Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 8

„Ustup." odšoupnu Riney stranou, jako by nic nevážila, a odhrnu roztrhaný perský koberec. A co nespatřím.

„Co to?" Riney nechápavě vykročí směrem ke mně. To už i Kira zpestří a přiblíží se k nám.

„Poklop." vydechne.

Opatrně přejedu po ztrouchnivělém dřevě, jako by bylo z porcelánu, až se mé prsty zastaví na malém kroužku trčícím ze silnějšího prkna.

„Co chceš dělat?" zeptá se napjatě Riney, dál pozorujíc poklop.

„Určitě tu nebudu jen zírat," otočím se a zadívám se do křišťálových očí mladé blondýnky, „a čekat, až si nás ona," ukážu na dveře, za kterými se skrývá ono nebezpečí, „podá. Zabije. Rozstřílí na kousky. Co víš? Možná si nás pak vloží do sladkokyselé omáčky a -„

„My chápeme." zastaví mě Kira. Obrátím oči v sloup a škubnu za kroužek. Ten mi ale zůstane v rukou. Poklop se ani nepohne.

Ozve se sarkastický potlesk. „Skvělé. Opravdu skvělé, Tamaro. Tomuhle já říkám záchrana."

„Tam?" přicupitá ke mně Kira.

„Co je?!" vyštěknu na ni a dál se mračím na zrezivělý kroužek v mé dlani.

„Jen...můžeš zkusit tohle."

Obrátím oči v sloup, ale otočím se. Rusovláska stojí nervózně přede mnou a v rukou svírá...

„Tos mi nemohla říct hned?" pozvednu obočí. „Dej mi to páčidlo." vytrhnu jí železnou tyč z rukou a přejdu k poklopu. Jednu stranu tyče zarazím do tenké škvíry. Zapřu se celou svojí vahou, dokud se neozve křupnutí a poklop nepovolí.

Riney ihned přiběhne, konečně odloží pálku stranou, a uvolněný poklop otevře. Z podlahy na nás kouká černá díra, z které se vyvalí zatuchlý zápach hlíny.

Přiblížím se k otvoru. Bohužel je v něm až příliš velká tma na to, abych dokázala posoudit, jestli tam jsou schody... nebo aspoň žebřík. Malinko se přikrčím, přimhouřím oči a pokouším se zaostřit, jenže je až příliš velká tma.

Najednou uslyším lehké ťapání. Jako by se z otvoru někdo, nebo něco, blížilo k nám.

„Slyšely jste to?" špitne Riney a ihned se natáhne pro pálku, kterou nastaví do útočné pozice.

Znovu se zadívám do otvoru. Po chvíli rozeznám nejasný obrys, ale než se naděju, z otvoru vyskočí....krysa?

Riney zavříská, jako kdybyste kluka kopli do choulostivého místečka, a začne se pokoušet trefit krysu pálkou. Neúspěšně. Místo toho úspěšně rozbije menší vázu povalující se u palandy.

Rychle kouknu na Kiru. Dívka sotva zadržuje smích nad touto komickou scénkou. Avšak ve chvíli, kdy se Riney ožene po kryse znova, a místo krysy trefí Kiru do nohy, už jí do smíchu není.

„Riney!" vykřiknu. Chytím Rineyinu pálku, čímž ji zastavím v další destrukci chatky. Krysa se schovala bůhvíkde, díky čemuž se blondýnka mírně uklidnila.

„Nesnáším krysy." odfrkne si a udýchaně se posadí na zchátralou palandu. Rukou odhodí šedou rozpáranou deku a posadí se tureckým sedem.

„Tam," ozve se po delší době Kira. Otočím se na ní. Zrzka kouká mezerou mezi prkny. „Ta holka asi usnula. Ale nevím to jistě. Je šero."

Přejdu k ní a jemně jí odšoupnu. Má pravdu, dívka se nehybně opírá o kmen stromu, hlavu skloněnou a luk položený vedle ní.

„Můžeme se odsud dostat." vyskočí Riney z palandy a uchopí hranu stolu.

„Ne." zastavím ji dřív, než blondýnka pohne stolem alespoň o milimetr.

„Proč?" nechápavě na mě kouká.

„Něco mi říká, že zas tak tvrdý spánek nemá. Jestli s tím stolem pohneme, bude tu kravál. A ona se vzbudí."

„Co chceš teda dělat?" Kira se nepřítomně rozhlédne po místnosti a zhluboka se nadechne.

Pohlédnu na otvor a usměju se.

„To ne." zakroutí hlavou Riney.

****

„Že já se do toho nechala ukecat." blondýnka si přitiskne pálku k tělu a dál pokrčená prochází zatuchlým tunelem. Všude je zde cítit vlhkost a krev. Nechci ani pomyslet na to, co se tu dělo. A co se tu může dít.

Tunelem procházíme asi pět, možná i víc, minut. Všude vládne tma, slyším pouze dva páry nohou našlapujících za mnou. Rukama přejíždím po vlhkých zdech.

„Kdy už bude konec?" špitne Kira a rukou uchopí lem mého tílka. Očividně má obavy, aby se neztratila. Neztratila v úzkém tunelu širokém asi metr a vysokém sotva metr sedmdesát.

„Nevím. Všude je jen tma....počkat," zarazím se. V dálce lehce prosvítá slabý paprsek světla. Spíše šera, což není nejlepší, ale je tam. Východ. „Něco tam je."

„Co?" vyhrkne Riney bez rozmyslu.

„Nevím."

Zrychlím krok. Když konečně dojdeme na konec, nad hlavami se nám objeví další poklop. Tento není ničím zajištěný. Lehce zatlačím. Do očí mi vpadne několik smítek hlíny, ale nevšímám si toho a otevřu poklop zcela.

Nejdřív jen stojím. Zírám na noční oblohu, okraje lemované stromy. Les.

„Kiro," obrátím pohled na zrzku. Díky šeru rozeznávám jen její obličej, hnědé oči upřené na oblohu. „Vyhoupneš mě nahoru."

Oslovená přikývne. Ihned spojí ruce a dlaněmi vzhůru mi nachystá něco jako můstek. Když na ni položím nohu, dívka se zapře a celou svou vahou mě vyhodí do půli těla nad poklop.

Zapřu se rukama. Vymrštím se nahoru úplně. Kývnu na Kiru, která je připravená společně s Riney. Rukou pomůžu Kiře a společnými silami vytáhneme drobnou Riney.

Konečně se řádně rozhlédnu. Dostaly jsme se na okraj paloučku. Dívku s lukem nevidím, takže doufám, že je z druhé strany chatky. Šero tvoří z lesa strašidelné místo, které by nahnalo hrůzu i největšímu odvážlivci. A co teprve třem holkám...

Poklop byl zasazen do země a přikryt notnou dávkou hlíny, mechu a jehličí. Teď tu však je pouhá díra ohraničená mechem smíchaným s jehličí.

„Vypadneme." špitne tiše Riney nervózně se ohlížejíc po lese.

„Nemůžeme. Ta holka nám bude v patách. Musíme se jí zbavit." zašeptám. Riney souhlasně přikývne, avšak Kira na mě vykulí své hnědé oči.

„To nemůžeš."

„Kiro," ujme se slova Riney. Díkybohu. Téhle holce něco vysvětlovat je jako říct psovi, ať mňouká. „Jestli jí tu necháme, zjistí, že jsme pryč a půjde po nás. Navíc....chtěla nás zabít první. Bude to obrana."

„Přesně," přitakám. „Obrana, kdy zabijeme někoho ve spánku, aniž by o tom věděl. Nebude se ani bránit, takže pohoda."

Obě dívky na mě pohlédnou. Každá však jinak. Riney mě vraždí pohledem, Kira vystrašeně těká očima ze mě na Riney a zpět.

„Tamaro, nepomáháš." Blondýnka chytí Kiru za ramena. Ale dál mě vraždí pohledem. Pokrčím rameny.

„Kiro," Riney se nadechne, „prostě to uděláme. Ať ve spánku nebo ne. Ona je hrozba. A my pro ni budeme to poslední, co uvidí."