Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Nesnáším překvapení, ale někdy vás něco natolik překvapí, že lapáte štěstím po dechu. A to se mi stálo právě dnes. Ležela jsem v nemocnici na lůžku a dívala se ven z okna. Viděla jsem hřiště, které bylo stavěné pro nemocné děti, které zde byly hospitalizovány déle. Malý děti! Už s rakovinou či s potížemi ledvin nebo dokonce s vážnou cukrovkou. Bylo mi jich líto. Tak strašně líto...
Odtrhla jsem proto pohled od okna a zadívala se na druhou stranu na prozatím prázdné lůžko. V pokoji jsem byla sama. Ten pocit osamění mě doprovázel už dlouho. Moje psychika nebyla moc dobrá a představa, že mě nepřijde nikdo navštívit, byla ještě horší.
Povzdechla jsem si. V tuto nečekanou chvíli někdo zaklepal na dveře. Trochu jsem se posadila a s bušícím srdcem doufala, že to bude někdo, kdo se za mnou přišel podívat i přesto, že to byl holý nesmysl. A měla jsem pravdu. Do pokoje vešla usměvavá sestra v modrobílé uniformě.
,, Dobré ráno přeji,'' pozdravila mě a poté do pokoje vešla s takovým vozíčkem, na které stála překrásná barevná květina a připravená snídaně.
,, Děkuji,'' odpověděla jsem i přesto, že to moc dobré ráno nebylo. Probudit se v nemocnici není moc dobré!
,, Dnes mám pro vás chleba a nějaké ovoce. A také tuhle krásnou květinu od tajného ctitele!'' pověděla a zamrkala na mě.
,, Tajného ctitele?'' optala jsem se trochu překvapeně, ale s hřejivým pocitem u srdce.
,, Ano...'' zasmála se sestra a podala mi snídani s květinou. ,, Je tady vložený i vzkaz. Nečetla jsem ho. Je určený jenom pro vás...''
Sestra odešla a já se ocitla v místnosti opět sama. Sebrala jsem vzkaz, který ležel uprostřed květiny a poté si ho přečetla:
- Přes ty všechny tajnosti, jsem konečně pochopil. Soucítím s tebou <3 Budu při tobě stát... -
Tvůj tajný ctitel
Tajný ctitel...
Kevin...
Usmála jsem se.
On se mě prostě nevzdá...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tak... Dneska jsem napsala další kapitolku. :) Dnes se mi udělalo lépe ( byla jsem na operaci slepého střeva) , takže proč ne, že jo? Kapitolka pro vás!! Blaho pro mě! Snad se líbila a přejí vám všem krásné prázdniny <3
