Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Proč bych jí vůbec měla pomáhat? Nikdy pro mě neudělala nic, co bych ji měla oplatit."
,,Protože jsi někde hluboko hodná duše a doopravdy ti na ni záleží."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Půjdeš s námi, potřebujeme to vyřešit." vstal Stiles ze židle stejně jako Scott a Allison. Seděla jsem stále na židli a jen na něj zírala.
,,To je zajímavá nabídka, ale budu ji muset se vší úctou co k tobě mám, odmítnout." usmála jsem se na něj sarkasticky, když jsem si uložila učebnici a sešit na hromídku.
,,Jdeš s námi Lexie." popadl mě Stiles za ruku a vytáhl mě do sedu, než mě táhl mimo třídu ze dveří.
,,Já nejdu nikam, kde je ona Stilesi!" sykla jsem na svého bratra, když mě táhl za Scottem a Allison. ,,Nevím jestli jsem ti to už říkala, ale postřelila mě! Její teta zabila moji rodinu a skoro i mě!" snažila jsem se mu vytrhnout ze sevření. ,,Vlastně mě zabila!"
,,Přestaň Lexie!" ztratil se mnou trpělivost a zastavil se před místností, do které vešli Scott s Allison. ,,Teď není čas na nenávist vůči ní nebo její rodině. Teď jde o Lydii."
,,A to mě má přesvědčit?" nadzvedla jsem nezaujatě obočí. ,,Pokud jsi zapomněl, tak ji nemám ráda."
,,Tak to udělej pro mě." s touhle jeho větou jsem se mu přestala vzpírat. ,,Udělej to po mě. Já ji rád mám." podíval se mi do očí.
,,Fajn." odfrkla jsem, než mě Stiles opět popadl za ruku a zavřel za námi dveře, když jsme vešli do místnosti za Scottem a Allison.
,,Derek venku čeká na Lydii." promluvil Scott, když jsme v místnosti byli všichni.
,,Aby ji zabil?" zeptala se Allison. Držela jsem se hodně zkrátka, abych nezakoulela očima, protože mě Stiles pozorně sledoval. Lehce jsem k němu otočila hlavou a ironicky se usmála na znamení, že nic neřeknu, ale neznamenalo to, že jsem si o tom nic nemyslela.
