Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 16

„Jestli vůbec mají pravidla." odfrknu si a usadím se na zem.

Matt se na nás obě zadívá, nakonec přejde mojí větu a zákeřně se usměje. „Pravidla se mění."

„Jak to myslíš?!" vyskočím ze sedu. Přejdu blíž k Mattovi, který si založil ruce na prsou, a cestou vytáhnu z kapsy nůž.

„Tímhle mě nezastrašíš," blonďák koukne na nůž. Pak zvedne zrak ke mně. Pozvedne pravý koutek úst do úšklebku a olízne si rty. „Vím, že to chceš. Tak do toho," Matt se ke mně nakloní, ale oka, ve kterých stojí, mu nedovolí udělat ani krok. „Zabij mě."

„Původně jsem tě chtěla podříznout hned, ale očividně pomalá smrt bude lepší." přiložím mu špičku nože k hrudníku. Lehce zatlačím, až kousíček projede do kůže a z Mattových úst vyjde tiché syknutí.

„Tam," Kira přejde vedle mě. Položí mi ruku na rameno. „Tohle nedělej. Vztek si vybij na Danielovi nebo Roxy, ale ho zabij rychle." zakroutí hlavou. „Hlavně ho zabij rychle."

„Proč bych to měla dělat?" odvětím, zrak stále upřený do Mattových tyrkysových očí.

„Přesně, proč by to měla dělat?" zasměje se jmenovaný a pohlédne na zrzku kousek za mnou. „Nebo mě snad chceš zabít ty?"

„Ne," odpoví Kira až příliš zbrkle. „Jasně, že ne."

Nadechnu se. V hlavě mi koluje tolik možností, jak muže přede mnou zabít. Tolik lákavých možností....vskutku. Ale proč bych ho vlastně měla zabíjet? Nemám jediný důkaz o tom, že on taky zabil. Nemusí být vrah. Může být jenom bílý kůň tohohle všeho. Ale v tom případě by se takhle nechovat. Nechtěl by, abych ho zabila. Necítí vinu. Je jen...je to....ani nevím, jak ho nazvat.

„Tamaro," promluví na mě Kira. Párkrát zamrkám a otočím se na ni, nůž přiložený k Mattově hrudi. „Na co, ksakru, čekáš? Tys neslyšela, co o tobě říkal?" zrzka pozvedne obočí, přičemž hodí nenávistný pohled k blonďákovi.

„Máš pravdu." přitakám.

Blonďák svraští čelo a otevře ústa k protestu. Na nic nečekám. Jedním ladným pohybem nechám nůž proklouznout Mattovi z levé strany krku, až ucítím, že čepel projela i průdušnicí. Matt zalapá po dechu. Ožene se po mě rukou, ale já ji uchopím a odstrčím od sebe.

Kira vypískne překvapením, ale nic víc neříká. Popojde pár kroků dozadu. Vytáhnu z Mattova krku nůž a následuji ji.

Obě sledujeme scénu před s sebou, kdy blonďák v černém poklekne, rukama si držíc ránu. Je až zvláštní, že v obličeji nejeví téměř žádné emoce. Je vzteklý. Vzteklý jako pes se vzteklinou. Jako by....jako by byl smířený s tím, že umírá.

****

Po chvíli, která mi přišla nekonečná, s Kirou sbalíme obě pasti. Opatrně odvážeme oka a vyjdeme dál bez toho, abychom se jakkoliv věnovaly Mattovu tělu, jež se právě teď rochní v krvi.

„Kdo je na řadě teď?" promluví po delší odmlce zrzka. Otočím se na ní a pokrčím rameny.

„Roxy, ta býčí holka, je komplikace," zvednu ukazováček. Promnu si rozbolavěno ránu na boku, ve které mi po ráně od Roxy tepe. „a té je potřeba se zbavit." dokončím větu.

„Takže další past bude mířená na ní." Položím mi Kira další otázku, která spíše zní jako oznamovací věta. „Obávám se, Tam, že je rychlejší než já. Co když-„

„Jí se zbavíme jinak." skočím Kiře do řeči. Dívka lehce zamrmlá, jelikož tuto část mé povahy nemá příliš v oblibě. Pak se na mě zvědavě otočí a zvednutím obočí mi pokyne k pokračování. „No...ještě jsem to nepromyslela. Napadá mě útok zezadu. A obou."

„Hej, hej, hej!" poskočí Kira a stoupne si přede mě. „Ty chceš, abych na ní zaútočila já?" ukáže prstem na svůj hrudník, přičemž na mě vykulí své kaštanové oči. „Já, Kira McCourtney?"

„Kiro, jsi tu jediná Kira McCourtney, to zaprvé. A taky, ve dvou budeme mít převahu. Jen....prostě odvedeš pozornost." Lehce se pousměju.

Kira na chvíli ztuhne a promne si bradu. Přemýšlí. Nakonec vydechne vzduch z plic, stiskne rty k sobě a váhavě přikývne.

„Ale jestli mě zabije, bude to tvoje vina." káravě na mě pohlédne. Smutně přikývnu při vzpomínce na Riley i Riney....dvojčata, která zemřela mojí chybou.

„Och, promiň." špitne zrzka po chvíli, když postřehne můj smutný obličej. Rychle setřesu všechny emoce a nasadím kamenný výraz. „Jsme tu jen my dvě, Tamaro. Nemusíš se chovat jako zabiják. Tak, jak si byla vycvičená. Nikdo tě tu neuvidí."

„Není to jen o výcviku." zakroutím hlavou. „Je to i o psychice. Prostě....ty to nechápeš, Kiro. Neprošla sis tím, čím já."

Kira se nadechne k pokračování, jenže při pohledu do mého lehce naštvaného obličeje sklapne. Konečně....dál pokračujeme mlčky.

****

„Fajn, já to asi vzdávám!" zvýší má společnice hlas, přičemž bezradně a rozčíleně zároveň rozhodí rukama. „Kde můžou, ksakru, být? Zabily jsme jim přítele a oni ho ani nehledají?!"

„Kiro, uklidni se." syknu na ní.

Zrzka jen stiskne rty k sobě, načež přikývne. „Já jen....chci se odsud dostat, chápeš?" koukne na mě smutnýma psíma očima.

„Chápu," vydechnu. Není jediná. Jak já se těším, až se pořádně najít. Ty borůvky, co jsme sbíraly cestou, mi opravdu nestačily. A koupel....och bože. Teplá koupel s pořádnou dávkou pěny, svíčky a pomalá hudba. Mnn....

„Vnímáš?" Kira povytáhne obočí. Jemně do mě drcne, až s sebou cuknu. Lehce se zasměje a tázavě na mě zahledí.

„Mno...jo, jen....přemýšlení o pořádné koupeli," odpovím.

Dívka po mé levici si zkousne spodní ret a tentokrát je to ona, kdo má na tváři zasněný výraz. Lehce si protřu oči únavou, přičemž si povzdychnu. Arg, tohle mě nebaví. Jen tu chodit, koukat se po okolí a nevědět, kde jsou ti tři.

Lehce přiložím ruku na ránu na boku. Naštěstí bolest již odezněla a rána se celkem zacelila. Ale ta jizva, co tam bude. Tím mě Roxy vytočila, opravdu. Naštvaně sevřu čelist.

„Tam, co uděláš jako první, až se odsud dostaneme?" zeptá se mě má společnice, zamyšleně koukajíc na zem.

„Zabiju Mikea," zasměju se. Jak já ho přetrhám na kousíčky za to, že mě sem dostal. A co víte? Možná ho i upálím jak čarodějnici. Nebo ho zabalím do chaluhy, obalím ho v rýži a udělám si z něj sushi.

„Zabiješ koho?" pozvedne Kira tázavě obočí. Zpomalí krok těsně před tím, než vejdeme do dalšího lesa, do kterého se mi vůbec nechce.

Už otvírám ústa k odpovědi, když se před námi ozve: „Neruším?"

Obě se zahledíme na postavu stojící na kraji lesa. No to si ze mě děláte srandu?