Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
,, Tak kam mě bereš?'' zeptala jsem se ho tak trochu zvědavě. On však zakroutil hlavou a zašeptal:
,, Napřed ti chci popřát!'' postavil se čelem ke mě a vzal mě za ruku. ,, Všechno nejlepší moje krasotinko! Hlavně to zdravý ať tě doprovází a nebuď smutná!'' pohladil mě po tváři po poté mě políbil. ,, Jsem tu s tebou! A když se něco děje, neboj se mi svěřit! Pomohu ti!'' Jen lehce přikývnu a usměji se.
,, Děkuji ti! A kam tedy jdeme?''
,, Ty jsi ale nedočkavá, víš to?'' Zasmála jsem se. Měl pravdu. Nebyla jsem zvyklá na překvapení a tak jsem toužila vědět, co pro mě přichystal. Vzal mě proto za ruku a procházkou jsme se dostali k autobusové zastávce. Během pár minut jsme dorazili na místo. Brada mi spadla až na zem. Opravdu mě vzal na tak velkolepou pouť?
Neuvěřitelné kolotoče a horské dráhy! Někdy do vypadalo až děsivě. ,, Nějak si mi ztichla,'' zasmál se tentokrát on. A opět měl pravdu. Tohle jsem tedy nečekala! Do toho mě nepřinutí vlézt! Vycítil moji nervozitu. ,, Neboj se!'' pohladil mě po tváři. ,, Jestli budeš chtít, půjdeme někam, kde to není tak hrozný... klidně do labutí!''
Hlasitě jsem polkla. ,, Ne!'' Páni...opravdu jsem to řekla? ,, Zkusím to!'' Opravdu? Lze být překvapený z toho, že jste překvapený kvůli tomu, že jste sebrali odvahu? Začínám se v tom ztrácet!
Pevně mi stiskl ruku: ,, A co tamta horská dráha?'' zářil jako sluníčko a já mu prostě nemohla zkazit náladu. Měl to být dárek pro mě, ale když jsem ho viděla tak šťastného, nemohla jsem říct, že nepůjdu a že se pozvracím. Prostě jsem šla! Nečekala jsem ale, že si sedneme dopředu!! A pak ta jízda začala.....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
