Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 17

Už otvírám ústa k odpovědi, když se před námi ozve: „Neruším?"

Obě se zahledíme na postavu stojící na kraji lesa. No to si ze mě děláte srandu?

Zadívám se na bruneta s úšklebkem na rtech, jak se opírá o jeden z tenkých kmenů stromů, v rukou třímajíc Roxyinu sekeru. Tu si přehodí do pravé ruky, načež si ji opře o rameno, takže celé jeho zjevení docela dost připomíná hororovou scénu.

„Vlastně rušíš," založím si ruce na hrudi. „Zrovna jsme zde s mojí přítelkyní vedly docela zajímavou debatu, u které, předpokládám, jsi slyšel minimálně polovinu. Co na to říkáš? Měla bych Mikea zabít za to, kam mě dostal?" vychrlím na něj a tázavě zvednu obočí.

„No," mlaskne Ash. Teda, myslím, že je to Ash. Příliš jsem Danielovi nerozuměla, když jsem mu nakopala zadek. Možná je to Ish, Osh nebo Esh. „Radši bych zabil já tebe, nějaký hloupý Mike mi je naprosto ukradený."

Kira zůstane stát bez hnutí. Propaluje Ashe vyděšeným, ba i nenávistným pohledem.

„A kdepak máš tu povedenou dvojici?" prohodím, zatímco se ohlížím kolem sebe a dávám přitom pozor na všechny brunetovi pohyby. Ten se ladně nohou odrazí od kmene, roztáhne rty do širokého úsměvu a přejde dva kroky k nám.

Automaticky s Kirou se posuneme dva kroky vzad. Ash je z našeho chování očividně pobaven, jelikož se jeho už tak obrovský úsměv - Dá se tomu tak vůbec říkat? - ještě rozšíří.

„Máš na mysli Roxy a Daniela?" zeptá se.

„Ne, ty pitomče. Mám na mysli ty dva jednorožce, co se ti drželi v patách. Jasně, že Doxyho," protočím očima, ale při vzpomínce na slátaninu Doxyho se pousměju.

„Ach tak," vydechne brunet. „Hledají Vás. Stejně jako já. Jenže poté, co jsem se od nich odtrhl, jelikož věřím, že dvě puberťačky zvládnu sám -„

„Zas tak moc si nefandi," skočím mu do řeči a založím si pravou ruku v bok.

„Fandím. A poté, co jsem nalezl svého nejlepšího kámoše s dírou v krku, nejspíš po noži, jsem zaslechl hlasy. A teď? Teď jsem tady, připravený oddělit tvojí hlavu a hlavu tvojí roztomilé kamarádky od vašich nádherných tělíček," domluví. Celým tělem mi projede třas nad jeho slovy. Nad tím, jak se na nás dívá a jak o nás mluví. Jako bychom s Kirou byly nějaké jeho nafukovací panny či co.

„Nech si zajít touhy. Pokud máš chuť si hrát," Ash ihned horlivě přikývne a o krok přistoupí. „Tak si zalez támhle za ty keře a hraj si sám se sebou," mrknu na něj.

Brunetovi ztuhne úsměv na tváři. „Hele, ženská s notnou dávkou sarkasmu, přestaň mě srát."

„Wohoho," Kira se konečně připojí do debaty. „Koukni se na ni. Je to holka, která i s postelí váží sotva šedesát kilo, kost a kůže. Sarkasmus je její jedinou zbraní."

Zvednu jedno obočí a tázavě se zahledím do Kiřiných kaštanových očí. Opravdu řekla právě tohle? Sarkasmus je mojí jedinou zbraní? A k tomu přišla kde?

„Už dost tlachání. Chci Vás zabít. A nehodlám čekat, dokud mě neukecáte k smrti," odfrkne si Ash. Sevře pevně sekeru a zahledí se na Kiru s vražednou touhou. Bože....tak tahle věta vyzněla divně.

Než stihnu jakkoliv zareagovat, rozběhne se přímo k nám. Kira ustoupí kousek ode mě, jenže to Ashe neodradí. Ten se vrhne přímo na ní. Povalí dívku na zem, přičemž jí přišpendlí svým tělem, a ze zadní kapsy kalhot vytáhne malý nožík, kterým rychle sekne zrzku do obličeje.

Její výkřik mě probudí z transu. Zatřesu hlavou a kopnu Ashe do boku. Muž zaskučí. Z hrdla se mu ozve ohromný výkřik, spíše připomínající ženský pískot.

Rychle pohlédnu na Kiru. Rukou si mne levou tvář, kde těsně pod okem má menší škrábnutí. Zlostně zavrčím. Nikdo jí nebude ubližovat! Nikdo! I přes to, že původně jsem jí chtěla chránit čistě jen kvůli odměně, teď se mi jaksi dostala pod kůži.

„Tady má někdo sílu," zasměje se Ash, vyskočí na nohy a uchopí sekeru, s kterou se po mně ožene. Uskočím dozadu.

„Ani nevíš, čeho všeho jsme schopná," odvětím mu po chvíli, kdy se zručně vyhýbám všem jeho seknutím.

„Myslím, že jsem měl tu čest vidět výsledky tvé práce. Jelikož nevěřím, že by ona," pohodí hlavou na stranu, kde sedí Kira a hledí na nás. Mohla by mi pomoct... „Dokázala zabít někoho, jako byl Matt."

„Pravda," přitakám. Přikrčím se při dalším mávnutí sekery a pěstí udeřím do Ashových choulostivých míst. „Teď si už hrát nemůžeš," ujde mi kousavá poznámka z úst.

Brunet zavrčí, ale sekeru pustí, aby si místo ní mohl chytit bolavé partie. Vítězně se usměju a loktem ho udeřím přímo do obličeje, až se ozve křupnutí. Ooo....zlomený nosík.

Z Ashových úst vyjde další zasyčení, následované vrčením. Cítí ten týpek vůbec bolest?

Chytnu ho za vlasy, abych mu mohla zaklonit hlavu. Z nosu mu teče pramínek rudé husté krve, ale úsměv mu stále nezmizel. O tomhle ksichtu se mi budou zdát noční můry.

Sevřu ruku v pěst a co největší silou ho udeřím. Ash zvrátí hlavu doprava, přičemž vyplivne jeden ze zubů.

„To muselo bolet," prohodím. Znovu ho udeřím do obličeje. „Není to příjemný, co?"

„Za tohle zaplatíš," zasyčí a ožene se po mě rukou. Díky jeho oslabení jí však bez problému chytím. Uštědřím mu další kopanec do hrudníku, až se brunet svalí na záda.

Zmoženě vydechne a vyplivne další krev. Možná si taky ukousl kousek jazyka...

Sevřu čelist a vezmu sekeru. Stoupnu Ashovi na břicho, abych ho udržela v poloze, a napřáhnu se. V jeho očích spatřím vyděšení, ale jeho tvář je stále „zdobena" úsměvem.

Aspoň zemře s úsměvem.

Ruce se sekerou rychle spustím, až se ostří zarazí do středu jeho hrudě. Krev mě částečně zašpiní, tedy převážně tričko. Musím vypadat jako maniak....jako Ash.

Ten zalapá po dechu a několikrát zamrká, než se přestane hýbat. Chvíli stojím nad jeho tělem, prohlížejíc si sekeru zaraženou v jeho hrudníku.

„Tam," špitne Kira, stále sedíc na zemi. Otočím se na ní.

„Jsi v pořádku?" zeptám se, když k ní přejdu a dřepnu si před ní. Oddělám její ruku z tváře. Škrábanec naštěstí není hluboký, ale jizva z toho určitě bude. Zvlášť bez tolik potřebného ošetření, které by se hodilo i mému boku.

Zrzka jen přikývne. Ohlédne se k lesu a na tváři se jí objeví čisté zděšení.

„Tamaro, koukej," řekne a zatřese s mým ramenem. Ohlédnu se tím směrem a spatřím dvě postavy, pomalu se blížící k nám.