#photo day 17

9K 886 65
                                    

Není to paradox? Pisatelka tohoto drastického příběhu plného života obyčejné dívky - mě - leží také v nemocnici. Avšak ona se domů těší. Za svoji skvělou rodinou! Stýská se jí. Každý by se těšil domů. Ležet v nemocnici, bez rodiny, bez přátel. Kdo by to chtěl! Já se však domů netěším. Nečeká mě tam bohužel nic veselého!

Dnes mě ale konečně propustili. Můj stav se stabilizoval. Jediná další věc, která začala, je vypadávaní vlasů! 

Ležela jsem právě v posteli, když jsem nad tím vším tak přemýšlela. Vstala jsem z postele, promnula si čelo a poté se přesunula k psacímu stolu. Ze šuplíčku jsem vytáhla papíry, malou knížečku a něco na psaní. Nejlepší je, když nikoho nemáte, si založit deníček. Tam se můžete vyzpovídat z toho všeho, co vás na srdci tíží! Můžete tam říct všechna svá tajemství, plány... prostě vše a víte o tom jen vy a deníček.

Dne 2.7.2016    |    Sobota      |     9:13 hod.

Milý deníčku, 
Na otázku: ,, Jak se máš?'' ti odpovím zcela jednoznačně. Tobě řeknu pravdu. Ty to nikomu nepovíš. Takže... právě teď se mám sklíčeně. Macecha mě jen odvezla domů, aniž by ke mě nějak promluvila a zase odjela do práce. Nevlastní sestra je ve škole. Ta za mnou v nemocnici nebyla ani jednou. Avšak... není to nejhorší. Kevin mi psal. On je jediný člověk, který mě chápe! Má důvěra k němu roste. Neměla bych si ho ale moc připouštět k srdci! To by nebyl moc dobrý nápad, jenže... nikoho takového jsem v životě nepotkala! Je dokonalý, ano, musím to říct! Miluji ho? ..... Mozek říká ne, ale srdce něco jiného. Čemu mám potom věřit víc? 

 Čemu mám potom věřit víc? 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
365 photos | CZ (revize)Kde žijí příběhy. Začni objevovat