Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 14

Kira přede mnou zaujme bojový postoj, který jsem jí vysvětlovala minimálně hodinu. Včerejšek, po tom, co jsme pohřbily Riney, proběhl téměř v naprosté tichosti. Ani jedna z nás nemluvila. Společně jsme si našly jeden menší úkryt a střídaly se v hlídkách, kdyby se objevili ti kluci. Naštěstí byl klid, takže jsme obě odpočaté - po dlouhé době - a já jsem připravena naučit Kiru pár mých bojových triků a taktik, včetně chytání pastí.

„Kiro, levou ruku dej malinko výš. Máš si s ní bránit hlavu a ne hrudník." napomenu zrzku a uchopím jí za loket levé ruky. Kira jen přikývne. Ruku vyzvedne do brady a druhou naopak ještě sníží do úrovně boků.

Spokojeně mlasknu. „Dobře. Teď na mě zaútoč." kývnu a čekám na Kiřin výpad, který přichází o chvíli později. Pravou ruku nasměruje na můj bok, přičemž levou se mě pokusí udeřit do obličeje. Oba výpady vykryju a podkopnu Kiře nohy, až si sedne na zadek.

„Znovu." rozkážu. Kira vyskočí na nohy. Na nic nečeká, nohou mě kopne do břicha. Tiše zaskučím, ale vykryju další ránu mířenou na moji hlavu. Když proti mně znovu vykopne, chytnu jí za kotník a stočím tak, že znovu spadne na zem.

„Znovu." zopakuju frázi. Znuděně si založím ruce na prsou, čímž Kiru ještě vytočím. Dívka zavrčí jako pes a ožene se nohou ve snaze mě dostat k zemi. Vyskočím, jenže dřív, než stihnu dopadnout, se proti mně vrhne a vahou svého těla mě srazí k zemi.

„Skvěle." vydechnu namáhavě. Asi mi vyrazila dech, sakra. „Konečně jsi to pochopila."

„Co jsem měla pochopit?" vyhrkne a sedne si vedle mě. Já se radši ani nepokusím sednout. Břicho mě bolí od kopance a záda od dopadu na zem.

Po chvíli se namáhavě posadím a vydechnu. „Měla jsi přijít na to, že moc přemýšlíš." šťouchnu jí prstem doprostřed čela. „Příště prostě míň přemýšlej. A zkus být i míň předvídatelná."

„Předvídatelná? Dostala jsem tě k zemi." zavrčí a vstane. Opráší si imaginární smítka ze stehen. Nespokojeně se na mě zadívá v očekávání odpovědi, kterou si ale dlouho rozmýšlím.

„To byla jen má chvilková nepozornost." zalžu, aby se cítila aspoň trochu dobře. Popravdě, všechny její útoky byly očekávané. Vždycky se na místo, kam chtěla zaútočit, podívala a tak mi bylo hned jasné, kam zamíří příště.

Kira spokojeně přikývne. Zkousne si spodní ret a nabídne mi pomocnou ruku, kterou s tichým Díky přijmu.

Když se ke mně dívka otočí zády, nezaváhám a použiju Mikeovu taktiku. Ruku jí obmotám kolem krku a lehce přiškrtím, dokud dívka nepadne na kolena s lapáním po vzduchu.

„Nikdy se k nepříteli neotáčej zády." špitnu jí do ucha. Nakonec Kiru pustím. Ta se okamžitě sveze na všechny čtyři a hlasitě lapá po dechu.

„Ale...ale-„

„Řekla jsem ti snad, že trénink končí?" skočím jí do řeči a dřepnu si před ní. Kira zvedne hlavu. Na chvíli se mi podívá do očí, než zakroutí hlavou.

„Fajn," vstanu. Ujdu pár kroků od Kiry a založím si ruce v bok. „Vstávej. Pokračujeme."

„Počkej..." vydechne přidušeně a vyškrábe se do kleku. „Jen...minutku. Dej mi minutku." pronese. Promne si krk, který jí určitě bude chvíli bolet, a znovu si sváže vlasy do culíku.

„A ty myslíš, že nepřítel počká, až se po hodinové pauze vyškrábeš konečně na nohy?" odfrknu si. Po delší chvíli, strávené s Kirou, jsem přišla na to, že když tuhle holku naštvete, je s ní větší sranda. „Ne. Využije toho, že jsi neschopná boje a zastřelí tě. Ubodá tě. Zbije tě do bezvědomí. Uto-„

„Stačí!" vykřikne Kira a zvedne jednu ruku na náznak mlčení. „Jo, chápu tě." zavrčí skrz zuby. Konečně se postaví a znova zaujme bojový postoj.

Spokojeně přikývnu a pousměju se. Tentokrát ale nečekám na její výpad a boj začnu sama. První ránu rukou mířenou na hlavu hravě vykryje, ale nevšimne si, že si odkryla břicho, díky čemuž jí tam udeřím kolenem. Dívka zaskučí a předkloní se.

„Vždycky, ale vždycky si dávej pozor na břicho a hlavu." zvýrazním slovo vždycky. Popojdu kousek dál. „Jelikož tam nepřítel míří jako první."

Kira si odplivne a s řevem se rozběhne proti mně. Ustoupím jí z cesty, takže proběhne kolem mě a skončí na zemi. Pozvednu jeden koutek úst. Tohle bude dlouhý den. Dlouhý, ale zábavný. Pomyslím si.

****

Po půlce dne strávené bojem, kdy s modřinami odchází převážně Kira, je čas na výuku Jak nastražit past. Zrzka si zdrceně sedne vedle mě. Z kapsy mikiny vytáhnu klubko drátů.

„Kdes je vzala?" zeptá se zvědavě Kira a začne mi pomáhat dráty pracně rozvazovat a rozdělovat.

„Z chatky. O pastích jsem přemýšlela už dávno, a když jsem ty dráty zahlídla, hned jsem je brala." odpověděla jsem. Rozmotala jsem svoji část klubka a dráty různých velikostí vyskládala vedle mě. „Podle mě stačí ukázat ti, jak udělat oko."

„Jako to pytlácký. Víš, co myslím, ne?" Kira odváže poslední dva dráty od sebe a položí je před sebe.

„Jo, vím, co myslíš a ano, tohle oko mám na mysli." přikývnu a uchopím jeden dlouhý drát, který svážu do tvaru oka. Otočím se ke Kiře, ta přikývne a postup po mě zopakuje. Fajn, lehčí část je za námi rychle.

„Teď pojď se mnou. Ukážu ti, jak to nastražit tak, aby oko fungovalo." vstanu a pomůžu Kiře. Společně dojdeme k lesu, kde mistrně nastražím past. Následně pomůžu s nastražením i Kiře. Nejdřív se nám oko nepovede, jelikož ho Kira udělala špatně. Z dálky, z které mi oko ukazovala, jsem si té chybky ale nevšimla.

„Někdo půjde a chytne se do oka. Nachystáme dvě, pro obě nohy, čímž mu znemožníme pohyb. Dřív, než mu ti dva pomůžou, ho jednoduše zabijeme." odhalím svůj dokonalý plán a vítězně se usměju.

„To je všechno? Tam, máš plán opravdu detailně promyšlený." zatleská Kira. Obrátím oči v sloup a svoji past zneškodním, abych jí mohla použít později.

„Ne. Rozdělíme je. Musíme jednoho dostat do pastí, já ho pak zneškodním. Takhle to uděláme i s těma zbylýma." povytáhnu obočí. Kira souhlasně přikývne, takže si oddechnu a usměju se. „A ta zajímavá část. Ty budeš návnada, která odláká toho jednoho."

„Počkat, co?!" vypískne zrzka a vyděšeně na mě koukne.

„No co," pokrčím nevinně rameny. „Jedna ho odláká, druhá zabije. Chceš ho zabít?"

„A co ti zbylí dva?" naštěstí jsem promyslela i toto.

„Odlákám je já a to na druhou stranu od pasti. Jsem rychlá, takže se jim ztratím a přiběhnu za tebou." položím jí ruku na rameno.

„No dobře." vykoktá ze sebe a poškrábe se na zátylku. Ale...ale jak je najdeme?"

Stisknu rty do linky. Lesem se ozve výstřel ze zbraně, který dolehne až k nám. „No, něco mi říká, že jsme je asi našly." odpovím.