Kapitola 12

1K 109 22
                                    


„Asi jsem načuchla tím pachem mrtvoly." Riney si přičichne ke svému tričku a ohrne nos. Koutky úst mi automaticky vystřelí nahoru. I když nám všem jde o život, tahle holka si stále udržuje smysl pro humor...a sarkasmus.

Konečně jsme se dostaly pryč z lesa. Teď procházíme kouskem rozkvetlé louky, která víří pestrobarevnými květinami. Je to jako obraz z pohádky. Kdyby toto nebyl ostrov, asi bych si tu postavila domeček. Každé ráno koukat na tuto nádheru...

„Tam!" vykřikne na mě Kira a začne mi mávat rukou před obličejem. Zastavím se. „Slyšelas mě?"

Zakroutím hlavou a nechápavě se na ni podívám. „Cos říkala?"

„Že tam se něco pohnulo. Ale očividně to není nic vážného." zrzka ukáže do dáli, kde začíná další, tentokrát listnatý les. Bože...kolik je tu vůbec lesů?

Přimhouřím oči. Opravdu se na místě něco pohybuje, a to není dobré. Je pravděpodobné, že se jedná o kluky. A pokud jo...tak jsme v průšvihu. Kulce se přeci jen vyhýbá hůř. Zatracené hůř.

„Riney," promluvím bez toho, abych se odtáhla od pohybujícího se stínu. „Měly bychom se schovat. Nemůžeme stát uprostřed louky." špitnu.

Všechny tři se co nejtišeji vydáme do strany. Když se konečně ponoříme do lesa, úlevně vydechnu a pomalu vykročím ke stínu.

„Tam," pronese šeptem Kira. „Co to děláš?"

„No...chci zjistit, co to je." ukážu prstem na stín.

„Jenže tam už nic není." přidá se k nám Riney a popojde vedle mě. Nechápavě se znovu zahledím na ono místo. A opravdu, žádný pohyb tam již není. Možná si nás ta osoba všimla a utekla. Nebo se schovala. Každopádně, stále jsme v ohrožení.

„Prohlídneme to tam." prohodím a vydám se tím směrem. Obě dívky nic nenamítají, jen potichu našlapují za mnou. Jsem si jistá, že Riney tvrdě svírá svojí baseballovou pálku. O tom není pochyb, a i když jsem jí řekla, že jí bude k ničemu, tak mi zachránila život. Nahlas to neřeknu, ale v duchu mě nikdo neslyší. Naštěstí.

****

Stojíme na místě, kde se před několika minutami nacházel onen neznámý stín. Normálně bych ho nazvala další dívkou, ale po té, co jsme našly ty pánské otisky a mrtvolu, tak jsem na pochybách.

„Co myslíte, že tu dělala?" špitne Kira. Opatrně popojde kousek před nás a začne se rozhlížet po zemi.

„A co teď děláš ty?" pozvednu jedno obočí.

Kira se na mě na okamžik podívá, ale poté pokračuje v prohledávání země. „Něco tu musela ta holka dělat. Chci vědět, co."

„A jak si můžeš být jistá, že to byla holka. Mohli to být ti kluci." Riney zvýší hlas a založí si ruce na prsou. Obrátím oči v sloup.

„Bože, přestaňte se handrkovat. Musíme něco vymyslet." rozhodím nervózně rukama. Tohle mě nebaví...opravdu. „Nemůžeme tu jen chodit a čekat, až se všechny holky pozabíjí. Obzvlášť, když tu teď chodí psychopati se zbraněmi. Musíme se jich zbavit a dostat se odsud."

„Počkat." zastaví mě Kira. Přestane s nesmyslným prohledáváním okolí a zadívá se na mě hnědýma očima. „Ty je chceš zabít?"

„Ne, jít a poprosit je o to, aby nás pustili." odfrknu si a znova obrátím oči v sloup...zase. Měla bych s tím přestat. „Jasně že je zabijeme."

Final Girl [CZ] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat