Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 5

V šeru toho moc nevidím, ale netrvá mi dlouho, než je rozeznám. Útočnici poznám hned. Dívka s rudými vlasy, vzteklým výrazem, sekerou v ruce a piercingy v obličeji.

Druhá. Zrzka, vysoká, štíhlá v úboru roztleskávačky. Kira.

„Hej!" zařvu z plných plic a vyjdu více na světlo. Útočnice na mě pohlédne chladnýma zelenýma očima v barvě trávy. Svraští čelo a zkoumavě si mě prohlíží.

Kira se dál zmítá. Pokouší se lapat po dechu. Po kyslíku, který jí dochází, jenže dívčina noha Kiře nemilosrdně drtí hrdlo.

Udělám krok vpřed. Rusovláska svraští čelo ještě více a upevní stisk sekery natolik, že jí zbělají klouby na rukou. Zapře se o nohu, kterou drtí Kiře krk, a přehodí si sekeru do druhé ruky. Přiloží čepel těsně ke krku a přitlačí.

Vyběhnu. Vím, že jí dokážu pomoct. Dokážu Kiře pomoct.

„Stůj!" vykřikne ona neznámá. Trhnu s sebou a napjatě zastavím pět kroků před dvojicí. Hned si povšimnu, že z rány na krku Kira krvácí. Předpokládám ale, že rána hluboká nebude. Pohledem přelétnu na agresivní býčí dívku a stáhnu rty do úzké linky.

„Nebo jí ten její krásný krček rozseknu." dodá klidným, skoro až vlídným hlasem a po očku koukne na zmítající se Kiru. Čím víc se Kira zmítá, tím ji sekera řeže hlouběji do krku a pomalu začíná zbarvovat okraje sportovního trička do ruda. Velice zajímavá ozdůbka, možná si pořídím podobnou.

„Fajn." zvednu poraženecky ruce.

„Odhoď ten nůž." zasyčí dívka a sevře sekeru v roztřesených rukou. Třas tímto bohužel nezmírní, takže mohu jasně vidět, že je nervózní.

„Teď nebo nikdy." pošeptám si spíše pro sebe, ale dle nechápavých pohledů obou dívek usoudím, že až tak tichá nejsem.

„O čem-„ než dívka stihne doříct větu, vrhnu se k ní. Chytnu ji okolo pasu a společně se svalíme vedle Kiry. Ta se pořádně nadechne. Rukou si začne mnout pohmožděné a zraněné hrdlo. Bleskově zhodnotí hnědýma očima situaci a v sedě se odsune stranou, blíže k lesíku.

Udeřím dívku do obličeje, až se jí natrhne ret v oblasti piercingu. Podrážděně zavrčí a vlepí mi silnou facku. Levá tvář mě zaštípá. Vyskočím na nohy, odplivnu si a tvrdě jí udeřím do boku. Zaskučí bolestí, ale nevzdává se. Taky vyskočí na nohy, jenže než se rozkouká, tak jí je podrazím. Býčí holka padne na břicho. Rychle si kleknu na její záda a přišpendlím jí k zemi.

Zatáhnu jí za rudé vlasy a donutím tak zaklonit hlavu. Přiložím jí nůž na hrdlo.

„Tak to udělej." odplivne krev. Přitlačím na nůž. Nemám v plánu jí zabít. Pokud však nebudu mít na výběr...

Dívka se zapře rukama, shodí mě ze sebe a rychle uchopí sekeru. Postaví se na roztřesené nohy, sekeru obejme oběma rukama a pokusí se mi jí zarazit do hlavy jako vrazi ve filmech. Odkutálím se do strany.

„Když se nebudeš hýbat, zabiju tě rychleji a s minimální bolestí." stáhne tvář do psychopatické grimasy, až jí na čele vystoupne žilka. Znovu se rozmáchne.

Opakovaně se odkutálím kousek vedle. Bohužel mě sekera sekne do boku. Vykřiknu a přiložím si ruku k ráně. Krev mi stéká přes prsty a zbarvuje trávu pode mnou do karmínově rudé. Stisknu nůž a nekompromisně ho vrazím dívce do pravého lýtka, až roztrhnu její lesklé černé legíny.

Ozve se další ze série výkřiků, naštěstí ne můj.

„Zmije." začne poskakovat po jedné noze - samozřejmě té zdravé. Rukou si bleskově zkontroluje zranění, a když usoudí, že to není tak hrozné, zlostně se na mě vrhne. Jednou rukou zdvihne sekeru nad hlavu. Ta jí proklouzne přes zkrvavenou dlaň a čepel se zaryje do země.