Schovaná ve své mysli (Derek Hale)

24. -Plesové přípravy-

,,Není to tvoje barva."

,,A tohle není tvoje století dědo."

Nevěděla jsem, co si mám myslet, když jsem opustila dívčí záchody a před nimi na mě čekal Jackson. Ruku jsem měla schovanou pod bundou, takže žádné rány po Scottově drápech nešly vidět. Krvácení se po několika minutách zastavilo a teď jsem měla ruku jen obvázanou papírovými ručníky. Jackson se na mě ale stále ohlížel, ale neměla jsem, co mu říct. Neviděl to, jak do mě Scott zaryl své drápy. Jediné, co mi stále jelo hlavou byla bolest, kterou jsem cítila na své ještě nezhojené ruce když mě chytl...když do mě zaryl drápy a jak to bolí teď.

Otočila jsem se za zvukem Scottova hlasu, který volal Jacksona. Zastavila jsem se, že na něj počkám, ale Jackson mi pokynul, ať pokračuju bez něho. Nebyla jsem si jistá, zda jsem ho chtěla nechávat ve společnosti Scotta, který právě nejednal tak, jako vždy. Jednal jako vlkodlak. Šel za svými instinkty a potřebami a právě obojím byla Allison. Chtěla jsem něco namítnout, ale jeho pohled mi jasně řekl, ať pokračuju dál.

Než jsem se ale úplně vzdálila od Jacksona, zazvonil mi telefon. Při přečtení jména volajícího jsem nakrčila obočí a ukázala telefon Jacksonovi, který se uchechtl a zakroutil hlavou, než se otočil směrem ke Scottovi a Stilesovi.

,,Ano?" zeptala jsem se do telefonu.

,,Máš už šaty na ples?" ozval se na druhé straně hlas Marthy Whittemorové.

,,Ne, ještě nemám paní Whittemorová a ani mít nebudu. Nejdu na něj." odpověděla jsem jasně.

,,Vyzvednu tě po škole." zněla její poslední slova, než jsem zaslechla zapípání, což značilo konec hovoru. Nakupování šatů na ples, na který jsem nechtěla s Jacksonovou matkou...tak ještě, že jsem neměla žádné plány, protože tohle bude na dlouho.