Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 1

Stojím před doslova gigantickou vilou. Mramorové sloupy vypadají jako z jiného období a celý okolní prostor budovy je dokonale upravovaný. Keříky ostříhané do všemožných tvarů, mezi kterými rozeznávám psa, srdce a...dinosaura? Možná je to prase.

Konečně se otevřou dveře a z nich vypochoduje zrzka v černých šortkách a croptopu. Míří přímo ke mně, ořískové oči zabodnuté do mě, a podpatky rudých bot ozývajících se snad přes celou tuhle luxusní čtvrť. Bože, asi jsme měla Mikea poslechnout a vzít si taky šortky a croptop, jak říkal. Prý bychom byly sehrané jak dvojčata.

„Ahoj. Kira McCourtney." podá ke mně zrzka tenkou ruku s dokonale upravenými rudými nehty. Potřesu si s ní.

„Ahoj. Jsem Tamara. Tvá falešná sestra." povytáhnu jeden kousek úst a mrknu na ní.

„Je s tebou vždycky taková sranda?" začne se řehtat Kira a já nechápavě stojím s nataženou rukou a svraštěným čelem. Když mě po delší chvíli znovu uvidí ve svém zorném poli, její obličej ztvrdne.

„Ehm, omlouvám se, Tam. Můžu ti tak říkat?" tentokrát se usměje jen zlehka a upřímně, až se jí na tváři udělají dolíčky. Jestli tuhle holku unesou, nepřežije. Stoprocentně. Je na to moc.....milá a přátelská.

„Říkej mi, jak chceš. Četlas složku?" povytáhnu obočí a zamířím k jejímu rudému audi.

„Co v ní stálo?!"  zvýší na mě Kira hlas a já se zastavím v půlce otevírání dveří. Naštvaně sevřu kliku, až se bojím, že jí rozdrtím.

„Tys jí nečetla?!" prudce se na ní otočím, až mi vlasy svázané v culíku udeří do obličeje. Kira jen sklopí zrak a začne se pohupovat na patách. Divím se, že se jí ty dvaceticentimetrové jehly nezlomí.

Podvědomě se plácnu do čela. Jasně, že jí nečetla, Tamaro! Proč by se jinak tak blbě ptala?! zanadávám na sebe. Prudce vydechnu a svěsím ramena.

„Všechno důležitý ti řeknu cestou." povytáhnu nuceně koutky a z jejích očí poznám, že jsem ji asi právě vyděsila.

****

„A, ehm, máš nějaký zbraně nebo podobný serepetičky?" dál se věnuje řízení, za což jsem ráda. Nejdřív nereaguju a kochám se opravdu nádhernou krajinou. Luxusní několikapatrové vily s drahými auty před nimi a dokonale upravenými trávníky. Nikde nevidím jediné smítko ani odpadek. Musí to tu uklízet denně.

„Jenom nože." šeptnu a hledím z okýnka.

„Páni. A umíš s nima zacházet?"

Tentokrát se už na Kiru otočím. Sedí rovně a dokonale se věnuje řízení. Kdy tahle holka vůbec dostala řidičák?

„Jinak bych si je asi nebrala, ne?" obrátím oči v sloup a zabořím se víc do černé kožené sedačky. „Takže. Pamatuješ si, co jsem ti o mě říkala?" nakloním hlavu na stranu a zamrkám řasami.

„Jmenuješ se Tamara McCourtney. Jsi o rok starší. Když se naši rozvedli, odešla jsi společně s mým biologickým tátou. Ale ten před měsícem umřel a tak tě sociálka šoupla k nám."

„Výborně." zatleskám rukama a chytnu se dveří ve chvíli, kdy Kira prudce zatočí a zaparkuje před školou. „Ale nemusíš mě zabít hned první den." začnu se smát a odpoutávat si pás.

„Hele..." špitne Kira a zírá před sebe na skupinku kluků. Díky silně sevřeným rtům jí vystupují lícní kosti a dodávají jí na sex-appealu.