Beze slov utekla pryč a já už slyšela jen bouchnout dveře.

Diego: ahoj, jak se máš?

Já: ahoj, mám se fajn. A ty?

Od toho, co Diego v neděli odpoledne opustil mou kancelář jsme si nepřestali psát. Občas je zábavný a občas má důležité kecy, které mě štvou. Ale jako rozptýlení mi nepřipadá vůbec špatný.

Diego: taky se mám dobře. Co plánuješ dneska dělat?

Já: Ještě úplně nevim. A ty?

Diego: mohli bychom dnes vyrazit na kafe, co myslíš?

Já: kouknu se na svůj dnešní plán a dam ti vědět ;)

Diego: Dobrá, budu se těšit :*

Já: :)))

S úsměvem na tváři jsem si párkrát poskočila a vrátila se zpět k telefonu.

Já: kafe zni fajn. A v kolik hodin? :)

Diego: já bych mohl tak ve 2 :*

Já: 2 zní fajn. Tak zatím

Diego: zatím, kočko xxx

Poslal mi tři pusy. Ježiši marja. To už se kapínek vymyká kontrole. Známe pár dní. Jdeme spolu na kafe.. Zoe klid. Není to rande. Není to rande, ne? Kdybych teď šla na rande tak bych se cítila, jakože podvádím Charlese.

Udělala jsem oběd a pak jsem se začala chystat, protože jsem pozdě vstala. Vzala jsem si krátkou černou sukni a k tomu cropnutou bílou košili. Všechno doplnily boty na podpatku, šperky a jemné malování. Když už jsem se chystala vyrazit, ozvalo se zvonění na moje bytové dveře. Nechápavě jsem otevřela a ten někdo se na mě okamžitě vhrnul. Líbal mě dravě tak, jakobych mu chyběla jako nic na světě. Prudce jsem se odtrhla a zadívala se mu do jeho krásných očí.

„911.“ Vydechl a já ho opět stáhla do polibku. Chyběl mi, nemůžu říct, že ne. Ale.. musela jsem se přece jen odtrhnout, protože za chvíli mám schůzku s mužem, co mi má pomoct zapomenout na tohohle boha sexu přede mnou. „Někam jdeš?“

„Mám schůzku s jedním novým autorem.“

„A jsi takhle vyfintěná?“

„Jo.. víš, že se vždycky přehnaně oblíkám, i když to není potřeba.“

„To vím..“ Otočil mě k němu zády a nadzvedl mi moji uplou sukni. „Máš svoje červené krajkové tanga, které nosíš jen při výjimečných situacích. Neříkej mi, že je to jen pracovní schůzka.“ Ucítila jsem bolestné štípnutí, jak prudce mě plesknul po zadku. Otočila jsem se zpátky a snažila se upravit to tak, aby to nevypadalo, že se něco stalo.

„Všechno spodní prádlo už mám špinavé.“ Věděla jsem, že mi to nesežere. Tušila jsem to.

„Nechoď za ním, Zoe..“