Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 19

· O několik dní později ·

„Fajn, můžeš. Ale udělej to rychle," otočí se na mě Mike, jak jinak, než oblečený v šedém obleku, vlasy lehce nagelované vzhůru.

Oba nyní sedíme v jeho šedém Maserati, přímo před jednou vilou v luxusní čtvrti. Po několika hodinách usilovného přemlouvání mi můj návrh povolil, bohužel omezený v časovém termínu.

„Děkuju," lehce se pousměju. Vystoupím z auta a uhladím si jednoduché bílé šaty po kolena, nervózně si kousajíc spodní ret.

„Říkal jsem rychle. Tím, že tady budeš stát jako solný sloup, to nestihneš," pronese Mike po chvíli, kdy jen stojím u Maserati a hledím na dům před s sebou.

Zhluboka se nadechnu. Opatrně vykročím, nebo spíš vykulhám kvůli zlomenému kotníku, k domu. Jak úděsné bylo přemlouvat doktory, že noha se mi zahojí i bez sádry. Nakonec jsem je ukecala na hodně obvazu, ale jinak v pořádku.

Pomalu vyjdu schody k velkým dveřím s pozlaceným klepadlem, které slouží spíše pro okrasu. Zazvoním a vyčkávám.

Po chvíli mi otevře. Zrzka naproti mně radostně vypískne a ihned mě silně obejme, až zaskučím.

„Jé, promiň, ten bok, že?" prohlédne si mě od hlavy k patě. Jen přikývnu, přičemž si prohlédnu i Kiřin stav.

Jak jsem říkala, říznutí na obličeji se jí téměř zahojilo, ale už se tam rýsuje jizva. V lehkých olivových šatech kousek pod zadek jdou vidět její nohy, pokryté ranami od Roxyny sekery.

„Pojď dál, Tam," pobídne mě Kira. Obě vejdeme do rozlehlé haly, kde u každé ze stěn vedou schody do dalšího patra, a nad námi visí obrovský lustr. Z jedněch dveří vyjde postarší blondýnka se stejnými rysy jako Kira.

„Ahoj," pozdraví mě. Přejde k naší dvojici a láskyplně, až mateřsky, mě obejme. Aspoň, že šek poslala už včera. Ten pocit je mi tak neznámý, až se nervózně ošiju.

„Dobrý den, paní McCourtney," pozdravím. Když mě Kiřina matka pustí, dívka vedle mě mně chytne za ruku a odvede do luxusně zařízeného obýváku.

Obě se posadíme na béžovou koženou sedačku.

„Jak se cítíš?" zeptám se Kiry. Ve stejnou chvíli vejde i paní McCourtney a donese nám dvě horké čokolády. Urg....jak já miluju horkou čokoládu.

S formálním Díky upiju a otočím se na Kiru v očekávání odpovědi.

„Je mi fajn. Máma řekla, že tu jizvu na tváři zamaskujeme, ale já to odmítla. Přežila jsem, Tam, a to je pro mě vítězství. A tohle," Kira si přejede přes ránu. „Je toho důkazem."

Lehce se usměju. „Máš pravdu. A vlastně, bylas ve škole vůbec?" zeptám se po chvíli, kdy si všimnu, že Kiře zavibruje mobil a na ploše se objeví jméno Naomi.

„Ještě ne. Nechci být středem pozornosti. Půjdu tam až příští týden," ošije se na sedačce.

„Tamaro?" vykoukne z kuchyně Kiřina matka. „Přišel za tebou nějaký pán."

Když dopoví větu, do obýváku vstoupí Mike. Ach....zapomněla jsem na čas. Prohlédne si Kiru, ale nakonec se podívá na mně a pozvedne obočí.

„Kiro, chtěla bych ti představit Mikea," usměju se na zrzku, vstanu a přejdu k Mikeovi.

„To je ten, kterýho jsi chtěla zabít?" pronese Kira, potřásajíc si s Mikem rukou. Sakra, sakra, sakra.

Ten na mě zvědavě pohlédne. „Zabít?" zeptá se po chvíli.

„Jen takový holčičí řeči, že, Kiro?" otočím se na ní. Dívka se jen nevinně usměje, zadržujíc smích.

„Každopádně, musíme jít," prohodí Mike, otáčejíc se k odchodu.

„Uvidíme se ještě, že jo?" zeptá se mě Kira s nadějí nejen v hlase, ale i v očích. Usměju se na ni a obejmu ji.

„Věřím, že jo," zalžu. Vím, že jí už nikdy neuvidím, ale v mých vzpomínkách zaujala řádnou pozici, stejně jako Riney. A já na ni nikdy nezapomenu. Ani ne jednu z nich.

„Sbohem," zamávám na zrzku stojící ve dveřích a nasednu k Mikeovi do Maserati.

„Můžeme?" otočí se na mě se starostlivostí jakoby byl můj otec. Jen sevřu rty do úzké linky a přikývnu. Nemám náladu na to se vybavovat. Prostě chci odsud pryč, než se rozbrečím jako malé dítě. A to já nejsem. Nejsem malé dítě. Jsem holka, co přežila několik dní na ostrově s vražednými maniaky a dokázala přitom ochránit svoji svěřenkyni, i když ne dívku, kterou si vzala pod svá křídla kvůli tomu, že zavinila smrt jejího dvojčete.

A toho budu litovat asi nejvíc. Že zemřely kvůli mně.

Mike mě dokonce informoval, že policie prohledala celý ostrov, který byl pár kilometrů odsud. Ostrov patřil miliardáři Frankovi Snowovi, ale ten o něj nejevil nejmenší zájem. Tak si ho přivlastnil jeho syn, Daniel Snow.

Na ostrově našli všechna těla všech dívek i s tělem Roxy, Ashe a Matta. Danielovo tělo skončilo kdesi v oceánu, kde ho právě oždibují malé rybičky.

A pak jsem se dozvěděla o Riney. Její rodina po mě chtěla polohu jejího hrobu, kterou jsem ji nesvěřila s tím, že si to nepamatuji. I když to není pravda, chci, aby odpočívala v pokoji. Odpočívala tam, kde naposledy vydechla.

„Pak mi budeš muset vysvětlit ještě to, co pronesla Kira. O mé vraždě," promluvil do ticha Mike. Lehce jsem se pousmála.

„Vysvětlím ti všechno, ale teď....teď chci aspoň měsíční oddych," promluvím, svezu se níž na sedačku a slastně zavřu oči.

„To nepůjde, přišly nové rozkazy. Anna Crystal McDonald. Žhářka, má na svědomí několik upálení. Máš se o ní postarat do čtrnácti dní," pronese lhostejně Mike.

Otevřu oči a zaraženě se na něj podívám. „Víš o mém stavu? A vědí o něm i oni? Kruci, jak já tě nesnáším," zasměju se. Sice bych potřebovala oddych, hlavně kvůli zraněnému boku a kotníku, ale volné chvíle by mě vedly k myšlení na ostrov, na Kiru a na Riney.

A to já nechci. Chci na všechno zapomenout. A taky to udělám.