Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Každý máme své tajné místečko, kam utíkáme, když je nám mizerně. Ať je to imaginární místo v našich myslích nebo skutečné někde daleko od společnosti. Každý máme...
,, Takže...'' pověděla jsem Michaelovi tenounkým hláskem. ,, Včera si mě vzal ty na tvé tajné místečko a tak je teď řada na mě.'' Můj přítel se tomu jenom zasmál.
,, Dobře, tak tedy mi ukaž cestu, můj anděli!'' pověděl na oplátku a já ho vzala za ruku. Jak už jsem zmínila, miluji les. Hlavně kvůli tomu, že je to místo plné života a ta představa mě naplňuje. A na tomto rozsáhlém útočišti mám několik tajných míst, které miluji. Jedno z nich jsem se rozhodla ukázat Michaelovi. Nacházelo se hluboko v lese, kam nevedla žádná lesní cestička. Museli jsme se prodírat borůvčím.
,, Páni...'' vydechl Michael. ,, Nevěděl jsem, že to bude takhle daleko.''
,, Neříkej, že ty už nemůžeš!'' Zasmála jsem se a pohlédla na něj.
,, Ale... né!'' Ach ta mužská ješitnost. Nechtějí si připustit jakoukoliv slabost.
,, Neboj se už tam za chvilku budeme,'' uklidnila jsem ho a v ten moment jsem v jeho tváři viděla úlevu. Opravdu zbývalo jen pár metrů a když už jsme došli, podivil se.
,, Kde to jsme?'' zeptal se a zadíval se na malou jeskyňku, která se před námi nacházela. ,, A co to je? V tom určitě budou pavouci, že jo?''
,, Bojíš se pavouků?'' Zasmála jsem se. ,, Ale mohu tě uklidnit, že tam moc nejsou. Pojď. Ve skutečnosti to není jeskyně. Je to takový tunel...'' Vzala jsem ho nebojácně za ruku a vtáhla dovnitř. Cítila jsem vlhko a chlad, ale to netrvalo dlouho, protože jsme narazili na konec, který byl porostlý jakousi rostlinou. Silou jsem ji přetrhala a pověděla: ,, Račte vstoupit, pane...'' Hned poté, co Michael vkročil do mého ráje, jsem skočila za ním. S pusou otevřenou dokořán sledoval tu nádhernou krajinu kolem. Byl to malý plac, na kterém rostla jasně zelená tráva a pestrobarevné květiny. V dáli se táhl malý potůček, který směřoval dál do lesa a uprostřed se nacházely tři velmi staré stromy, které byly stejně jako konec tunelu, prorostlé rostlinami.
,, Ta houpačka...ta je tvoje?'' zeptal se a ukázal na jeden z těch tří stromů, který byl největší.
,, Ano! Dala jsem si jí tam, jelikož jsem tady trávila hodně času a ta houpačka mě vždycky uklidňovala.
,, Páni!'' vydechl jen. ,, Je to tady nádherné,''
,, Jo...'' přitakala jsem a šťastně se usmála. ,, Nejlepší je to ale ráno, kdy se tímto místečkem nese mlha a tráva je posetá rosou, slunce jen odhaluje část krajiny, takže je tu taková tajemnější atmosféra, je slyšet jedině zpěv ptáků a šumění potůčku...'' Otevřela jsem své oči, které jsem si při této představě zavřela. Michael stál tak blízko mě a hleděl mi do očí. ,, Co?'' zeptám se ho a usměji se.
,, Nic...'' oplatí mi úsměv a pak mě políbí.
Ουπς! Αυτή η εικόνα δεν ακολουθεί τους κανόνες περιεχομένου. Για να συνεχίσεις με την δημοσίευση, παρακαλώ αφαίρεσε την ή ανέβασε διαφορετική εικόνα.
