Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 9

Tiše našlapuju v jehličí, které jemně praská pod mýma nohama. V přítmí toho moc nerozeznávám. Jediné, co poznávám, je můj cíl. Spící dívka opřená o strom. Kapesní nůž si zastrčím za lem sukně a začnu žmoulat tkaničku, jež mi má posloužit jako smrtící nástroj.

Kam jsem se to dostala.

Riney s Kirou stojí v bezpečné vzdálenosti, schované ve tmě. Teď stačí jen to, abych ji překvapila. Což by neměl být problém, když vezmeme v úvahu, že spí. Doufejme....

Konečně se dostanu až k ní. Slyším, jak pravidelně oddechuje. Naposledy se zhluboka nadechnu a téměř bleskovou rychlostí jí okolo krku ovážu tkaničku. Jediné, co nás od sebe dělí, je strom, o který se dívka opírala.

Ta hned procitne. Zapřu se nohou o strom a začnu táhnout dozadu. Slyším, jak sípavě dýchá, přičemž se pokouší uchopit tkaničku. Povede se jí dát mezi tkaničku a krk dva prsty. Škubne dopředu.

„Sakra." zasyčím ve chvíli, kdy se má hlava už podruhé setká se stromem. Nemotorně upustím jeden konec tkaničky, takže uvolním dívčin krk. Ta okamžitě vstane a vrhne se na mě.

Odrazím se rukama od stromu. Odskočím na stranu a vykryju ránu mířenou na moji hlavu. Uštědřím jí kopanec do břicha. Dívka zasyčí, ale nevzdává se. Vrhne se na mě znova a obě se svalíme na zem. Sednu si na její stehna obkročmo, ruce obmotám okolo krku, na kterém se rýsuje tenká podlitina od tkaničky, a stisknu.

Útočnice zasýpá. Obmotá své ruce kolem mých zápěstí. Snaží se uvolnit můj stisk. Bohužel, to nemám v plánu.

Zaslechnu blížící se kroky. Jen to ne...hlavně, ať sem nejdou Riney s Kirou. Ohlédnu se ke dvěma stínům a nesouhlasně zamručím. Holka pode mnou – páni, to zní divně – využije mé nesoustředěnosti a vší silou mi dá hlavičku. Má hlava je jako v ohni. Dvakrát hlavou vrazím do stromu a teď dostanu ránu do čela.

Zaskučím. Dívka využije situace a obrátí pozice, takže nyní ona dusí mne. Třikrát hurá.

Jednou rukou chytnu její zápěstí a zaryju do něj nehty, až ucítím teplou tekutinu. Druhou rukou se snažím dosáhnout na její vlasy. Když se mi to povede, škubnu dozadu a dostanu dívku ze sebe. Rychle se vyhoupnu na nohy, což udělá i ona.

Stojíme naproti sobě, obě vysílené. Proč to neudělala Kira...nebo Riney? Všechnu špínu schytám já. Pff...

Útočnice se napne, připravená zaútočit. Všimnu si za ní tmavé siluety dívky, která drží něco nad hlavou. Ach...Riney a její pálka.

Riney se napřáhne. Vší silou udeří útočnici do hlavy. Ta se sveze v bezvědomí na zem.

„Měla jsem to v malíku." nesouhlasně zamručím a vydám se k ležící dívce. Černé vlasy v culíku jí zakrývají obličej, který má zborcený potem.

„Co uděláme teď?" špitne Riney.

„Zabijeme ji." odpovím neústupně a vytáhnu nůž. Vím, že to musím udělat. Zabij nebo budeš zabit. Proto nemám jinou možnost.

Otočím dívku na záda, sednu si na ní obkročmo – ani nevím, proč to pořád dělám – a přiložím jí chladnou čepel nože k hrdlu.

„Počkej...počkej!" vykřikne Kira, běžíc k nám. Těsně u mě se sklouzne na kolena a uchopí mojí ruku, ve které držím nůž.

„Musím to udělat, Kiro." odpovím jí, přičemž nespouštím zrak z dívčiny tváře. Teď, když je v bezvědomí, nevypadá tak nebezpečně.

„Tak jí tady necháme. A možná.....a možná jí najde nějaká jiná a ta ji...zabije." snaží se mě přesvědčit Kira.

„Kiro," otočím se na Kiru, která se na mě ustaraně dívá, „pamatuješ, jak jsem tě zachránila před tou býčí holkou?"

Souhlasně přikývne, ale tváří se nechápavě.

„Nechaly jsme ji tam v bezvědomí. Pokud to přežila, tak jde po nás. Aspoň já bych to tak udělala. A opravdu nechci mít v patách i tuhle střelkyni. Takže..." větu nedokončím. Přitlačím na nůž, jenže mě znovu zastaví Kiřina ruka. Už mě začíná štvát. Chci to udělat. A to rychle...než si to rozmyslím.

„Tam, prosím, nedělej to. Jak s tím pak můžeš žít? S tím, že jsi zabila nevinnou osobu?"

„Nevinnou?" ohradím se na ní. „Chtěla nás zabít. A určitě zabila i jiný holky. A.....nebude první, kterou jsem zabila."

„O čem to-„

Dřív, než však stihne Kira cokoliv říct, už nezaváhám. Přitlačím silně na nůž a škubnu rukou do strany. Čepel téměř hladce projede dívčiným hrdlem. Její krev mi ulpí na rukou a částečně i na obličeji. Kira vypískne. Vstane a začne si otírat krvavé skvrny z úboru.

„Tak to bylo....hustý." vypískne Riney. Nechápavě pozvednu obočí a probodnu jí pohledem. „Ehm, já....myslela jsem...no...hnusný. Jo...bylo to hnusný. Fuj...ble...hnus." blondýnka se otřese při pohledu na mrtvolu a sklopí zrak. Skousnu si ret, abych se nezasmála nad jejím chováním, a vstanu.

„Jak. Jak si mohla?!" vyjede na mě Kira. Uštědří mi facku tak silnou, až se můj obličej otočí na stranu. Sakra...to štíplo. Nesouhlasně zamručím. Přiložím si ruku na bolavou tvář a nevraživě se otočím zpět na Kiru.

„Byla nebezpečná." jediná věta, která ze mě v tu chvíli vypadne. Kira několikrát zamrká, aby zahnala přicházející slzy. Jde poznat, že se snaží být silná. Ano, snaží....to je to správné slovíčko.

Nechápavě pohlédnu na Riney, jenže ta se tváří stejně jako já. Až na to, že ona neschytala facku.....zatím. Můžu jí kdykoliv praštit, ale dlužím jí to. Dlužím jí bezpečí za smrt jejího dvojčete. Riley. Zemřela čistě kvůli mé hlouposti před třemi, možná čtyřmi, dny. Jak dlouho tady vůbec budeme?

Mám hlad, mám žízeň, jsem od krve a špinavá. Smrdím. Jo...cítím i sama sebe. Smrdím. A to hnusně.

„Kiro." vydechnu.

„Nemluv na mě!" vykřikne. Natáhne před sebe ruce, aby se ode mě udržela dál. Jen přikývnu. Cítím se hrozně. Přeci jen...možná měla pravdu. Možná jsem jí tady měla jen nechat. O čem to melu? Vždyť se mě pokusila zabít!!

Zhluboka se nadechnu, připravena pokračovat, jenž jako by mi Kira četla myšlenky. Znovu vykřikne a naštvaně se rozejde pryč, směrem k lesům.

Dotčeně koukám na její vzdalující se záda společně s Riney. Ta udělá pár nejistých kroků, až se ocitne vedle mě.

„Mám hlad." pískne.

Nechápavě pozvednu obočí a kouknu na ni.

„Co je?" pokrčí rameny a stiskne pálku. „Jsme tu několik dní a já už si nepamatuju, kdy jsem naposledy jedla. Mám právo jíst!"

„Já tě chápu," odpovím, „ale nejdřív to musíme nějak vyřešit s Kirou. Ona stále nechápe, že jinak, než takhle," ukážu rukou na mrtvolu střelkyně, „tu dlouho nepřežijeme."

Riney jen chápavě přikývne a společně se vydáme směrem za Kirou, nechávajíc jí určitý odstup.