Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 11

Přiblížím se k nim, až mě do nosu udeří nechutný zápach rozkladu. Opatrně se nahnu mezi dvě skaliska. Mezi nimi je v klubíčku schoulená dívka, zelené oči upřené na nás, plavé vlasy pohozené všude kolem hlavy, jako by tvořily přikrývku. A všude kolem létají mouchy, kladoucí vajíčka přímo do dívky, která má od much a červů rozkousanou čelist, takže máme ukázkový výhled na její zuby.

„No do háje." vydechnu.

„Co myslíš, že se jí stalo?" špitne tiše Kira, dál pozorujíc mrtvé tělo.

„Nevím," pokrčím rameny. „Ale zjistím to." vyjdu k tělu. Do rukou uchopím jeden silnější klacek, který jsem našla cestou, a přiskočím blíž k mrtvole.

„Jak?" vyhrkne Riney dřív, než mě spatří, jak se přibližuju k mrtvole. „Aha, takhle." dodá tišeji.

„Chceš to snad udělat místo mě?" povytáhnu obočí, založím si ruce na prsou a nahnu hlavu na stranu.

„Ne." Riney odloží pálku. Ustoupí o krok dozadu, jenže tam se kámen, na kterém stojí, svažuje, takže spadne dozadu.

„Riney!" vykřikneme s Kirou zároveň. Pohlédneme jednu na druhou a Kira se okamžitě rozběhne za fňukající Riney.

„Co se stalo?" zvýším hlas, aby mě dívky slyšely. Opatrně popojdu k Riney, která sedí na zemi se zakrvavenou nohou. Těsně nad pravým kolenem má ostrý kámen, který se jí zapíchnul do těla. Kira ho opatrně uchopí a rychle vyškubne ven. Riney zaskučí bolestí, až si vzpomenu na hojící se ránu na boku.

Přiložím si k ní ruku. Lehce nadzvednu lem zkrvaveného tílka a podívám se na ránu, schovanou pod velkým listem bůhví-jakého-stromu. Naštěstí se rána již hojí, takže je lehce zacelená.

Blondýnka znovu zaskučí bolestí. Zvednu zrak od své rány k její, kterou právě Kira obvazuje částí své sukni, jenž si utrhnula.

„Hotová zdravotnice." lehce se usměju a potom, co na mě Riney kývne, aby mě ujistila, že je v pořádku, se otočím zpátky k zapáchající mrtvole.

Překročím pomyslnou hranici. Musím se otřepat při tom odpudivém pohledu. Dívka v lehké červené košili a černých šortkách má celé nohy poškrábané od větviček, takže tipuji, že před útočníkem utíkala lesem, přesněji křovím.

„Bože." ulevím si při pohledu na zelené oči potažené jakýmsi odpudivým bílým povlakem. Prohrábnu si rudé vlasy a pevněji stisknu klacek.

„Co se jí teda stalo?" přikulhá ke mně Riney s obvázanou nohou. Zvídavě se koukne na mrtvolu a poté na mě.

Pokrčím rameny. „Nevím, ještě jsem se k ní nedostala."

„To je tak těžké ujít dva kroky k cizí holce?" lozvedne obočí a zvídavě se na mě podívá.

„Ne. Je těžké ujít dva kroky k zapáchající mrtvole, okolo které lítají mouchy a která se na tebe dívá očima s jakýmsi bílým hnusem." odplivnu si. Konečně popojdu k mrtvole a klackem jí odhrnu pramen vlasů z obličeje, takže spatřím ránu na spánku. Rána je plná much...dokonce si všimnu i několika červů. Tipuji, že si jí způsobila pádem do téhle pukliny.

„Tak to je nechutný." špitne Kira, postávajíc vedle Riney a sledujíc každičký můj pohyb.

„Hele, jestli nezmlknete, tak si to udělejte sami." zvýším na ně podrážděně hlas. Nesnáším mrtvoly. Jsou tak...mrtvolné a zapáchající. Prostě...urg...hnus. Nad touto představou se musím otřást.

Konečně donutím tělo k nějaké činnosti. Klackem do dívky strčím, aniž bych věděla, proč to dělám. To je asi z věčného sledování těch filmů.

„Tamaro, řekla bych, že píchat do ní nemá cenu. Je mrtvá. Podívej se na ní," otočím se na Riney, která spustila další ze série inteligentních proslovů, rukou ukazujíc na dívku. „Vždyť z ní lezou mouchy a červy jí požírají zevnitř. Tohle není náznak dokonalého zdraví."

„Neříkej." odpovím sarkasticky a obrátím oči v sloup. Znovu se plně věnuji mrtvole. Přidřepnu si k ní, až mouchy, sedící na ráně na spánku, utvoří hejno poletující mi okolo hlavy. Rukou je zaženu a klackem pracně převalím dívku na záda. Díky tomuto činu spustím další sérii poletujících much, které mě pomalu ale jistě začínají štvát.

Pomalu prohlížím její ztuhlé chladné tělo, až skončím na jejím hrudníku. V oblasti srdce má na košili několik rudách skvrn.

Se zavrčením odložím klacek a opatrně rozepnu první knoflíček.

„To jí chceš svlíkat? Tamaro, ty svoje hormony si kroť, na hrátky není čas." zvýší Riney hlas. Ohlédne se po okolí, jako by čekala, že na nás někdo vyběhne, a založí si ruce v bok.

„Ne, Riney. Svoje hormony mám pod kontrolou, krámy jsem měla minulej týden." odfrknu si a znovu mi neujde obrácení očí v sloup. „Jen...má na hrudníku nějaké rány a přes košili nevidím, co to je."

Už mě nebaví jí rozepínat knoflíček po knoflíčku, tak trhnu a látku rozervu na dva kusy. Vítězoslavně se usměju, ale úsměv mě přejde ihned po tom, co spatřím tři kruhovité ranky v oblasti srdce.

„On...on tu má někdo z-zbraň?" vykoktá ze sebe Kira, ustaraně hledíc na dívčiny rány, z kterých jak jinak vyletělo také pár much. Nechutné.

„Co když to byli ti kluci? Co když jsme tu už moc dlouho a oni nás chtějí zlikvidovat rychleji?" začne nahlas přemýšlet Riney a žmoulat lem delšího modrého trička, které jí zahaluje riflové šortky, takže vypadá, jako by měla jen ono tričko. Kira mezitím zmuchlá mojí zelenou mikinu, jež má oblečenou tentokrát ona - ano, v nošení mnou vydobyté mikiny se střídáme.

„Ale zastřelit jí?" vyhrknu. „Přece jen...nic jim neudělala a takhle skončí." začnou mě pálit oči, ale přicházející slzy rychle zamrkám. Vstanu a s Kiřinou pomocí se vyšplhám zpátky k holkám.

„Co víš. Možná měli důvod. Možná jednoho z nich odmítla." začne nahlas přemýšlet Riney a mnout si ostře řezanou bradu.

„Psychopati." ulevím si a stisknu rty do úzké linky. „Měly bychom vypadnout. Co když jsou stále poblíž..."

Obě dívky jen přikývnou. Riney uchopí svojí pálku a postaví se těsně ke mně, jako by si myslela, že bych jí ochránila při případném útoku. Jenže ono ochránit před kulkou jde docela těžko.

„Co noha?" prohodím, abych uvolnila napjatou situaci.

„Je to jen povrchový. Kámen nezajel hluboko, takže jen taková větší odřenina." odpoví mi Riney, ale v myšlenkách je stále u tří psychopatických kluků, kteří tady někde běhají se zbraní a střílí holky na potkání.

Při té představě se otřesu. Nechci dopadnout jako ta holka. Ta, z které lezli červi a vylétaly mouchy. Prostě tady nechci umřít...a nezemřu. Jsem na ně až moc dobrá na to, aby mě chladně zastřelili. A jestli tady běhají taky, tak bych je mohla jednoho po druhém zabít a pak...pak se odsud nějak dostat. Jakkoliv...a s Kirou. Možná i Riney, ale začíná mě svým sarkasmem štvát.