Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To je Erika."
,,A taky Lexie."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl další den, kdy se Erika měla ukázat v celé její kráse. Pomohla jsem jí s výběrem oblečení na její první školní den jako vlkodlak. Měly jsme na sobě podobné outfity. Erika měla bílé tričko s černou úplnou sukní, černou koženou bundou a podpatky s leopardím vzorem. Já jsem měla červenou károvanou sukni, černý top s černou koženou bundou a černé uzavřené podpatky, které jsem doladila černými punčocháčemi.
S Erikou jsme kráčely se provlečenými pažemi chodbou, která byla prázdná, jelikož byli všichni na obědě a to byl čas, kdy se jim Erika měla právě ukázat.
,,A vážně nemůžeš jít se mnou?" zeptala se dnes už po několikáté, ale já jsem chtěla, aby to zvládla sama. Tohle byl její čas zazářit. Musela to zvládnout sama, aby všem ukázala, že není ta holka jako před kousnutím. Musela jim všem ukázat, že po sobě už nenechá šlapat a bude se bránit.
,,Tohle musíš udělat sama. Jak jinak jim ukázat, o co celou tu dobu přicházeli, když tam půjdu s tebou? Jdi tam, oslň je a já budu čekat ve dveřích." ujistila jsem ji.
,,Ještě jednou děkuju za ty vlasy." řekla, když si na prst namotávala pramínek jejích blonďatých vlasů, které jsem jí před školou nakulmovala.
,,Nemáš vůbec zač." usmála jsem se na ni, když jsme konečně došly ke dveřím jídelny. ,,Tohle je tvůj čas." propustila jsem její ruku a postavila se před ni. ,,Ať mají brady až na zemi." mrkla jsem jedním okem. Erika si naposledy protřepala vlasy, než otevřela dveře a sebejistě vešla do jídelny plné našich spolužáků. Podívala jsem se vedle sebe na Deana, který šel celou dobu za námi a nic neříkal. ,,Zvládne to." zašeptala jsem k němu.
,,O tom ani nepochybuju." usmál se společně se šklebem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
