Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Lakros?"
,,Jsme divné město."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Probudila jsem se, když na mě někdo hodil nějakou těžkou věc, nejspíš polštář. Zahučela jsem na protest a překryla si hlavu dekou. Myslela jsem si, že budu mít konečně klid a budu pokračovat ve spánku, ale mýlila jsem se. Jako další ze mě byla strhnuta deka a pohltila mě zima. Vyskočila jsem do sedu a otevřela oči dokořán. Přede mnou stál už oblečený Jackson s klíčky a našimi batohy na zádech.
,,Pokud chceš odvést do školy, doporučuju ti aby ses začala oblíkat, protože čekám maximálně 15 minut, jinak odjíždím bez tebe." oznámil mi. Zakoulela jsem nad ním oči a při vstávání z postele jsem napodobovala jeho přednášku a myslela si, že mě nevidí. Když jsem se ale narovnala a viděla jej s nakrčenýma očima ve dveřích...nevinně jsem se na něj usmála, než ke mně začal utíkat. Vyplašeně jsem vběhla do koupelny a zamkla za sebou dveře. ,,15 minut a vážně jedu do školy sám Lexie!" zakřičel Jackson. Věděla jsem ale, že to nemyslí vážně.
,,Vážně sis na první den školy vybral růžovou košili?" zavolala jsem na něj přes dveře škádlivě, zatímco jsem se opírala o zamčené dveře koupelny.
,,To není růžová! Je to oranžová!" zavolal na mě uraženě a praštil do dveří-nejspíš pěstí. Hlasitě jsem se zasmála nad jeho rozhořčením.
,,Jakýma očima?" zeptala jsem se normálním hlasem ještě více škádlivěji.
,,Máš už jenom 14 minut a 30 vteřin Lexie! využil bych je chytře!" zavolal někde z dálky a já jsem věděla, že opouští svůj pokoj a jde se nasnídat.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a v tu ránu mi zmizel škodolibý úsměv, nebo jakýkoli úsměv z tváře. Moje mysl byla fixovaná na včerejší události. Zavytí, které znělo silněji a mocněji, než jakýkoli pes.
Umyla jsem si obličej, učesala vlasy, vyčistila zuby. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, než jsem vyšla z koupelny do Jacksonova pokoje a začala si vybírat co na sebe. Nakonec jsem si vybrala černo-bílou sukni s bílým topem, černou koženou bundou a doladila jsem to černýma botama.
