Schovaná ve své mysli (Derek Hale)

33. -Dean di Rossi-

,,Nejsem šílená. Jenom musím přijít na to, jaká vzpomínka to je."

,,Tak to tady budeme sedět dlouho."

Pohled Lexie:

Když jsem se probudila, všechno mě bolelo.

Bolelo mě tělo, jako by mě srazil náklaďák.

Bolela mě hlava, jako by mě do ní neustále kopal.

Bolelo mě v krku, jako bych si vykřičela hlasivky.

Všechno se mi vrátilo. Vzpomněla jsem si na vše, na co jsem zapomněla. Stále jsem z toho byla mimo. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ani nevěděla, že jsem zažila. Vzpomněla jsem si na magii, kterou jsem ani nevěděla, že jsem měla.

Pomalu jsem se posadila a rozhlížela se po místnosti, kterou jsem ihned poznala. Za poslední dny jsem tady byla více, než za celý život. Což je pravda, vzhledem k tomu, že doma nemáme žádné zvíře, které by potřebovalo doktora. Posunula jsem své nohy z železného stolu, abych je měla ve vzduchu. Cukla jsem sebou, když se mým stehnem pronesla řezavá bolest. Ihned jsem pocítila, jak se mi do nich řine krev, cítila jsem ten tlak. Musela jsem tady ležet dlouho, když jsem tohle cítila.

V místnosti jsem viděla tři spící osoby a jednu pracující za stolem. Derek ležel s hlavou na železném stole, zatímco jeho ruka byla pevně chycená za tu mou. Nepouštěla jsem ji, nechtěla jsem ho probudit. Stiles ležel na celém pultu, který byl v místnosti s otevřenou pusou a Scott spal v židli vedle Stilese.

Otočila jsem hlavou na Deatona, který si až teď uvědomil, že jsem jsem probudila. Tiše vstal od svého stolu a mířil ke mně.

,,Ahoj Alane." s úsměvem jsem zašeptala, když jsem si na něj vzpomněla. Alan Deaton byl dobrý přítel mé matky a často mi pomáhal s magií, když moje matka nemohla.